Kontaktní dermatitidy z housenek, korálů i parfémů

Kontaktní urtikarii (KU) poprvé popsal americký dermatolog Alexander A. Fisher v roce 1967. Jde o přechodné podráždění kůže, vznikající během 10–60 minut od vyvolávajícího podnětu v místě styku pokožky s alergenem, které úplně vymizí do 24 hodin. Léze se podobají pupenům (pomfům) po žahnutí kopřivou (Urtica sp.), na což odkazuje i název této patologie. S ohledem na patofyziologii se dělí na imunologicky vyvolanou KU, neimunologicky zprostředkovanou KU a KU s neznámým vyvolávajícím mechanismem.

Pivo, housenky a nadměrná dezinfekce

Ke KU vyvolané imunitní reakcí vede navázání antigenu na protilátky typu IgE (reakce z přecitlivělosti typu I) a s nimi na žírné buňky v kůži, přičemž ke vzniku alergické reakce je nutná předchozí senzitizace vůči působícímu alergenu. Tato reakce má přitom čtyři fáze – lokalizovaná kopřivka (zarudnutí a otok postiženého místa) se vznikem dermatitidy a některých nespecifických symptomů, dále generalizovaná kopřivka, poté systémové manifestace (typu bronchiálního astmatu, angioedému, rinitidy, konjunktivitidy, orofageálních příznaků či gastrointestinálních projevů), a fáze charakteru generalizované anafylaktické reakce (včetně anafylaktického šoku). Vyvolávající noxy je možné rozdělit do čtyř skupin: proteiny rostlinného původu (z ovoce, zeleniny, koření), bílkoviny živočišného původu (v mase, mléčných produktech, mořských plodech), obiloviny (pšenice, žito, ječmen) a enzymy (alfa-amyláza, celuláza, xylanáza a další).

Neimunologicky zprostředkovaná KU je častější než KU vyvolaná imunologickou reakcí – nevzniká však reakcí protilátek specifických vůči vyvolávajícímu antigenu a nemívá až tak závažné projevy (ani systémové manifestace). V její patogenezi pravděpodobně sehrávají nějakou roli prostaglandiny, jelikož ji jsou schopna tlumit nesteroidní antiflogistika (NSAID). Histamin zde alergizační úlohu nesehrává a antihistaminika tento typ reakce neinhibují. Uvažuje se i o vlivu přímého poškození krevních kapilár v místě kontaktu kůže s vyvolávající látkou. Tento typ KU může vzniknout i při prvním kontaktu této látky s pokožkou, předchozí senzitizace vůči ní není nutná. Mohou ji vyvolat látky živočišného původu (i kontakt s různými druhy housenek či korálů), rostliny (řasy či chaluhy), poživatiny (například různé pepře), dochucovadla a aromata (fragrance), léčiva, kovy (kobalt) či konzervanty a dezinfekce (na bázi kyseliny benzoové či s formaldehydem).

Typickým příkladem KU s doposud neznámým vyvolávajícím mechanismem je pak reakce na kontakt s persíranem amonným – může probíhat klasickou cestou (s účastí protilátek IgG a IgM), ale může mít i charakter reakce typu I (mediované IgE) – viz Aalto-Korte K, Mäkinen-Kiljunen S, Contact Dermatitis 2003;49:22–25. Benzofenony a formaldehyd mohou po kontaktu s kůží způsobit též KU spouštěnou fotosenzitizací (Bourrain JL et al., Contact Dermatitis 2003;48:45–46).

HWP – mňam!

Proteinovou kontaktní kopřivku poprvé popsali dánští lékaři Niels Hjorth a Jytte Roed-Petersen v roce 1976 u kuchyňského personálu s lokalizovanou dermatitidou rukou a předloktí (Contact Dermatitis 1976;2:28–42). Patofyziologie této poruchy zahrnuje vznik mikrotraumat kůže, jimiž do organismu vnikají velké bílkovinné molekuly, které spouštějí hypersenzitivní reakce typu I (i opožděné) a typu IV. Objevují se v průběhu několika minut po kontaktu, avšak jen u 15 % z nich se zaznamenává okamžitá reakce z přecitlivělosti. Alergenní potenciál mají i po celém světě oblíbené asijské houby shiitake (houževnatec jedlý, Lentinula edodes), které mohou u konzumentů i pracovníků v potravinářství vyvolat ekzematózní erupce, toxodermii i typické dermatitidy. Nicméně u zaměstnanců pěstitelských firem a dokonce osob z potravinářského marketingu byly po kontaktu s shiitake zaznamenány i respirační a kožní reakce jiného typu.

Ke vzniku KU mohou pokožku senzitizovat i bílkovinné cereální extrakty v kosmetických krémech, jak zjistili i Vansina S et al. (Contact Dermatitis 2010;63:169–171), nebo hydrolyzované pšeničné proteiny (HWP – hydrolyzed wheat proteins) používané v šamponech, sprchových gelech a jiných kosmetických produktech (Coenraads P-J, Contact Dermatitis 2016). O profesionálních kontaktních dermatitidách vyvolávaných bílkovinami publikovali i Barbaud A et al. (Eur J Dermatol 2015;25:527–534) a aktualizaci seznamu látek podezřelých z provokace (imunitních i neimunitních) reakcí typu okamžité KU zveřejnili také Gimenez-Arnau A et al. (Eur J Dermatol 2010;20:552–562).

Zdá se, že boj s KU a jejími původci je nekonečným příběhem. Při léčbě je každopádně nutné pozorně vyhodnocovat pacientovu anamnézu, historii jeho kontaktů s potenciálními vyvolávajícími látkami v potravě, domácím prostředí, zaměstnání a hygienických i kosmetických produktech. Je třeba myslet i na to, že výsledky kožních testů k potvrzení KU mohou být (u imunologicky i neimunologicky podmíněných reakcí) opožděné až o 15–20 minut. A také na to, že falešně negativní výsledky může vyvolat podání antihistaminik, NSAID či expozice UV záření.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které během 29. virtuálního kongresu EADV 2020 přednesla:
Dra. Esther Serra Baldrich
Servicio de Dermatología, Hospital de la Santa Creu i Sant Pau, Barcelona, Španělsko