Využití nanočástic v detekci metastáz

Dle aktuálních guidelines Evropské urologické společnosti (EAU) je u karcinomu močového měchýře zlatým standardem pro staging disekce pánevních lymfatických uzlin (PLND). Avšak až 30 % (a dle dat z pracoviště autora sdělení i 43–85 %) pozitivních uzlin nebývá detekováno, a to včetně 13 % nezaznamenaných pozitivních uzlin po „super-extended“ disekci typu (se)PLND (Joniau S et al., Eur Urol 2013;63:450–458). Důvodem bývá nutnost operačně oboustranně ošetřit množství malých uzlin lokalizovaných hluboko v pánvi (presakrálních či perirektálních) i ve výše uložených partiích těla (paraaortální a iliakální uzliny), což klade vysoké nároky na lékaře i techniku. Použití efektivních zobrazovacích metod tak u menších maligně postižených uzlin sehrává zásadní roli.

Co je malé, nemusí být hezké

Metastatické lymfatické uzliny bývají malých rozměrů. Jak malých? I velmi malých! Dle autorů Fortuin AS et al. (Eur Urol 2013;64:961–963) mívají typicky velikost < 4 mm. A možnosti moderních metod jsou u takto velkých (malých) uzlin omezené – ⁶⁸Ga PSMA PET/CT víceméně standardně nedetekuje většinu uzlin menších než 4 mm (Budäus L et al., Eur Urol 2016;69:393–396). A zde nastupuje příležitost pro další metody – například nano-MRI s kontrastní látkou Ferrotranem využívá glukózových molekul vázaných na superparamagnetické nanočástice oxidu železitého o velikosti okolo 20 nm. Podávají se v pomalé intravenózní infuzi den před skenem magnetickou rezonancí, během nějž jsou v těle vychytávány makrofágy a transportovány do lymfatických uzlin, v jejichž zdravé tkáni se koncentrují. Metastázy tolik nanočástic neobsahují a na skenu se jeví světlé, na rozdíl od tmavé, normální tkáně. Takto je možné kvalitně zobrazovat i patologické uzliny velmi malých rozměrů, které na skenech klasických metod mizí nebo se jeví jako negativní.

Jak ukázali Bravi CA et al. (Eur Urol 2020;78:661–669), dlouhodobé výsledky pacientů s rekurencí karcinomu prostaty v mízních uzlinách po jejich záchranné disekci nejsou až tak dobré, jak se dříve myslelo, a tato metoda tak pravděpodobně bude mít význam jen pro staging. Navíc superparamagnetické nanočástice oxidu železitého (USPIO) je možné využít i pro cílené navádění při radioterapii struktur, zasažených maligním procesem, při pokročilém či rekurentním karcinomu prostaty. Úvodní výsledky takové léčby (kombinované s šestiměsíční androgen deprivační terapií) a následného čtyřletého až pětiletého sledování u prvních pacientů z USA (Li YR et al., J Clin Oncol 2020;38/6 suppl/:218) ukazují, že ze 69 takto ošetřených nemocných se biochemická recidiva objevila jen u 24 subjektů (se střední dobou nástupu 35 měsíců).

Zdá se tedy, že u vysoce rizikových pacientů s biochemickou recidivou karcinomu prostaty jde v případě nano-MRI s radioterapií o vhodnou a dobře snášenou modalitu, a i biochemické parametry byly v této studii slibné. V budoucnu o této metodě pravděpodobně ještě uslyšíme, bude třeba provést další prospektivní studie a validovat data o klinickém využití i účinnosti tohoto přístupu. Slibné také je, že udělení marketingového oprávnění k používání této techniky by mělo trvat 24 měsíců.

(red)