Fibróza v močovém ústrojí a její dopady

Fibróza v dolních močových cestách (ale i předstojné žláze) vzniká vlivem mnohočetných a komplexních patofyziologických dějů. Mimořádný význam (především pro regulaci a alteraci pojiva) mají samozřejmě mechanické síly – změny mechanického napětí a zátěže (i intracelulárně) ovlivňují extracelulární matrix (ECM) a narůstání těchto sil přispívá ke zvýšení exprese a depozice komponent ECM (v močovém měchýři zcela nepochybně) a též k tvorbě fibrózy (Carver W et al., Biomed Res Int 2013). Nicméně cesta k formaci fibrotických ložisek může být mnohem pestřejší a proměnlivější.

Neužívat léky, nepřibírat a nestárnout?

Obstrukce v močových cestách přispívá ke zvýšené proliferaci tkání a kromě biomechanických vlivů na celulární úrovni je rizikovým faktorem pro vznik fibrózy i vyšší věk a též působící ischemie… a v důsledku prohlubování zánětlivých procesů i metabolický syndrom (s oxidativním stresem), komedikace, radioterapie a také přítomná prostatitida či infekce v močových cestách (Rodriguez-Nieves JA et al., Nat Rev Urol 2013). V součinnosti s takto vznikající proliferací a dysfunkcí hladkého svalstva vede fibróza k hyperaktivitě močového měchýře či naopak k nedostatečné kontraktilitě jeho svaloviny (přičemž i případy změny hyperaktivního detruzoru v hypoaktivní během života pacienta jsou urologům známé) i k dalšímu selhávání jeho funkce.

Fibrotické změny vedou ke zvyšování tuhosti tkáně a ztrátě její elasticity. Dochází ke snižování kapacity močového měchýře a v důsledku změn v architektuře jeho stěny i ke snižování (nebo v důsledku alterací jejích komponent i k paradoxnímu zvyšování) její poddajnosti a též k obstrukci odtoku moči u mužů (Ma J et al., J Urol 2012). O zvyšování akumulace kolagenu během stárnutí organismu ostatně referoval autor digitálního kongresového sdělení na základě studie pitevních nálezů již před drahnou dobou, a to v podobné míře u močových měchýřů s obstrukcí i bez obstrukce (Wagg A et al., Invest Urol 1978).

Nenamáhat se?

Opakované nadměrné mechanické namáhání stěny močového měchýře též ovlivňuje syntézu kolagenu (v neprospěch typu I, s převahou typu III) a fibronektinu (Asgari M et al., Sci Rep 2017). A životní styl pacientů je pro zdraví jejich dolních cest močových též podstatný – metabolický syndrom koreloval s periuretrální fibrózou při chronické prostatitidě (Cantiello F et al., Int J Urol 2014). Ve studii 30 konsekutivních nemocných podstupujících retropubickou radikální prostatektomii byl zánětlivý infiltrát zachycen ve 21 vzorcích (70 %) a u těchto pacientů se histologickou analýzou zjistilo vyšší množství kolagenu (p = 0,04) a nižší (byť nesignifikantně) podíl elastinu (Cantiello F et al., Urology 2013). Chronický zánětlivý infiltrát byl detekován též u 30–60 % mužů s benigní hyperplazií prostaty či se symptomy dolních močových cest, randomizovaných do studie MTOPS (n = 1 197); takoví pacienti přitom mívají objemnější prostatu a mnohem pravděpodobněji u nich také dochází ke klinické progresi poruchy a akutní retenci moči, než tomu je u nemocných bez známek zánětu (Rodriguez-Nieves JA et al., Nat Rev Urol 2013; Robert G et al., Prostate 2009). Urodynamické záznamy již též odhalily, že poddajnost močového měchýře v jímací fázi má vztah ke stupni fibrózy, ale že též existují zbytnělé měchýře s vysokou poddajností, které jsou asociovány s horším vyprazdňováním (Badawi JK et al., J Pediatr Urol 2015; Troisgros O et al., Neurourol Urodyn 2017). Nezdá se však, že by ke vzniku fibrózy měla přispívat opakovaná aplikace injekčního onabotulotoxinu A (Compérat E et al., Eur Urol 2006).

Stejně jako může fibróza v dolních močových cestách vznikat různými mechanismy, ani zaznamenávané urodynamické změny nejsou nikterak stabilní – jde vskutku o dynamický systém, který se mění s dobou expozice působícím vlivům i v závislosti na základním mechanismu. Funkci ústrojí vylučujícího moč mohou různým způsobem ovlivňovat změny poměrů jednotlivých komponent extracelulární matrix. Klinických studií na lidech bylo v této oblasti naneštěstí vykonáno stále ještě málo.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na on-line kongresu Mezinárodní společnosti pro kontinenci (ICS) 2020 přednesl:
Prof. Adrian Wagg, MD
University of Alberta, Edmonton, Kanada