Kožní reakce při používání ochranných rukavic

Prodavači, kuchaři, tatéři… a zdravotníci

Dle výzkumu, realizovaného na pracovišti přednášející profesorky s účastí více než 9 000 zdravotníků, je jednoletá prevalence ekzému u švédských zdravotníků téměř dvojnásobná oproti tomu, co se zjišťuje u dospělých Švédů, bez ohledu na pohlaví pacientů (Hamnerius N et al., Br J Dermatol 2018), přičemž byla nalezena významná souvislost mezi omýváním rukou mýdlem na pracovišti a také používáním nesterilních rukavic. Naopak spojitost s používáním dezinficiencií obsahujících alkohol autory zjištěna nebyla.

Klasickým příkladem pracovníků, jimž se používání rukavic doporučuje, a kteří v nich tráví poměrně značnou část své pracovní doby, jsou kadeřníci a kadeřnice. Používají však (především jako ochranu před barvivy s obsahem para-fenylendiaminu – PPD či diaminotoluenu – TDA) vskutku doporučeníhodné typy rukavic? Autorka sdělení prezentuje studii, v níž tým jejího pracoviště analyzoval přestup uvedených barviv přes různé typy rukavic na kůži při různém ředění a expozici a schopnost vyvolat (i přes testovaný materiál) kontaktní dermatitidu (Antelmi A et al., Contact Dermatitis 2015). Ukázalo se v ní, že většina rukavic používaných kadeřníky není ke svému účelu vhodná a barviva mohou vyvolat u jejich nositelů i tak alergickou kontaktní dermatitidu. Po delší časové období poskytovaly dobré výsledky prakticky jen nitrilové rukavice. Toto riziko nedostatečné ochrany se netýká jen kadeřnických barviv, ale také dalších chemických látek – také manikérky by měly vědět, že akryláty přestupují poměrně rychle i přes nitrilové rukavice. A profesionálové by si těchto limitací měli být vědomi a měli by při své práci (správně!) používat náležité rukavice a měli by je též správným způsobem sundávat.

A pravděpodobně by měly do hry vstoupit i odborné regulace! Již nyní sice musejí být ochranné produkty rukou v Evropě vybaveny značkou CE, která deklaruje, že výrobek splňuje příslušné směrnice o bezpečnosti. Je to však ve světle zmíněných výzkumů dostatečné? Rukavice nesou piktogramy, informující o jejich parametrech penetrace, permeace a degradace, včetně nejkratších časových limitů propustnosti pro specifikované chemické látky (dle EN-ISO 274-1/typ A-C), a i dle nich se mohou dermatologové orientovat, pokud budou poskytovat příslušné poradenství svým klientům.

Když rukavice nechrání, ale škodí

Nicméně kontaktní dermatitidu či kontaktní urtikarii mohou vyvolávat i samotné rukavice. Respektive materiály, z nichž jsou vyrobeny – například přírodní pryž (což je polymer izoprenu C₅H₈, získávaný většinou z latexu stromu kaučukovníku Hevea brasiliensis) nebo umělá guma (vyráběná synteticky z petrochemických prekurzorů – polyuretanu, polyvinylchloridu – PVC, polyakrylátů, neoprenu, polyvinylacetátu – PVA, či styren butadienu – SBR). Dermatitidu či urtikarii (alergickou reakci typu I) většinou vyvolávají proteiny, které se přirozeně nacházejí v přírodní gumě (obsahuje jich cca 1,7 %, například hevein) nebo jsou do struktury rukavice zapracovány při vulkanizaci po přidání aditiv. U zdravotníků se alergie na přírodní latex začala ve větší míře objevovat v 80. letech 20. století, kdy se tyto rukavice začaly používat ve stále větší míře (i kvůli vypuknuvší epidemii HIV). Obsah antigenních bílkovin z přírodní latexové pryže je možné výrazně (až na čtvrtinu) snížit promýváním (surové gumy nebo hotového výrobku) a tak i snížit riziko vzniku kontaktní kopřivky. I to (spolu s používáním pudru) napomohlo v omezování výskytu těchto kožních komplikací mezi zdravotníky (Ausili E et al., Eur Rev Med Pharm Sci 2007).

I tak však mohou přetrvávat potíže typu dermatitidy z aditiv používaných ve výrobě rukavic (vulkanizační látky, antioxidanty, pigmenty a antimikrobiální látky, například cetylpyridinium chlorid – CPC), dezinfekčních prostředků nanášených na pokožku pod rukavici a také typu tlakové kopřivky (Sheeran C et al., Contact Dermatitis 2014).

Jak postupovat při identifikaci alergenu z rukavic?

Při identifikaci alergenu, vyvolávajícího kontaktní reakci při používání rukavic, je možné využít základní testovací sady Thiuram Mix, PPDA Mix či Mercapto Mix, s doplněním carbamixu (a difenylguanidinu). Produkty z umělé gumy působí mnohem méně potíží než přírodní guma, nicméně též obsahují aditiva (a dermatitidu může vyvolat i samotný vinyl, neopren či polyetylen). Je dobré u pacienta testovat citlivost na uvedené chemické látky a také na vzorek dané rukavice (obě strany, cca 2 × 2 cm), přichycený na kůži zad (po dobu 48 hodin). V případě pozitivity nebo i silné suspekce na přecitlivělost je možné provést test na výluh z materiálu rukavic.

Kromě správného testování citlivosti je samozřejmě také důležitá znalost pacientovy anamnézy, ale také typu používaných rukavic i způsobu jejich používání, informací o pracovišti nemocného a dalších ochranných pomůckách a oděvech, které v práci používá, popřípadě i získání fotografií z jeho pracovního prostředí. A také pátrání po používaných úklidových, dezinfekčních a biocidních prostředcích. V neposlední řadě je samozřejmě důležité také poskytnutí relevantního poradenství lékaře.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které během virtuálního kongresu EADV 2020 přednesla:
Prof. Cecilia Svedman, MD, PhD.
Department of Occupational and Environmental Dermatology, Skåne University Hospital, Malmö­, Švédsko