Hypertenze a pohybová aktivita

Na pohyb v souvislosti s vysokým tlakem (TK) lze pohlížet ze dvou různých pohledů. Tím prvním je výskyt a léčba hypertenze u sportovců, tím druhým vhodnost pohybové aktivity u pacientů s touto chorobou. Jaká doporučení lze stanovit pro obě tyto skupiny? Je vhodné s vysokým tlakem vůbec sportovat? A mění se u sportovců hypertoniků nějakým způsobem přístup k léčbě?

Nejprve krátce k hypertenzi u sportovců. Největší studie z roku 2017 tvrdí, že incidence hypertenze se v této skupině pohybuje kolem 3 % u osob ve věku 25 ± 6 let (Caselli S, Vaquer Sequì A, Lemme E et al., Prevalence and management of systemic hypertension in athletes. Am J Cardiol 2017;119:1616–1622). Bohužel ohledně atletů starších žádná solidní data o výskytu hypertenze neexistují. V jednotlivých pracích se hovořilo o incidenci 0–83 %, což je skutečně příliš velký rozptyl na to, aby z něj bylo možné odvodit závěry. Ukazuje se však, že vysoký TK se objevuje častěji u silových tréninků a při delším trénování.

Co se týče hypertenze a způsobilosti ke sportu, je dobré se držet guidelines, konkrétně těch z roku 2018 podle ESC/EHS. V roce 2020 navíc vyšla ještě další doporučení od ESC, která se zabývala vyloženě sportovní kardiologií a cvičením u pacientů s kardiovaskulárními (KV) chorobami.

Echokardiografie a zátěžové testy jsou základ

Základem vyšetření sportovce hypertonika je pochopitelně anamnéza a fyzikální vyšetření. Cílem je vyloučit sekundární hypertenzi a následně doplnit další diagnostické testy dle potřeby (například mikroalbuminurii, sonografii karotid). Následně je třeba zhodnotit možnost vlivu medikace a potravinových doplňků – hodnotu TK mohou ovlivňovat například energetické nápoje.

U každého sportovce s hypertenzí by mělo být provedeno echokardiografické vyšetření. Je důležité zejména s ohledem na hodnocení hypertrofie levé komory (LK), zhodnocení relaxace, hmotnost levé komory (LV mass), systolické dysfunkce (longitudinální strain), chlopně a ascendentní aorty. Nutné je odlišit tzv. atletické srdce od srdce, které reaguje na dlouhodobě zvýšený TK – fyziologická adaptace je při detréninku reverzibilní, zatímco remodelace způsobená hypertenzí nikoliv.

Vhodné je pomýšlet také na zátěžová vyšetření – ta by se měla provádět rutinně pro zhodnocení funkční kapacity a reakce TK v zátěži. Nejlepším parametrem, který z nich lze vyčíst, je kardiorespirační zdatnost (VO₂ max/kg/min). Dále se hodnotí W/kg, VO₂max, VE, VCO₂, RQ a MET. Během zátěže je nutné monitorovat EKG a taktéž zjistit hodnoty anaerobního prahu. Hodnoty systolického TK (STK) při zátěži u mladých mužů nad 220 mm Hg a u žen nad 200 mm Hg jsou už nad hranicí 95. percentilu. Každého hypertonika je nutné následně stratifikovat – určit riziko KV chorob. Platí to zvláště pro sportovce starší 35 let.

Přístup k léčbě sportujících hypertoniků je velmi podobný jako u běžné populace, liší se však hodnoty u diabetiků – zatímco nediabetik je považován za pacienta s hypertenzí, má-li TK nad 140/90 mm Hg, u diabetika stačí TK nad 140/85 mm Hg. Je-li u sportovce diagnostikována hypertenze splňující tato kritéria, následuje okamžitý zákaz kompetitivních sportů, k nimž se lze vrátit až po kompenzaci vysokého TK.

Bez dobré kontroly hypertenze nelze sportovat!

Sportující hypertoniky lze rozdělit do tří skupin. V té první jsou pacienti, kteří mají dobře kontrolovaný TK bez postižení cílových orgánů, komplikujících onemocnění a bez rizikových faktorů. Těm lze doporučit všechny typy sportovní aktivity a je třeba si je zvát na kontrolu jednou ročně; při kontrole je třeba provést výše uvedená vyšetření, tedy zejména echokardiografii, EKG a zátěžový test. V druhé skupině jsou nemocní s dobře kompenzovaným TK, kontrolovanými rizikovými faktory, ale bez postižení cílových orgánů a komplikujících onemocnění. I těmto pacientům je možné povolit všechny sporty, ale kontroly je vhodné provádět častěji, v rozmezí 6–12 měsíců.

