Polékové kožní reakce a faktory prognózy

Kůže je orgán nejčastěji postihovaný nežádoucími účinky léků. Mohou být polékové reakce i fatální? Jak po zhlédnutí přednášky Dr. Sarah Walsh na kongresu EADV ve videokomentáři konstatuje MUDr. Pavla Čižinská z Kliniky nemocí kožních a pohlavních při LF UK a FN Hradec Králové: „U rizikových léků může dojít ke kožní nežádoucí reakci až v pěti procentech případů a až dvě procenta kožních polévkových reakcí mohou končit fatálně.“ Jakým způsobem tedy přistupovat k predikci prognózy závažnosti vývoje kožní polékové reakce?

„Je vhodné se zabývat tímto problémem ze tří aspektů – jednak zhodnotit charakter dané kožní reakce, zvážit osobnost pacienta a vyhodnotit i typ daného léku,“ informuje P. Čižinská a neopomíná dodat, že polékové kožní vyrážky a exantémy mívají specifický klinický obraz, u nejzávažnějších lékových reakcí se pak hovoří o specifických jednotkách, jako je toxická epidermální nekrolýza či Stevensův-Johnsonův syndrom. Dále k vážným lékovým reakcím patří onemocnění označované akronymem DRESS (drug reaction with eosinophilia and systemic symptoms) a méně vážné onemocnění AGEP (acute generalized exanthematous pustulosis).
„Co se týče osobnosti pacienta, závažnost kožní reakce je určena věkem osoby, která jí trpí, dále jejími komorbiditami a stav se dále zhoršuje i se vzrůstajícím Body Mass Indexem a obecně obezitou,“ říká dále P. Čižinská, nicméně také dodává: „Poslední dobou se stále častěji mluví i o určité genetické predispozici k vzniku těchto polékových vyrážek a v případě toxického exantému po alopurinolu je například negativním prognostickým faktorem haplotyp HLA-B*801, podobně jako haplotyp HLA-B*701 pro úzdravu z těžké polékové reakce po abakaviru. Do budoucna by tedy pravděpodobně haplotypizace v případě nutnosti léčby vybranými léky měla smysl.“

Co se typu působícího léku týká, P. Čižinská před kamerou mimo jiné uvádí, že s rozvojem kožních polévkových reakcí je po celém světě spojeno několik skupin léčiv – především to jsou antiepileptika (fenytoin, karbamazepin), těžké polékové reakce vyvolávají i barbituráty (fenobarbital) či sulfonamidy s antibakteriálním účinkem, dále skupina nesteroidních oxikamových antiflogistik a již zmíněný alopurinol. „Není bez zajímavosti, že všechny tyto uvedené léky mají poměrně dlouhý biologický poločas. To další antibakteriální léky s potenciálem spuštění polékové reakce – jako je například klindamycin, klaritromycin či ciprofloxacin – mají biologický poločas kratší a stojí spíše za vznikem minor forem toxické epidermální nekrolýzy, které vyvolají postižení jen menšího procenta kožního povrchu,“ zmiňuje P. Čižinská a obrací se i k faktoru dávky podávaného léku a samozřejmě také závislosti prognózy alergické reakce na rychlosti vysazení léčiva v případě, že k takové příhodě po jeho podání dojde.

Celý videokomentář P. Čižinské zhlédněte ve výše připojeném videu.