Léčba chronické spontánní urtikárie anti-IgE protilátkami

Molekula imunoglobulinu IgE má dva hlavní receptory, které přispívají k rozvoji příznaků onemocnění různými cestami. První z nich, receptor s vysokou afinitou, je také znám jako FcεRI. Ten je přítomen s vysokou denzitou na bazofilech a žírných buňkách a po navázání IgE a zesíťování (cross-linking) zprostředkuje uvolnění zánětlivých a vazoaktivních mediátorů. Podle místa, kde k této reakci dochází, se pak objevují buď kožní reakce se svěděním a otoky, a/nebo bronchokonstrikce, pokud tento patofyziologický proces probíhá v plicích.

Druhým receptorem – s nízkou afinitiou k IgE – je CD23 neboli též FcεRII. Ten se nachází především na monocytech, B-lymfocytech a do určité míry na eozinofilech. CD23 na B-lymfocytech reguluje produkci IgE, nicméně přesný mechanismus není dosud znám. Zároveň hraje významnou roli při prezentování antigenu. Buňky prezentující antigen internalizují komplex IgE–antigen, zpracují ho a následně antigen prezentují na svém povrchu naivním T-lymfocytům v lymfatické uzlině. Ty se dále mění na Th2-lymfocyty, které produkují zánětlivé cytokiny, včetně interleukinu 4 a 5. Tyto cytokiny dále chemotakticky přitahují a aktivují další zánětlivé buňky, hlavně eozinofily, a dochází tak ke vzniku zánětu. Popsaná cesta je zodpovědná zejména za vznik plicní eozinofilie (Sutton BJ et al., Immunol Rev 2015). „Hlavním cílem terapeutického přístupu s anti-IgE protilátkami je jejich vazba a neutralizace volných IgE. Ty následně nemohou interagovat se svými receptory s vysokou afinitou na povrchu mastocytů a bazofilů, a nedochází tudíž k hypersenzitivní reakci. Příznaky chronické spontánní urtikárie – kopřivka, svědění a angioedém – jsou takto minimalizovány,“ vysvětlil mechanismus účinku anti-IgE protilátek A. Eggel (Gasser P et al., Nat Commun 2020).

Anti-IgE protilátky

Omalizumab lépe interferuje s IgE, které se vážou na CD23 receptory s nízkou afinitou. Ty hrají důležitou roli při prezentování antigenu a transepiteliálním transportu. Jak bylo experimentálně prokázáno, komplexy omalizumab–IgE nejsou příliš stálé a po skončení léčby se hladiny volného IgE velmi rychle vrátily k původním hladinám (Arm JP et al., Clin Exp Allergy 2014). „Pokud chceme cílit na patologické stavy úzce související s CD23, jako je například alergické astma, je omalizumab výbornou volbou,“ uvádí A. Egel.  

Jak bylo vysvětleno výše, příznaky chronické spontánní urtikárie vznikají zejména cestou zprostředkovanou IgE receptorem s vysokou afinitou. Vývoj nových terapeutických možností proto směřuje právě touto cestou a již jsou k dispozici první data. Co se týká molekulárních vlastností, protilátka tvoří stabilnější komplexy a velmi účinně neutralizuje volné IgE. Preferenčně interaguje s IgE, které se vážou na FcεRI. Lze tedy předpokládat, že bude účinná u patofyziologických stavů, zprostředkovaných právě tímto receptorem, tedy u chronické spontánní urtikárie nebo anafylaxe. Také se ukázalo, že protilátka dokáže s větší účinností suprimovat produkci volného IgE B-lymfocyty. Zatím však není jasný mechanismus této suprese.  Je ale velmi pravděpodobné, že svou roli zde bude hrát interakce s IgE, které se vážou na CD23 B-lymfocytů, který produkci IgE reguluje. Tento fenomén má své klinické implikace ve smyslu delší suprese IgE odpovědi, což vede ve finále ke klinickému benefitu (Gasser P et al., Nat Commun 2020)

Významný přínos pro budoucnost

Anti-IgE protilátky jsou významným přínosem v léčbě chronické spontánní urtikárie. Omalizumab je od roku 2012 jako dosud jediný schválen k léčbě tohoto onemocnění ve třetí linii. Ukázalo se, že preferenčně interaguje s IgE, které se vážou na receptory s nízkou afinitou, CD23. Příznaky chronické spontánní urtikárie jsou však způsobeny zejména cestou IgE receptoru s vysokou afinitou, která vede k degranulaci mastocytů a bazofilů. Proto je vývoj nových protilátek zaměřen právě na tuto cestu a k dispozici už jsou i první potřebné výsledky a data.

Autor: Mgr. Ivo Pospíšil