Nové poznatky o relapsu a progresi lupénky

„Kůže se zaléčenými psoriatickými lézemi má tendenci recidivovat častěji než kůže nelezionální. V tomto ohledu jsou důležitým aspektem ‚paměťové stopy‘ onemocnění, které zahrnují několik typů buněk a pravděpodobně přispívají k imprintingu celého epidermálního kompartmentu. Součástí této ‚paměti‘ jsou i kožní T-buňky, neexistuje však jednoznačný důkaz, že by samy o sobě hrály kauzální roli při relapsu,“ uvedla na kongresu EADV 2023 Dr. Irène Gallais Sérézal, PhD, z Centre hospitalier universitaire Besançon z Francie.Na úvod I. Gallais Sérézal poukázala na nedávno publikovanou práci švédského dermatologa Axela Svedboma a spolupracovníků (Svedbom A et al., JAMA Dermatol 2021), jež prokázala, že velká část pacientů s plakovou psoriázou zůstává i po deseti letech léčby ve stejné kategorii závažnosti onemocnění. „Je to vlastně takový začarovaný kruh relapsů a remisí, které se v průběhu času střídají s různou intenzitou,“ dodala s tím, že lupénka má tendenci recidivovat ve stejných místech, což vyvolává otázku „paměti“ onemocnění, a že kožní kompartment a epidermis jsou velmi důležité pro rozvoj a přetrvávání lupénky. „Víme, že zejména u těžké psoriázy dochází k cirkulaci prozánětlivých imunitních buněk a že se vyskytují vyšší hladiny cytokinů. Zároveň ale víme, že zablokování migrace těchto buněk do kůže nestačí k tomu, aby se zastavila progrese psoriázy,“ vysvětlila I. Gallais Sérézal a položila řečnickou otázku, jak je to tedy s vyléčenými kožními lézemi. „Ukazuje se, že vyléčené vlastně nejsou a že si zachovávají expresi podskupiny genů souvisejících s onemocněním. Dokládá to mnoho studií, provedených zejména s příchodem transkriptomiky, které potvrzují perzistující transkriptomické změny v psoriatických lézích,“ upřesnila.

Jak I. Gallais Sérézal dále uvedla, největší pozornost v této souvislosti upoutaly T-buňky. Zmínila se přitom o již starší studii (Cheuk S et al., J Immunol 2014), která naznačila, že v zaléčených psoriatických lézích jsou přítomny tkáňové paměťové T-buňky, schopné produkovat cytokiny ovlivňující patogenezi psoriázy. „Autoři zjistili, že po léčbě inhibitory TNF, inhibitory IL-12/23 a UVB se v epidermis nacházejí CD4, respektive CD8 lymfocyty, které si zachovaly potenciál produkovat IL-22, resp. IL-17,“ komentovala I. Gallais Sérézal. Dodala, že o pár let později byla potvrzena klonalita těchto T-buněk a také fakt, že se nacházejí i v nelezionální kůži, ačkoli v menším podílu (Matos TR et al., J Clin Invest 2017). Důležitou roli však hrají například také epidermální Langerhansovy buňky, které po anti-TNF terapii stále exprimují IL-23 a po terapii UVB zase IL-15 (Martini E et al., J Invest Dermatol 2017). Dále to mohou být dermální dendritické buňky (zvýšená produkce IL-23, TNF) či regulační T-lymfocyty (zvýšená produkce IL-10), role fibroblastů zatím známa není. „Nicméně tyto výsledky studií většinou pocházejí ze vzorků psoriatických lézí léčených různými terapeutickými postupy a přípravky, takže je těžké vyvozovat nějaké obecné závěry,“ podotkla I. Gallais Sérézal.

Na jejím pracovišti se před několika lety zabývali tím, zda je možné využít aktivace paměťových T-buněk v epidermis jako prediktoru relapsu po léčbě UVB. V kožních explantátech aktivovali T-buňky pomocí protilátky OKT-3 a mimo jiné prokázali, že ve tkáňové odpovědi dominovala produkce IL-17, jež korelovala s časným relapsem po léčbě UVB (Gallais Sérézal I et al., J Invest Dermatol 2018). Mezi další prediktory časnějšího relapsu lupénky patří například zlepšení PASI < 75 %, doba do dosažení PASI 50 delší než 8 týdnů, zkušenost s terapií biologickými přípravky nebo rodinná anamnéza psoriázy, eventuálně Köbnerův fenomén (Chiu et al., J Eur Acad Dermatol Venereol 2019).

„Mohli bychom tedy nějak modulovat populace paměťových T-buněk souvisejících s psoriázou? Snížit jejich počet a tím i počet relapsů? Odpověď není snadná, ale jedním z cílů by mohla být kožní mikrobiota,“ naznačila I. Gallais Sérézal. Již americká výzkumnice Shruti Naik se spolupracovníky (Naik S et al., Nature 2015) prokázala, že zejména kolonizace Staphylococcus epidermidis může změnit populaci T-buněk. V jiné experimentální práci pak bylo zjištěno, že imunitní reakce vůči komenzálním kožním houbám může výrazně zhoršit psoriaziformní kožní zánět a že mimo jiné závisí na lymfocytech schopných produkovat cytokin IL-17 (Hurabielle C et al., Proc Natl Acad Sci USA 2020). Další zajímavý cíl pak představují mastné kyseliny, působící na povrchu kůže, které jsou nezbytné pro přežití a funkčnost tkáňových paměťových T-buněk. „U pacientů se zaléčenými psoriatickými lézemi bylo prokázáno, že tkáňové reakce řízené IL-17 korelují se složením kyseliny olejové v kůži,“ konstatovala I. Gallais Sérézal s tím, že spouštění patogenní transkripce řízené IL-17 bylo utlumeno u pacientů, u kterých byl povrch kůže bohatý na kyselinu olejovou (El Mahi Y et al., J Invest Dermatol 2023). Je tedy podle ní otázkou, zda by se v budoucnu mastné kyseliny mohly stát jedním ze stratifikátorů relapsu lupénky.

Závěrem I. Gallais Sérézal shrnula, že kůže se zaléčenými psoriatickými lézemi má tendenci recidivovat častěji než kůže nelezionální. V tomto ohledu jsou důležitým aspektem „paměťové stopy“ onemocnění, které zahrnují několik typů buněk a pravděpodobně přispívají k imprintingu celého epidermálního kompartmentu. Součástí této „paměti“ jsou i kožní T-buňky, neexistuje však jednoznačný důkaz, že by samy o sobě hrály kauzální roli při relapsu. Do budoucna podle ní bude klíčové získat přesnější data o jednotlivých buňkách vyskytujících se v kůži s psoriatickými lézemi (epidermis versus dermis, fibroblasty), lépe pochopit mechanismy spontánního vymizení lupénky a také možnosti, jak změnit „paměť“ onemocnění.

(red)