
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Pacient s urologickými i jinými onemocněními jsou v současnosti stále více informovaní. Což nemusí nutně znamenat, že jsou informováni lépe nebo kvalitněji. Pátrají po informacích na internetu a hltají každou zprávu a odkaz, jako by měl strýček Google od narození titul MUDr. nebo obhájenou docenturu. A právě v tomto zahlcujícím prostředí se musí stát jejich primárním partnerem v léčbě empatický lékař nebo jiný psychologicky zdatný zdravotník. Tak vzniká silné partnerství léčícího odborníka a léčeného poučeného laika, které může napomáhat úspěšné léčbě.
Ve Spojených státech amerických se dbá na to, aby zdravotní péče poskytovaná pacientům respektovala jejich individuální přání, potřeby a hodnoty, aby také pružně reagovala na jejich změny a aby zajistila i to, že veškerá klinická rozhodnutí budou vedena v souladu s hodnotovým systémem daného pacienta (The United States Institute of Health).
Výzkum spolku PatientView Global Advocate Group ukázal, že pacienti si mimo jiné přejí, aby se léčebné strategie orientovaly na potřeby nemocného, aby byla zachována spravedlivá úhradová politika léčiv i léčebných výkonů, aby s nimi lékaři lépe komunikovali o výsledcích klinických studií, aby lidem byly dostupnější hodnotné nové léky a aby léčba pro ně byla bezpečná.
Na cestě ke správnému přizpůsobení léčby pacientovi a budování vyváženého vztahu s ním leží mnoho překážek. Některé mohou být na straně pacienta (nespokojenost s výsledkem léčby, snížená kvalita života, vnímání osobního a společenského benefitu léčení či odlišná očekávání rodiny nemocného), jiné na straně poskytovatele péče (možnost optimalizace péče v kontrastu s finančními možnostmi pracoviště, odosobněná „tabulková“ hlášení o výsledcích léčby) a některé i na straně výrobců léčiv (maximalizace profitu, pokyny regulačních orgánů, nespolupráce s pacientskými skupinami).
Od lékařů se očekává, aby zajistili, že pacient rozumí informacím o prognóze onemocnění, chápe povahu cílených terapií a aby i budovali vztah postavený na vzájemné důvěře, a to i přesto, že pacient často naslouchá informacím z nejrůznějších zdrojů, vyhledává konzultace u jiných odborníků nebo i přistupuje na alternativní způsoby léčby. Tato situace je jistě složitá, a čím nižším stupněm empatie lékař disponuje, tím problematičtěji může chápat, že očekávání nemocného nebo i jeho rodiny jsou jiná, než je tomu u zdravotníků. Se zvyšující se technologizací medicíny a používání stále většího množství technických a komunikačních prostředků se vytrácí přímá lidská komunikace, což budování vztahu lékaře s pacientem také právě nepomáhá. S nástupem technologií a nových metod se proměňuje i pozice lékaře, a koneckonců i jeho klientů. Zatím můžeme jen odhadovat, kam povede a k čemu přispěje sběr a zpracovávání zdravotních údajů (“big data“) nebo analýzy individuálního genomu, stále dostupnější i laikům.
Vnímání a práce lékaře zaměřeného na nemoc mohou být podstatně jiné, než u lékaře zaměřeného na pacienta nebo na celou komunitu. Světová zdravotnické organizace nabádá zdravotníky k tomu, aby oni byli hlavním poradcem pro své klienty a snažili se ovlivňovat jejich myšlení, aby oni byli hybatelem změn, které například u léčby onkologických onemocnění vždy povedou ke vzniku a prosazení racionálních léčebných postupů a jejich účinného využívání, a to nejrůznějšími cestami cílené vzájemné komunikace.
Správné zaměření léčby na pacienta je možné detekovat zodpovězením následujících otázek: „Opravdu poskytujeme pacientům nadstandardní péči?“, „Zvyšuje se průběžně schopnost lékařů poskytovat pacientům lepší a lepší péči?“, „Jsou nemocní vskutku plně integrovaní do všech procesů plánování léčby i vyhodnocování jejích výsledků?“ a „Spolupracují naši lékaři intenzivně s pacientskými spolky a sdruženími?“. Rozvíjení dobrých vztahů s pacientskými skupinami může v práci pomoci i lékaři – může lépe odhalit témata, o nichž si přejí nemocní trpící daným onemocněním hovořit, snáze odstraňovat bloky v komunikaci s těmito osobami, může dosahovat lepších výsledků v compliance léčby i follow-up v klinických studiích i šířit spolehlivé informace o výsledcích výzkumů dané nemoci. K tomu je samozřejmě nezbytné povědomí o těchto lokálních pacientských organizacích, ochota s nimi komunikovat, spolupráce pracoviště lékaře při těchto aktivitách a dlouhodobá angažovanost v této oboustranně prospěšné činnosti. Jen tehdy pacienti pochopí, že jsou v centru zájmu svých lékařů a budou vnímat hodnotu, kterou jim zdravotníci poskytují.
Ve světě existují i pokusy působit na hřišti samotných pacientů a tak sdělovat podstatné informace bez ostychu a stresu z nemocničního prostředí. Vyškolení pracovníci tak například dělají zdravotní osvětu v kadeřnictvích, kde diskutují s pozvanými zástupci pacientských zájmových skupin či přímo s pacienty nebo pořádají jiné společenské akce, jen aby mohli komunikovat přímo v centru běžného života svých klientů a zodpovídat jejich palčivé otázky v civilní atmosféře. Dovedou tak z těchto pacientských skupin vytvořit své cenné konzultanty i spolehlivý kanál informací proudících od odborníků k laikům. Zástupci těchto organizací se tak doslova stávají pro lékařskou komunitu laickými „key opinion leadery“ v dané oblasti. A zdravotníci pro své klienty autoritami, které se před nimi neschovávají do ordinací a za sterilní roušky.
Tento citát Marcela Prousta je možné vztáhnout i na budování dobrého vztahu lékaře a pacienta, mnohdy velmi vážně nemocného. To zdravotníci musí být v první řadě schopni změnit svůj pohled na svůj protějšek, bez ohledu na okolnosti. Jistě, budování jejich vztahů s nezdravotníky není jednoduchý ani konečný proces. Naopak, je to nekonečná práce plná větších, menších a někdy i žádných úspěchů. Ale vzdát se nesmí. Pacienti ani pacientské organizace ji nevzdají.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 24. Výroční konferenci Slovenské urologické společnosti SLS v Trenčianských Teplicích přednesl:
Virgil H. Simons, MPA
Zakladatel a president The Prostate Net & The Prostate Net Europa
Newark, USA
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?