Virus Epsteina-Barrové: hlavní příčina roztroušené sklerózy?

Roztroušená skleróza (MS) je neurodegenerativní onemocnění charakterizované abnormální imunitní reakcí proti tkáni centrálního nervového systému (CNS). Etiopatogeneticky se předpokládá kombinovaný vliv genetických faktorů a vnějšího prostředí. Na základě přibývajících výzkumů se stále více poukazuje na infekci virem Epsteina-Barrové (EBV) jako na hlavní rizikový faktor přicházející z okolního prostředí. EBV patří k nejrozšířenějším virům, během života se jím nakazí cca 95 % lidí. Způsobuje infekční mononukleózu, jejíž symptomy ale mohou být velmi mírné, většina nakažených dokonce vůbec žádné příznaky nemá. Po prodělané infekci zůstává latentní virus v lidském těle uvnitř B-lymfocytů, které, jak známo, jsou pro rozvoj MS klíčové.

Prokázat kauzalitu nebylo jednoduché

Kauzalita neboli vztah příčina–následek mezi infekcí EBV a vznikem MS byla dosud nejasná. O kauzálním vztahu by bylo možné hovořit v případě, kdy jedinci, u kterých se rozvinula MS po infekci EBV, by takto neonemocněli, pokud by v minulosti nebyli nakaženi EBV. Vzhledem k rozšířenosti viru a relativně nízké prevalenci MS se to prokazuje obtížně. Aby se vztah příčina–následek potvrdil, muselo by být identifikováno velké množství lidí, kteří nejsou dosud EBV nakaženi, dlouhodobě je sledovat stran rozvoje MS a následně porovnat rizika vzniku MS u těch, kteří se později v průběhu života infikovali, respektive neinfikovali EBV.

Týmu vědců, kteří velmi nedávno publikovali svá data v časopise Science, se takové uspořádání studie podařilo realizovat. Díky dvacetileté spolupráci s armádou Spojených států amerických měli možnost sledovat dlouhodobý zdravotní stav více než deseti milionů osob vykonávajících aktivní vojenskou službu. Vzhledem k tomu, že každý jedinec musí být při vstupu do armády a následně každé dva roky vyšetřen na přítomnost HIV v krvi a zároveň všechny tyto krevní vzorky jsou uchovávány, mohli vědci zpětně otestovat rekruty i na přítomnost protilátek proti EBV, které znamenají prodělanou infekci.

Celkem 955 osobám byla v průběhu služby u armády diagnostikována MS, z nichž u 801 jedinců byly k dispozici alespoň tři vzorky krve odebrané před nástupem nemoci – první vstupní vzorek, poslední vzorek před stanovením diagnózy a jeden z mezidobí. Všechny byly podrobeny postupné analýze. Tyto osoby byly spárovány dle věku, pohlaví, rasy, pozice v armádě a data krevních odběrů se skupinou 1 566 lidí bez MS, kteří sloužili jako kontrolní skupina.

Infekce EBV jako zásadní rizikový faktor

Výsledky ukázaly, že pouze jedna osoba z 801 nemocných s MS nebyla infikována EBV před nástupem choroby. Podle autorů se mohl tento pacient, jehož poslední vzorek krve byl odebrán tři měsíce před diagnózou MS, nakazit EBV až po tomto odběru nebo, co je pravděpodobnější, u něho nedošlo k vytvoření protilátek. Riziko vzniku MS u osob EBV pozitivních bylo v porovnání s EBV negativními téměř 27× vyšší (HR 26,5; 95% CI, 3,7–191,6; p = 0,001).

Dále bylo analyzováno 35 pacientů s MS a 107 kontrol, kteří byli při vstupu do armády EBV negativní. Všichni kromě jednoho z těchto 35 případů MS se v průběhu služby EBV nakazili a došlo u nich k sérokonverzi před diagnózou MS (97 %). Medián doby od prvního EBV pozitivního vzorku, respektive odhadovaného času sérokonverze do nástupu choroby, byl 5 (rozmezí 0 až 10), respektive 7,5 (rozmezí 2 až 15) let. Oproti tomu k sérokonverzi v kontrolní skupině bez MS došlo pouze u 57 % osob. Z těchto výpočtů vyplývá, že infekce EBV představuje 32,4× vyšší riziko MS v porovnání s přetrvávající EBV séronegativitou (HR 32,4; 95% CI, 4,3–245,3; p < 0,001).

Dalším zkoumaným parametrem u obou skupin osob byla hladina lehkých řetězců neurofilament (NfL) v krevním séru, biomarkeru neuroaxonálního poškození. Je prokázáno, že jeho hladina se zvyšuje až šest let před klinickým nástupem MS, a může tedy být přesnějším ukazatelem začátku chorobného procesu v CNS. Z publikovaných dat vyplývá, že u vojáků, kteří později onemocněli MS, byla hladina NfL zvýšena, avšak až po infekci EBV. Vstupně a v období před infekcí EBV byla hladina srovnatelná s kontrolní skupinou. Tento fakt naznačuje, že infekce EBV nepředchází pouze nástupu příznaků MS, ale také prvním detekovatelným poškozujícím mechanismům v CNS, které samotné onemocnění podmiňují.

Na závěr je třeba poznamenat, že podle těchto analýz nebylo riziko rozvoje MS zvýšeno ani po infekci podobně přenášeným cytomegalovirem, ani dalšími běžně se vyskytujícími viry. Souvislost mezi EBV a vznikem MS tedy nelze vysvětlit vyšší obecnou predispozicí k virovým infekcím.

Vakcína a antivirotikum – další krok v managementu léčby MS?

Jak autoři popisují, výsledky nelze vysvětlit žádnými známými rizikovými faktory pro vznik MS, a předpokládají tedy, že právě infekce EBV je hlavní příčinou MS. Velmi nízké riziko MS u EBV negativních jedinců to jenom potvrzuje. Zároveň ale předpokládají, že infekce EBV se musí potkat s genetickými predispozicemi a/nebo dalšími vlivy, například kouřením.

V současnosti neexistuje způsob účinné prevence a léčby infekce EBV. Nicméně prezentovaná data logicky vedou k otázce, zda by účinná vakcína či specifické antivirotikum proti tomuto viru nemohly ve svém důsledku snížit výskyt MS nebo ji dokonce vyléčit. Jde o převratné výsledky s velkým potenciálem posunout výzkum v oblasti terapie MS dopředu.