Poslední skupinou hypertoniků, jimž lze nějakou formu sportování schválit, jsou nemocní s kontrolovanými rizikovými faktory, kteří sice mají postižení cílových orgánů a komplikující onemocnění, ale jejich TK je stále dobře kompenzován. Tito pacienti mohou vykonávat všechny sporty kromě silových disciplín, zvyšujících TK; kontroly je třeba provádět každých šest měsíců. Není-li TK dobře kompenzován, nelze sport doporučit vůbec!

Jaká jsou obecná doporučení pro léčbu hypertoniků sportovců? Na prvním místě se nacházejí režimová opatření – snížit obsah soli, snížit hmotnost, je-li na úrovni nadváhy či obezity, zvýšit příjem zeleniny a ovoce, nekouřit, nebrat potravní doplňky a protizánětlivé léky. Farmakoterapii je třeba podat dle guidelines, ale pozor – některá léčiva by mohla být považována za doping, proto je třeba na to myslet; problém může být s beta-blokátory, u jiných disciplín zase s diuretiky. Není-li jiná možnost, samozřejmě je možné podat i tato léčiva, ale aby nebyla považována za nepovolený doping, je třeba žádat o tzv. terapeutickou výjimku.

Pohybem ke snížení krevního tlaku?

Jak na pohybovou aktivitu u pacientů s hypertenzí? Na začátek je třeba konstatovat, že pohyb je u hypertoniků vhodný a doporučovaný, je však třeba myslet na správnou frekvenci, intenzitu, trvání i typ pohybové aktivity.

Hypertonici by měli cvičit nejlépe denně, ale alespoň 3–5× týdně. Základní pohybovou aktivitu je třeba prokládat zátěží se střední intenzitou – lze doporučit rychlou chůzi, pomalou cyklistiku, golf, tenisovou čtyřhru a pro méně nadšené sportovce také sekání trávníku. Při uvedených činnostech by mělo být dosaženo cca 64–76 % maximální tepové frekvence; tímto způsobem by pacient měl cvičit nejlépe 150 minut týdně. Co se týče vysoké intenzity zátěže, je vhodný běh, jogging, cyklistika (rychlost nad 15 km/h) nebo třeba volejbal, nemocný by se měl dostat na 77–93 % maximální tepové zátěže a cvičením strávit nejvýše 75 minut za týden. Aktivity s vysokou intenzitou podle některých studií zlepšují prognózu hypertoniků a mají pozitivní vliv také na rizikové faktory.

Pacientům, kteří na tom s fyzickou kondicí nejsou zrovna nejlépe, je možné doporučit rozdělení cvičení do desetiminutových intervalů. Většina zátěže by měla být aerobního typu (pět dní v týdnu), je vhodné ji prokládat odporovým tréninkem, tedy posilováním (dva dny v týdnu) – ideálně ve formě 8–10 opakování pro velké svalové skupiny po dvou až třech sériích. Součástí každé cvičební jednotky by měl být trénink flexibility a balance.

Co se týče dalších možností, jak využít pohybovou aktivitu u osob s hypertenzí, je prokázáno, že tzv. šinrin-joku, tedy v podstatě prosté procházky v lese, mají pozitivní vliv na hodnotu TK. Pomáhá také cvičení taiči, jak dokazuje metaanalýza třinácti studií. I toto cvičení, které se mimo jiné zaměřuje též na dýchání, snižuje během 12 týdnů systolický i diastolický TK – je samozřejmě nutné cvičit správně a pravidelně. Třetím způsobem je cvičení hlubokého dechu. Další metaanalýza opět ukázala, že pomocí tohoto typu aktivity je možné snížit jak klidový TK, tak i tepovou frekvenci.

Ať už se pacientům doporučí cokoliv, rozhodnutí, že budou cvičit, je vždy na nich – a compliance bohužel není příliš vysoká. Podle recentních studií pouhých 14 % osob splňuje vytčený cíl 150 minut pohybové aktivity týdně.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na odborném sympoziu Prague Prevention 2021 přednesla:
prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace LF UP a FN Olomouc