
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Prevalence sekundární hypertenze (SH) se mezi hypertoniky pohybuje kolem 5–10 % a může mít mnoho příčin – některé, jako například primární hyperaldosteronismus (PHA) nebo renoparenchymatózní onemocnění, jsou poměrně časté, jiné naopak velmi vzácné. U koho vůbec pomýšlet na možnost SH? Které skupiny pacientů je s vyšetřováním zbytečné „trápit“? A jak vlastně při vyšetření postupovat?
Podezření na SH je třeba vyslovit u pacientů s časným výskytem hypertenze (u mužů především diastolické), u arteriální hypertenze u dětí, dále v případě rezistentní hypertenze s krevním tlakem (TK) nad 140/90 mm Hg, navzdory terapii třemi antihypertenzivy ze tří různých skupin, včetně diuretika, a pochopitelně také u nemocných, u nichž se vyskytují specifické příznaky SH, jako je například hypokalemie.
O kom se hovoří, když se řekne rezistentní hypertenze? Jde o pacienty, kteří užívají inhibitor systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS), blokátor kalciového kanálu a diuretikum v maximální tolerované dávce, přesto se však TK nedaří dostat pod kontrolu. Nejprve je vhodné zvážit, zda nejde o fenomén bílého pláště, a zajistit 24hodinové měření TK. Poté je třeba ověřit adherenci k léčbě – cca 23 % pacientů vykazuje úplnou non-compliance a cca 24 % jen částečnou (Štrauch B et al., J Hypertens 2013). Compliance lze ověřit pomocí stanovení metabolitů léčiv v krvi a moči – postup, jak zajistit takové vyšetření, lze nalézt na webových stránkách www.hypertension.cz.
U některých pacientů se mohou vyskytnout specifické symptomy, které mohou lékaře ke správné diagnóze SH navést. Hypokalemie se typicky vyskytuje u PHA, pro feochromocytom svědčí záchvatovité obtíže, jako je blednutí, pocení, bolesti hlavy a palpitace. Hyperkortizolismus se kromě hypertenze projeví centrální obezitou, hirsutismem, tvorbou modřin, akcelerovanou osteroporózou či svalovou slabostí a červenými striemi. Je-li problém v parenchymu ledvin, lze pozorovat periferní edémy, ztrátu svalové hmoty a nález v moči. Pokud hypertenze souvisí se syndromem spánkové apnoe (SSA), bude mít zřejmě pacient zvýšený obvod krku, bude obézní a také se u něj mohou vyskytovat periferní otoky. Při stenóze renální tepny se často objevují známky generalizované aterosklerózy a u bilaterálních forem také recidivující „flash“ plicní edémy.
Při diagnostice nelze opomenout fakt, že řada uvedených symptomů může mít i jiné vysvětlení. Hypokalemie bývá častým nežádoucím účinkem diuretické léčby – cca jen 28 % hypertoniků hypokalemií trpí z důvodu PHA. Platí, že čím těžší je stupeň hypokalemie, tím je SH a PHA pravděpodobnější (Burrello J et al. Hypertension 2020).
Záchvatovité obtíže popsané u feochromocytomu souvisejí u více pacientů spíše s panickou atakou – proto je vhodné vyzkoušet efekt anxiolytik či rovnou antidepresiv. Opačný případ představují samozřejmě mladí, hubení hypertonici s poruchou metabolismu glukózy, tam je třeba opravdu zbystřit a na diagnostiku SH se výrazněji zaměřit.
U mladých pacientů je v případě záchytu některé formy SH vysoká šance na úplné vyléčení. Je třeba myslet na to, že pokud je hypertenze zachycena u dětí, musí být možnost sekundární etiologie vyloučena vždy. V případě mladších věkových skupin bývá nejčastější příčinou SH zejména stenóza renální tepny (možnost fibromuskulární dysplazie) a naopak se většinou nevyskytuje SSA. Pro vyšetření renovaskulární etiologie SH je vhodné využít duplexní sonografii a až v případě nutnosti přistupovat k invazivnějšímu angioCT.
Kdo má naopak z vyšetřování SH malý profit? Typicky jsou to starší nemocní od 60 let výše, u nichž je pravděpodobnost esenciální hypertenze výrazně vyšší. U této skupiny je nutné zvážit, jaký by vůbec byl terapeutický výstup mnoha drahých a zatěžujících vyšetření. Nejvhodnějším opatřením je v případě rezistentní hypertenze přidání spironolaktonu do terapeutického režimu – samozřejmě zpočátku v malé dávce a za pečlivé kontroly kalemie a renálních funkcí. Největší opatrnost je nutná u diabetiků a pacientů s poruchou funkce ledvin. Případnou SH nemá velký smysl vyšetřovat u nemocných s nízkou kvalitou života a předpokládanou krátkou dobou dožití.
Pokud lékař pojme podezření, že je SH způsobena PHA, je nutné myslet na to, že farmakologická léčba ovlivňuje poměr aldosteron/renin (ARR) – proto je pro získání objektivních výsledků nutné terapii vysadit. Různé skupiny léčiv vedou k různému ovlivnění výsledků – například beta-blokátory, centrální alfa2-agonisté nebo hormonální antikoncepce (progestin + drospirenon) ARR falešně zvyšují, zatímco diuretika, inhibitory ACE a sartany, antidepresiva skupiny SSRI či nižší příjem NaCl povedou k falešně negativním hodnotám ARR. Při důvodném podezření na PHA je lépe ponechat odběry a interpretaci na specializovaném centru. Jaký je obvyklý postup na takovém pracovišti? Pokud to stav nemocného dovolí, dojde ke změně antihypertenzní terapie, aby se vyloučilo ovlivnění výsledků léčivy, substituuje se kalemie a u žen se laboratorní testy provádějí při vysazené hormonální antikoncepci v časné, folikulární fázi menstruačního cyklu.
V případě feochromocytomu je základním laboratorním vyšetřením stanovení plazmatických či močových metanefrinů. Toto vyšetření je možné vyjednat přímo s danou laboratoří, není třeba pacienta nutně posílat do specializovaného centra. Důležité je také hodnotit CT charakteristiky podezřelé expanze nadledviny – zejména pro odlišení korového adenomu, karcinomu či metastázy. Ne všechna ložiska v nadledvině musejí být feochromocytom; významným parametrem je především nativní denzita tumoru, která je u pacientů s prostým adenomem podstatně nižší.
SSA je u rezistentních hypertoniků velmi častý, cílená léčba však ovlivňuje pouze symptomy vázané na apnoe, nevede k poklesu TK. Pátrat po SSA u asymptomatických pacientů výlučně z důvodu rezistentní hypertenze proto nemá smysl.
Na možnost SH by nemělo být při diagnostice pacientů s rezistentní hypertenzí zapomínáno. Léčba této sekundární příčiny může vést k úplnému vyléčení nebo alespoň podstatnému zlepšení kontroly tlaku. Je nezbytné postupovat racionálně a předem posoudit, u koho má vyšetření smysl a jaký bude léčebný výstup. U pacientů s PHA, u nichž by operace stejně nebyla možná nebo by byl její přínos velmi malý, je nejvhodnější rovnou zahájit terapii spironolaktonem s úpravou léčby dle vývoje klinického stavu a laboratorních nálezů. Při podezření na SH je vhodné nemocného objednat do některého z center pro léčbu hypertenze.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na XIX. sympoziu arteriální hypertenze v dubnu 2021 přednesl:
doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Centrum pro výzkum, diagnostiku a léčbu hypertenze, III. interní klinika – endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?