Puchýřnaté dermatózy a moderní léčba

V tomto videokomentáři se doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc., z Kliniky nemocí kožních a pohlavních LF UK a FN Hradec Králové, věnuje bulóznímu pemfigoidu (BP) a jeho indukci některými léčivy, o čemž na 29. kongresu EADV, konaném virtuálně v říjnu 2020, přednášela Dr. Outi Lindgren z univerzitního Medical Research Center ve finském Oulu. „Tato naše kolegyně analyzovala a prezentovala 27 případů bulózního pemfigoidu po lécích typu anti-PD-1 a anti-PDL-1, jako byl například nivolumab, pembrolizumab, avelumab či durvolumab, použitých v terapii onkologických onemocnění,“ osvětluje z monitoru přednášející a uvádí též, že nežádoucí efekt se objevuje až u 40 % léčených – má charakter pruritu, lichenoidní reakce či granulomatózních, ekzematózních a EM-like výsevů, nebo vitiliga, a že rizikové jsou i gliptiny, indikované v terapii diabetu 2. typu. K indukci vývoje BP však mohou přispět i některá neurologická onemocnění – roztroušená skleróza či demence. Při BP naruší látky typu anti-PD-1 (anti-programmed cell death-1) a anti-PDL-1 (ligand) mechanismy ochrany před T-buňkami zprostředkovanou autoimunitou a podpoří B-buňkami aktivovanou specifickou protilátkovou odpověď.

„O bulózním pemfigoidu na kongresu přednášel i švýcarský profesor dermatologie Luca Borradori se spolupracovníky, který konstatoval, že ve 20–30 % případů dochází k vývoji forem, jež nevykazují typickou tvorbu puchýřů či erozí. Diagnostika pak spočívá především v pozitivitě nálezu v přímé fluorescenci,“ říká ve videu mimo jiné M. Salavec.

Co se terapie BP týká, preferují se vysoce potentní kortikoidy v lokální terapii, k dispozici jsou ale i novější léčiva – rituximab, intravenózní vysoce dávkované imunoglobuliny (IVIG), omalizumab, anti-IL-4a nebo anti-IL-5 látky (mepolizumab), či anti-protein eotaxin 1 (bertilimumab). V další části videokomentáře ostatně M. Salavec podorobně hovoří o doporučeních expertního panelu EADV/EDF pro léčbu: tyto nemoci se dělí dle závažnosti na lokalizovaná onemocnění s mírnou aktivitou a generalizované závažnější formy. V první skupině jsou první volbou lokálně podané superpotentní kortikoidy (klobetazol propionát 0,05 %), iniciálně 20–40 mg denně po dobu 1 měsíce (mimo obličej a genitální oblast) a poté obden 2× týdně a jednou týdně. Druhou volbou zůstává užití tetracyklinu a nikotinamidu, topických imunomodulátorů či kortikoidů per os. U generalizovaných forem jsou první volbou superpotentní kortikoidy (mimo obličej) a perorální kortikoidy. Druhou volbou je kombinovaná terapie s kortikoidy nebo monoterapie jinými typy imunosupresiv.

M. Salavec ve videu uvádí i mnoho praktických poznatků a postřehů o BP a některých nových typech léčby s odkazem na klinická sledování a data zahraničních autorů (mimo jiné Berkani N et al., Amagai M et al., Joly P et al.). Například dupilumab v monoterapii či adjuvantně vykázal zlepšení u cca 92 % subjektů a odhojení BP u 50 % (téměř bez nežádoucích účinků). Zmiňuje a také poměrně podrobně rozebírá i novější léčbu pemfigu s využitím imunoadsorpce, inhibice Brutonovy kinázy, inhibitorů FcRn (ARGX-113) či CAAR-T buněk. Tyto nové léčebné možnosti – byť jejich cena není nejnižší – umožňují dosáhnout rychlejší terapeutické odpovědi a lepšího odhojení lézí, specifičtější imunosuprese, redukce použití kortikoidů a také potenciálního vylepšení profilu nežádoucích účinků.

„U autoimunitních puchýřnatých dermatóz se nyní studují i protilátky typu anti-BAFF-R mAb, jako je například belimumab, které se již dříve hodnotily u revmatoidní artritidy, systémového lupusu a Sjögrenova syndromu. Ovlivňují signální cestu BAFF-R, která řídí B-buněčnou proliferaci,“ uvádí závěrem M. Salavec a krátce se zastavuje též u polyklonálních regulačních T-buněk (PolyTregs) se supresivním efektem.

Celý videokomentář M. Salavce zhlédněte ve výše připojeném videu.