Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Záleží na dávkování non-vitamin K perorálních antikoagulancií?
Non-vitamin K perorální antikoagulancia (NOACs) významně rozšířila možnosti prevence embolické cévní mozkové příhody (CMP) a systémové embolizace u nemocných s fibrilací síní (FS). Aby byla léčba bezpečná a současně účinná, je třeba věnovat pozornost i doporučenému dávkování. Na jedné straně dávky zbytečně neredukovat, na straně druhé je upravit, pokud by mohlo dojít ke kumulaci léčiva v organismu. Pojďme se podívat na výsledky dvou observačních studií, které se zaměřily na obě dvě situace. Potvrdily, že nesprávně podávané NOAC může pacientům způsobit zdravotní komplikace.
Antikoagulační terapie byla řadu let dominantou nespecificky působících léků, antagonistů vitaminu K (VKA) i heparinů. Terapie s využitím VKA však má řadu úskalí. Vyžaduje pravidelnou monitoraci INR (international normalized ratio) s následnými úpravami dávky antikoagulancia. VKA se vyznačují individuální variabilitou efektu léčby, kterou ovlivňují další faktory, významná je například interakce s některými léčivy. Většinu těchto nevýhod NOACs postrádají. Jejich působení je cílené, průběh léčby není třeba monitorovat a jejich větší bezpečnost ve srovnání s VKA prokazují randomizované klinické studie. Jak ale vysvětlit situace, kdy tyto léky selhávají? Odpověď se pokusili nalézt lékaři z univerzitních pracovišť v Martině, Bratislavě a Nitře, kteří se rozhodli prokázat, že riziko hemoragických i embolických příhod úzce koreluje s plazmatickými hladinami NOACs (dabigatranu, apixabanu a rivaroxabanu).
Do pilotní prospektivní multicentrické studie bylo v letech 2019–2020 zařazeno 43 pacientů s embolickou CMP při léčbě NOACs, 49 pacientů s krvácením při léčbě NOACs a jako kontrolní soubor 57 nemocných tolerující terapeutickou dávku NOACs minimálně 6 měsíců bez jakékoliv nežádoucí příhody. Koncentrace NOACs v plazmě byly stanoveny v době embolické nebo krvácivé příhody a u kontrolního souboru před podáním léku a 2 hodiny (dabigatran, rivaroxaban) a 3 hodiny (apixaban) po podání léku, což zohledňuje farmakokinetiku podávaných NOACs. Koncentrace NOACs byly hodnoceny pomocí chromogenní analýzy anti-Xa specifické pro daný lék (rivaroxaban, apixaban) a pomocí testu Hemoclot Thrombin Inhibitor (dabigatran).
Koncentrace NOACs u embolické CMP u pacientů s FS
Pacienti s embolickou CMP, léčení dabigatranem a apixabanem, měli signifikantně nižší hladiny anti-Xa ve srovnání s bazálními (dabigatran: 40,7 ± 36,9 vs. 85,4 ± 57,2 ng/ml, p < 0,05; apixaban: 72,4 ± 46,7 vs. 119,9 ± 81,7 ng/ml, p < 0,05) i maximálními koncentracemi kontrolních vzorků (dabigatran: 40,7 ± 36,9 vs. 138,8 ± 78,7 ng/ml, p < 0,001, apixaban: 72,4 ± 46,7 vs. 119,9 ± 81,7 ng/ml, p < 0,05). U pacientů léčených rivaroxabanem byl zaznamenán trend nižší hladiny anti-Xa ve srovnání s bazálními koncentracemi kontrol (42,7 ± 31,9 vs. 52,5 ± 36,4 ng/ml, p = 0,13) a signifikantně nižší hladiny ve srovnání s kontrolními vzorky s maximální koncentrací (42,7 ± 31,9 vs. 177,6 ± 38,6 ng/ml, p < 0,001). Mohla být příčinou nesprávná redukce doporučené dávky antikoagulancia? Redukovanou dávku užívalo celkem 20 nemocných. V případě apixabanu mělo nesprávně stanovenou dávku 6 pacientů z 18, u rivaroxabanu 2 pacienti ze 4 a u dabigatranu 1 pacient ze 4, tedy celkem 45 % nemocných.
Koncentrace NOACs v době krvácení u pacientů s FS
Skupina 49 pacientů s FS a krvácením při podávání NOACs byla vybrána, na základě analýzy 5 440 pacientů vyšetřených v průběhu 7 měsíců na oddělení urgentního příjmu, ze skupiny 105 nemocných s krvácením při dlouhodobé antitrombotické léčbě. U pacientů s krvácením, léčených dabigatranem a apixabanem, byly v čase krvácivé příhody zjištěny signifikantně vyšší hladiny anti-Xa ve srovnání s kontrolními vzorky s bazální koncentrací (dabigatran: 261,4 ± 163,7 vs. 85,4 ± 57,2 ng/ml, p < 0,001; apixaban: 311,8 ± 142,5 vs. 119,9 ± 81,7 ng/ml, p < 0,001) i maximální koncentrací kontrolních vzorků (dabigatran: 261,4 ± 163,7 vs. 138,8 ± 78,7 ng/ml, p < 0,05; apixaban: 311,8 ± 142,5 vs. 210,9 ± 88,7 ng/ml, p < 0,05). U rivaroxabanu bylo zvýšení koncentrace krvácejících pacientů ve srovnání s bazální koncentrací kontrolních vzorků signifikantní (245,9 ± 150,2 vs. 52,5 ± 36,4 ng/ml, p < 0,001) a v případě maximálních koncentrací kontrol byl zjištěn stoupající trend (245,9 ± 150,2 vs. 177,6 ± 38,6 ng/ml, p = 0,13). Neadekvátní terapeutická dávka byla zaznamenána u jednoho pacienta z 8 léčených dabigatranem, u 3 pacientů z 19 léčených rivaroxabanem a u 2 z 15 pacientů léčených apixabanem, tedy celkem u 14 % nemocných. Těmto nemocným měla být dávka redukována.
Obě observační studie, které byly publikovány v Journal of Cardiovascular Pharmacology and Therapeutics (2021) a European Journal of Clinical Pharmacology (2022), potvrdily, že správné dávkování antitrombotické léčby NOACs má zásadní význam pro zdravotní stav pacientů a případný rozvoj zdravotních komplikací. Upozorňují na nutnost pečlivého přístupu k antikoagulační léčbě, tak aby mohlo být dosaženo maximálního terapeutického efektu a minimalizace rizika nežádoucích příhod.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na XXXI. výročním kongresu České kardiologické společnosti 2023 v Brně přednesl:
doc. MUDr. Matej Samoš, PhD.
I. interní klinika Jesseniovy LF UK a Univerzitní nemocnice, Martin, Slovensko
a s využitím těchto zdrojů:
1) Nosáľ V, Petrovičová A, Škorňová I, et al. Plasma levels of direct oral anticoagulants in atrial fibrillation patients at the time of embolic stroke: a pilot prospective multicenter study. Eur J Clin Pharmacol 2022;78:557–564
2) Škorňová I, Samoš M, Bolek T, et al. Direct oral anticoagulants plasma levels in patients with atrial fibrillation at the time of bleeding: a pilot prospective study. J Cardiovasc Pharmacol 2021;78:e122–e127