Souvislosti autoimunitních onemocnění s vyšším kardiovaskulárním rizikem

Autoimunitních onemocnění je povícero

Také systémový lupus erythematodes je spojen s vyšší KV mortalitou (je 2–10× vyšší než u osob bez tohoto onemocnění) – jde přitom o systémové a multisystémové autoimunitní zánětlivé onemocnění (kůže, kloubů, centrálního nervového systému a ledvin, s kardiovaskulárním postižením) s nástupem mezi 16. a 55. rokem, které je až 15× častější u žen než u mužů (Kaul A et al., Nat Rev Dis Primers 2016). To psoriáza (a psoriatická artritida) se sice vyskytuje u zástupců obou pohlaví zhruba rovnoměrně, avšak také u tohoto chronického zánětlivého onemocnění kůže byl zaznamenán výskyt KV onemocnění až o 50 % častější, než je tomu u osob, které touto nemocní stiženi nejsou (Garshick MS et al., J Am Coll Cardiol 2021) – u psoriatiček se navíc postižení věnčitých tepen (a také hyperlipidemie a hypertenze) objevovalo častěji než u psoriatiků (Garshick MS et al., International Journal of Women’s Dermatology 2019).

Za mechanismem zvyšujícím KV riziko u osob s autoimunitním onemocněním pravděpodobně stojí aktivace trombocytů, k níž u nich dochází. Jak ukázali Nhek S et al. (Thromb Vasc Biol 2017), u pacientů se systémovým lupusem k takové aktivaci (a zvýšené agregaci) skutečně dochází, podobně jako u revmatoidní artritidy, přičemž u této choroby stupeň této aktivace koreluje se závažností nemoci (Rong M et al., Arthritis Res Ther 2014). Autor kongresového sdělení publikoval o uváděných souvislostech podrobněji (Garshick MS et al., J Am Coll Cardiol 2021) a psoriáza je pro studium souvislosti vaskulárního rizika a procesů probíhajících v organismu osob s autoimunitním onemocněním (ať již se týká zánětlivých procesů v cévním endotelu, aktivace krevních buněk nebo jiných souvislostí) vhodným modelem. U některých chorobných stavů se aktivované trombocyty na aktivaci buněk endotelu opravdu podílejí. Zásadní zde je i určení stavu a endotelového fenotypu, k čemuž se využívá odběr endotelových buněk zavedením angiokatétru do brachiální žíly – endotel pacientů s těžší psoriázou (skóre PASI > 10) vykazuje oproti kontrolám významně upregulované prozánětlivé komponenty, jako je lymfotoxin beta, cytokiny CCL3 či chemokinový ligand CXCL10 (Garshick MS et al., Arterioscler Thromb Vasc Biol 2019), a zánětem mediovaná aktivace endotelových buněk krevními destičkami u psoriatiků již byla in vitro prokázána (Garshick MS et al., Arterioscler Thromb Vasc Biol 2020). Takto by mohlo být vysvětleno zvyšování KV rizika u psoriatiků – jejich aktivované krevní destičky mohou aktivovat/poškozovat i jejich cévní endotel (transkriptom trombocytů odhaluje i zvýšenou expresi cyklooxygenázy COX-1).

Nezavrhujme ještě kyselinu acetylsalicylovou (v indikovaném použití)!

Hypotézu spřažené buněčné aktivace a inflamace podporují i zjištění z menší americké studie s psoriatiky s nižším KV rizikem (n = 30), jimž byla podávána kyselina acetylsalicylová (81 mg denně po dobu 2 týdnů) – kompozitní transkriptom brachiálních endoteliálních buněk i profilace trombocytů (a také produkce zánětlivých působků) u nich byly oproti kontrolám tímto protizánětlivým léčivem pozitivně ovlivněny (Garshick MS et al., Arterioscler Thromb Vasc Biol 2020). Tlumení zánětu endotelu inhibicí aktivovaných trombocytů (kyselinou acetylsalicylovou) se tak jeví poměrně slibně – alespoň u psoriatiků.

Redakčně zpracováno ze sdělení, která během virtuálního kongresu Americké kardiologické společnosti ACC.21 přednesl:
ass. prof. Michael Garshick, MD, MS
Center for Prevention of Cardiovascular Disease & Leon H. Charney Division of Cardiology, NYU Langone Health, New York, USA