Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Zneužívané a týrané děti častěji v dospělosti onemocní roztroušenou sklerózou
Souvislost mezi významnými stresory a vznikem roztroušené sklerózy byla vědecky dokázána. Závažné trauma neovlivňuje negativně pouze psychickou stránku člověka, ale i jeho imunitní systém, a může tedy zvyšovat riziko vzniku autoimunitních chorob. Zkoumání vlivu traumatu na rozvoj roztroušené sklerózy dosud přinášelo rozporuplné závěry. Nedávno publikovaná prospektivně sbíraná data ale jasně prokazují, že osoby, které byly v dětství či během dospívání sexuálně zneužívány nebo psychicky týrány, mají významně vyšší pravděpodobnost, že jim bude toto onemocnění diagnostikováno.
Výzkumy již dříve potvrdily souvislost mezi různými emočními stresory a vznikem roztroušené sklerózy (MS). Některé studie prokázaly, že u nemocných s MS byly v nedaleké minulosti před stanovením diagnózy častěji přítomny velké stresory, jako například úmrtí nebo závažná choroba u blízkých příbuzných. Trauma zažité v dětství a během dospívání (například sexuální zneužívání, fyzické a psychické týrání či zanedbávání) má dlouhodobé negativní psychické následky a děti si ho mnohdy nesou až do dospělosti. Je také znám negativní vliv prožitého traumatu na imunitní systém, čímž se může zvyšovat riziko některých autoimunitních onemocnění.
Konkrétní souvislost traumatu se vznikem MS byla dosud na lidech zkoumána pouze v retrospektivních průřezových studiích. Ty ale přinášely rozporuplné výsledky. Většina z nich ukázala zvýšený výskyt sexuálního zneužívání nebo psychického týrání u osob s MS (například Spitzer C et al., Psychosom Med 2012), nicméně jiné analýzy žádnou relevantní souvislost nenašly. Bylo proto potřeba přinést relevantní data z prospektivních sledování.
Trauma a roztroušená skleróza
Loňský kongres ECTRIMS přinesl důkazy z norské prospektivní populační kohortové studie (Norwegian Mother, Father and Child Cohort Study – MoBa), jejímž cílem bylo prostřednictvím krevních vzorků a dotazníků zjistit příčiny různých onemocnění u matek a jejich dětí. Zkoumal se i vliv prožitého zneužívání a týrání v dětství na vznik MS později v dospělém věku. Za období 1999–2008 bylo do studie zařazeno více než 100 000 těhotných žen, přičemž přes 78 000 z nich bylo zařazeno konkrétně do této analýzy. Kohorta byla spárována s norským registrem pro MS (Norwegian Multiple Sclerosis Registry) a norským pacientským registrem (Norwegian Patient Registry).
Roztroušená skleróza byla po vstupu do studie diagnostikována celkem u 306 žen v průměrném věku 30 let, které byly sledovány až do roku 2018. Nebyl zaznamenán významný rozdíl ve věku stanovení diagnózy nebo nástupu prvních příznaků MS mezi těmi ženami, které udávaly, respektive neudávaly, prožité trauma v dětství.
Riziko rozvoje MS po přiznaném zneužívání či týrání před dovršením 18. roku života bylo sledováno prospektivně za použití Coxova regresivního modelu a v analýze byly zohledněny matoucí faktory, jako jsou kouření, vysoký body mass index (BMI ≥ 25 kg/m2) a nepříznivé socioekonomické faktory (≤ 9 let základní školy, matka samoživitelka, nízký příjem). Ukázalo se totiž, že ženy, které byly v dětství zneužívány nebo týrány, častěji kouřily, častěji trpěly nadváhou nebo obezitou a žily ve špatných socioekonomických podmínkách. Kohorta byla stratifikována podle roku narození a ženy s MS diagnostikovanou před vstupem do studie (n = 105) byly z analýzy vyřazeny z důvodu eliminace bias.
Sexuální zneužívání a psychické týrání zvyšují riziko MS
Výsledky ukázaly, že sexuální zneužívání a emoční týrání v dětství či adolescenci byly statisticky významně spojeny se zvýšeným rizikem vzniku MS. Přibližně čtvrtina žen (72 ze 306, 24 %) s diagnostikovanou MS anamnesticky udávala prožité trauma tohoto typu v porovnání s necelou pětinou (14 406/77 697, 19 %), u kterých se MS v průběhu sledování nerozvinula (p = 0,025). Konkrétně ty ženy, které byly v dětství zneužívány sexuálně, měly o 66 % vyšší riziko vzniku MS (HR 1,66; 95% CI, 1,14–2,41) a ty, které byly týrány emočně, čelily riziku zvýšenému cca o 40 % (HR 1,42; 95% CI, 1,05–1,92). Riziko MS po prožitém fyzickém týrání bylo zvýšeno o třetinu (HR 1,33; 95% CI, 0,84–2,09), nicméně asociace nedosáhla statistické významnosti.
Data také ukázala, že čím více druhů zneužívání či týrání ženy hlásily, tím většímu riziku MS byly vystaveny – šlo a jakýsi „efekt dávky“. Riziko onemocnění bylo zvýšeno o dvě třetiny v případě, že nemocná přiznala zkušenost se dvěma kategoriemi traumatu (HR 1,66; 95% CI, 1,05–2,68), a téměř dvojnásobně (HR 1,96; 95% CI, 1,03–3,72) v případech, kdy byla osoba v dětství či adolescenci týrána fyzicky i psychicky a také byla sexuálně zneužívána.
Sexuální zneužívání a psychické týrání v dětství a dospívání, jako výrazný stresor v časné fázi lidského života, jsou spojeny se zvýšeným rizikem rozvoje MS. Toto riziko se dále zvyšuje, pokud je dítě vystaveno širšímu spektru týrání a zneužívání.
Redakčně zpracováno z příspěvku, který v rámci 37th Congress of the European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis (ECTRIMS) 2021 přednesla:
Karin Eid, MD, PhD
Department of Clinical Medicine, University of Bergen, Norsko