Inhibitory proteazomu se v léčbě mnohočetného myelomu uplatňují stále častěji

Mnohočetný myelom (MM) patří mezi choroby, jejichž léčba v poslední době významně pokročila vpřed. Nemocným, kteří jsou k terapii refrakterní či po úvodní léčbě relabují, je podle současných amerických guidelines doporučena léčba inhibitorem proteazomu (PI), například karfilzomibem, bortezomibem nebo ixazomibem, případně imunomodulačními látkami, jako je lenalidomid, thalidomid či pomalidomid, kombinovanými s kortikoidy. Reálnému používání uvedené medikace se věnovala retrospektivní kohortová studie, která se zaměřila především na to, za jakých okolností jsou zahajovány nové terapeutické linie, jakým způsobem jsou sestaveny terapeutické režimy a jak dlouho léčba zpravidla trvá.

Analyzována byla data z databází MarketScan a Medicare za období 2006–2013. Zařazeni byli dospělí pacienti, u kterých byla během studovaného období zahájena 2. linie léčby. Do terapeutického režimu byly zavzaty látky, které nemocný dostal v období prvních 90 dnů od počátku podávání konkrétní terapeutické linie. Další linie byla definována na základě zahájení aplikace dosud neužívaného léčiva, anebo podávání jakéhokoliv přípravku po terapeutické pauze delší než 90 dní. V rámci každé léčebné linie byla analyzována doba, kdy nemocný dostával léčbu i doba přerušení terapie. Režimy byly klasifikovány do 6 kategorií: na ty založené na karfilzomibu, pomalidomidu, lenalidomidu, bortezomibu, thalidomidu a na ostatních látkách.

Zařazeno bylo celkem 4693 nemocných, kteří podstoupili dohromady 7683 terapeutických linií. Všichni nemocní podstoupili 2. linii léčby, 1868 navíc i 3. linii, 1122 nemocných bylo léčeno 4 a více liniemi, 56 % pacientů v souboru byli muži, 20 % podstoupilo před zahájením 2. linie transplantaci, průměrný věk během zahájení 2. linie činil 64 let. Režimy založené na lenalidomidu byly používány nejčastěji ve 3. linii, režimy založené na bortezomibu byly rovnoměrně rozložené napříč liniemi. Režimy založené na karfilzomibu a pomalidomidu byly nejčastěji používány ve 3. a následujících liniích, jejich výskyt byl zatím spíše ojedinělý, nicméně tato léčiva jsou používána stále častěji. Naopak režimy založené na talidomidu, a režimy založené na ostatních léčivých přípravcích, zaznamenaly sestupný trend užívání. Medián délky podávání terapie byl podobný ve 2., 3. a následujících liniích a nejdéle byly podávány režimy založené na lenalidomidu (277 dní ve 2. linii, 282 dní v liniích dalších, oproti 121–180 dnům, resp. 155–171 dnům zaznamenaným u ostatních režimů).

Inhibitory proteazomu 1. (bortezomib) a 2. (karfilzomib) generace patří mezi selektivní léčivé látky, které blokují degradaci intracelulárních proteinů. Karfilzomib se ireverzibilně váže na 20S proteazom a tím zabraňuje jeho chymotrypsin-like aktivitě. Snížená proteolýza vede k hromadění polyubiquitinovaných proteinů, zástavě buněčného cyklu a apoptóze maligních buněk. Mechanismus účinku imunomodulačních látek není zcela objasněný, inhibují však produkci některých cytokinů a následným anti-angiogenním efektem. Kromě toho pravděpodobně ko-stimulují T-lymfocyty a NK buňky a zvyšují expresi interferonu gama a interleukinu 2. Do budoucna se počítá s realizací dalších prací, které objasní optimální použití inhibitorů proteazomu, imunomodulačních látek, kortikoidů a jejich kombinací u nemocných s refrakterním a relabujícím MM.

Redakčně zpracováno z posteru, který na 57th ASH Annual Meeting v americkém Orlandu prezentovala:
May Hagiwara, Ph.D.,
Policy Analysis Inc. (PAI), Brookline, USA