Očkování proti COVID-19 a možné kožní manifestace

Jak N. Al-Ajroush připomněla, k 19. listopadu 2021 bylo po celém světě podáno více než sedm miliard dávek očkovacích látek proti COVID-19. „Zvýšené povědomí o kožních reakcích vyvolaných covidovými vakcínami nám může pomoci identifikovat potenciální rizika, zahájit vhodnou léčbu a poskytovat konzultace ohledně dalších dávek,“ konstatovala s tím, že se rozlišují čtyři možné patologické mechanismy vzniku těchto kožních manifestací. Jsou to časné hypersenzitivní reakce (I. typu: například kopřivka, angioedém nebo anafylaxe), pozdní hypersenzitivní reakce (IV. typu: například makulopapulární vyrážka, erythema multiforme), molekulární mimikry (například léze podobné omrzlinám, pityriasis rosea) a autoimunitní reakce (například vaskulitida, lupus erythematodes, bulózní pemfigoid).

Mezi vůbec nejčastější nežádoucí účinky vakcinace proti COVID-19 patří reakce v místě vpichu, ať už okamžité (do čtyř dnů po injekci), nebo opožděné (déle než čtyři dny po injekci). Jde zejména o zarudnutí a otok očkované paže, které během několika dnů odezní. Léčba by měla být symptomatická, vhodné jsou chladivé obklady, antihistaminika nebo topické steroidy. „Tyto kožní projevy nejsou závažné, proto je doporučeno dokončit dávkovací schéma, neboť je to bezpečné,“ poznamenala N. Al-Ajroush. Pokud se týká hypersenzitivních reakcí I. typu, obvykle zprostředkovaných imunoglobuliny E, ukazuje se, že jsou způsobeny především kvůli neaktivním složkám vakcín (pomocným látkám), které se přidávají pro zlepšení stability a vstřebávání, zvýšení rozpustnosti apod. V případě očkovacích látek proti COVID-19 stojí za alergickou odezvou zejména polyetylenglykol a polysorbát 80. „Je tedy důležité, aby byl každý, kdo má v anamnéze závažné alergické reakce z jakékoli příčiny, po aplikaci covidové vakcíny sledován alespoň po dobu třiceti minut. Profylaktické použití H1-antihistaminik doporučeno není, protože může oddálit propuknutí příznaků a jejich léčbu,“ komentovala N. Al-Ajroush a zdůraznila, že pokud se během prvních čtyř hodin po injekci objeví pruritus, kopřivka, zarudnutí či angioedém, je podání druhé dávky absolutně kontraindikováno. Pokud se tyto symptomy vyskytnou později, lze druhou dávku podat bezpečně. Pro příklad následně uvedla, že v šesti observačních studiích bylo hlášeno 55 případů urtikarie (30 osob obdrželo vakcínu Pfizer, 25 vakcínu Moderna), přičemž u pětiny z nich byla systémem VAERS – Vaccine Adverse Event Reporting System – označena jako hypersenzitivní reakce I. typu.

N. Al-Ajroush se dále zmínila o reakcích na dermální výplně kyselinou hyaluronovou (HA), které mohou být časné i zpožděné a jejichž globální incidence obecně dosahuje 0,8 %. Nejčastěji se projevují jako edémy nebo erytémy v místě výplně, popřípadě s tvorbou granulomů v místě vpichu po měsících nebo dokonce letech od aplikace. Ukazuje se přitom, že produkty rozkladu HA by mohly v kombinaci s jinými spouštěči stimulovat hypersenzitivní reakce IV. typu. To se potvrdilo i u jedinců očkovaných vakcínami Pfizer nebo Moderna, u nichž se zmíněné symptomy vyskytly za 24–48 hodin po první či druhé dávce. Někteří jedinci se však již dříve potýkali s reakcemi na dermální výplně HA, a to po prodělané infekci horních cest dýchacích. Pro léčbu těchto kožních lézí jsou vhodné inhibitory ACE – použití lisinoprilu v akutní fázi může být lepší alternativou ke kortikoidům, které mohou snížit imunitní odpověď na očkování.

Po podání různých typů covidových vakcín byly taktéž zaznamenány erupce papul a plaků, jež představují pozdní hypersenzitivitu či kožní reakci zprostředkovanou T-lymfocyty. Projevují se širokým spektrem klinického a histologického obrazu – nejzávažnější je papulovezikulární forma, nejmírnější naopak forma papuloskvamózní, středně závažná je reakce podobná pityriasis rosea.

Vzácně se po očkování proti COVID-19 vyskytly také léze podobné omrzlinám či oznobeninám, přičemž všichni pacienti měli negativní PCR test. „Biopsie prokázala superficiální a hluboký lymfocytární infiltrát, obdobně jako je tomu u omrzlin, což podporuje hypotézu, že kožní leukocytoklastická vaskulitida souvisí s imunitní odpovědí na SARS-CoV-2,“ komentovala N. Al-Ajroush. Upozornila rovněž na možný vznik lichen planus (de novo, vzplanutí), neboť covidové vakcíny spouštějí Th1 imunitní reakci, která vede k uvolňování prozánětlivých cytokinů IL-2, TNF-alfa či IFN-gamma, jež se podílejí na patogenezi této a mnoha dalších dermatóz. Zřídka se u očkovaných jedinců objevily bulózní pemfigoid a pemphigus vulgaris, a to po 1–3 dnech od první dávky, dále Stevensův-Johnsonův syndrom nebo reaktivace herpes zoster, jež může být asociována i s vlastní infekcí koronavirem. Velmi raritně pak byly hlášeny například protrombotické imunitní trombocytopenie indukované vakcínou proti COVID-19; konkrétně se to týkalo očkovacích látek AstraZeneca a Johnson & Johnson. Tyto kožní nálezy zahrnovaly petechie, erytém nebo edém dolních končetin s bledostí a chladem a byly obvykle spojeny se systémovými příznaky, jako jsou bolesti hlavy, dušnost, záchvaty či rozmazané vidění. V takovém případě je podle N. Al-Ajroush potřeba co nejdříve zahájit léčbu vysokými dávkami kortikoidů.

Závěrem N. Al-Ajroush shrnula, že mezi pět nejčastějších kožních projevů po podání vakcín proti COVID-19 patří lokální reakce v místě vpichu, kopřivka, morbiliformní vyrážky (obojí převážně na pažích, trupu a nohách), pozdní velké lokální reakce (pouze na očkované paže) a erytromelalgie (především na pažích, obličeji, rukách a nohách). „Víme, že reakce na první dávku se objevovaly spíše se zpožděním několika dnů, zatímco u druhé dávky to bylo časněji, již od prvních dvou dnů po aplikaci,“ dodala s tím, že mnoho kožních manifestací souvisejících s očkováním bylo podobných těm, které byly hlášeny po samotné infekci a jež pravděpodobně představují spíše imunitní odpověď organismu na virus než přímý virový účinek.

(red)