Ovlivňuje SARS-CoV-2 průběh a medikaci astmatu?

U alergiků je třeba v kontextu pandemie COVID-19 řešit především dvě otázky – jestli jsou tyto osoby ve zvýšeném riziku infekce a naopak jestli jsou COVID-19 pozitivní astmatici ve vyšším riziku exacerbace alergických a astmatických potíží. Bohužel dosud získaná data nejsou pro zodpovězení těchto otázek dostatečná a možná je tak spíše extrapolace z předchozích zkušeností s příbuznými chorobami. Infekce respiračními viry mohou být spojeny s exacerbací astmatických potíží, což je dobře popsáno nejenom například u rinovirů a respiračního syncytiálního viru, ale i u některých koronavirových kmenů, včetně HCoV-229E nebo HCoV-NL63. U kmenů SARS-CoV, SARS-CoV-2 a MERS-CoV podobná závislost dosud pozorována nebyla. Co se týče naopak horšího průběhu COVID-19 u astmatiků, pak se lze opřít například o práci (Erdem SB et al., Allergol Immunopathol 2019), která identifikovala alergická onemocnění jako významný rizikový faktor pro těžkou virovou pneumonii u dětí. Na druhou stranu například sdělení Zhanga JJ et al. z letošního roku z časopisu Allergy souvislost mezi přítomností alergických a astmatických komorbidit a tíží COVID-19 nepotvrdilo a dosud není dostupný ani žádný jiný signál, který by zvýšené riziko astmatiků pro onemocnění COVID-19 jednoznačně popsal. Pro definitivní zodpovězení obou otázek ale budou potřeba další vyčerpávající data.

Je třeba při infekci SARS-CoV-2 měnit inhalační léčbu astmatu?

Základním kamenem moderní léčby astmatu jsou samozřejmě inhalační terapeutika. Klinická data pro jejich použití v době pandemie dostupná rovněž zatím nejsou, objevilo se ale několik zajímavých in vitro studií. Za zmínku stojí například práce z května letošního roku (Yamaya M et al., Respir Investig 2020), podle které glykopyrronium, formoterol a budesonid inhibovaly uvolnění příbuzného viru HCoV-229E. Jiná letošní práce (Peters MC et al., Am J Respir Crit Care Med 2020) ukázala, že ve vzorcích mnoha astmatiků, léčených inhalačními kortikoidy, dochází ke snížení exprese některých genů, včetně ACE2 a TMPRSS2. Tyto geny jsou přitom klíčové pro vstup SARS-CoV-2 do buněk hostitele.

Mezinárodní odborné společnosti, včetně ERS, GINA, AAAAI a ACAAI v současnosti doporučují ponechat zavedenou udržovací inhalační léčbu astmatu a zároveň podporují její intenzifikaci v případě potřeby. Naopak její deeskalace by měla být velmi pečlivě zvažována na individuální bázi. Cílem je předejít ztrátě kontroly nad onemocněním, což je v období stále probíhající pandemie respiračního viru o to důležitější. Ačkoliv jsou data zatím omezená a je možné, že astma průběh COVID-19 nezhoršuje, především u nemocných s obtížně kontrolovaným astmatem, kteří v nedávné době vyžadovali systémovou kortikoterapii, je riziko těžkého průběhu podle databáze NHS (National Health Service) zvýšené. Analýza, která na to upozornila, přitom zpracovávala data od přibližně 17 milionů dospělých pacientů. Databáze ale bohužel neobsahuje více údajů o užívané léčbě a pro identifikaci nemocných s obtížně kontrolovaným astmatem podle moderní definice je tak nedostatečná.

Postavení alergenové terapie a biologické léčby

Vlna pandemie COVID-19 se na severní polokouli kryje s pylovou sezónou a většina alergiků tak zaznamenává nepříjemné symptomy sezónní alergické rinitidy, které je někdy zejména pro laika těžké odlišit od lehkého průběhu COVID-19. I zde platí, že pro použití nazálních kortikoidů v tomto kontextu nejsou dostupná relevantní klinická data, odborné společnosti ale doporučují tyto látky z medikace rutinně nevysazovat. Co se týče alergenové imunoterapie, měla by být preferována sublingvální léková forma před subkutánní, neboť vyžaduje méně náročné sledování. Vysazena by měla být pouze u potvrzených případů infekce SARS-CoV-2 do jejího vyléčení. Podobně by se pravděpodobně mělo přistupovat k biologické léčbě astmatu. Ta podle některých starších sdělení může dokonce zkracovat trvání virových respiračních onemocnění a nejenom že by neměla být v době pandemie vysazována, ale je možné zvažovat i její zahájení u dosud naivních pacientů.

Význam telemedicíny pro praxi

Během pandemie COVID-19 nabývá na významu telemedicína, která je dostatečná zejména pro sledování stabilních pacientů s dobrou dlouhodobou kontrolou onemocnění. Virtuální konzultace by se ale měly zaměřit na identifikaci těch zranitelných nemocných, kteří v poslední době zaznamenali exacerbaci nebo museli z důvodu astmatu navštívit urgentní příjem. V takovém případě je na místě osobní návštěva ambulance a případně úprava medikace.

Redakčně zpracováno z webináře organizovaného European Respiratory Society, podle sdělení Dr. Chang Chunové z University Third Hospital v Pekingu v Číně a Dr. Laurenta Guilleminaulta z Univerzitní nemocnice v Toulouse ve Francii