ECTRIMS 2022: Léčba modifikující chorobu snižuje riziko progrese nezávislé na relapsu

Nárůst disability u pacientů s roztroušenou sklerózou (MS) může být způsoben buď proděláním relapsu (relapse-associated worsening, RAW) nebo může být na relapsu nezávislý (progression independent of relapse activity, PIRA).

Podle údajů od více než 5 000 osob s relabujícími formami MS se progrese disability nezávislá na relapsech vyskytuje méně často u dětí a dospívajících (pediatric-onset MS, POMS) než u pacientů s nástupem onemocnění v dospělém věku (adult-onset MS, AOMS). I tak ale tato forma progrese představuje téměř polovinu potvrzených událostí zhoršené disability u pacientů s POMS, a to i v časných stadiích nemoci.

Data prezentovaná v rámci 38. kongresu ECTRIMS ukázala, že delší expozice léčbě modifikující chorobu (disease modifying therapies, DMT) byla spojena s významně nižším rizikem PIRA jak v populaci pacientů s nástupem MS v dětství, tak v dospělosti. Vyšší pozitivní vliv však byl zaznamenán ve skupině s POMS, a existují tedy předpoklady, že časné zahájení DMT v této populaci by mohlo být prevencí příhody PIRA, s potenciálem zpomalení přechodu do progresivní fáze nemoci a snížení její dlouhodobé zátěže.

Dosud publikované studie předpokládaly vyšší výskyt PIRA u starších pacientů a u pacientů s delším trváním choroby. POMS je vzácnější forma nemoci, spojená s vyšší mírou relapsů a rychlejší progresí v porovnání s formou nastupující v dospělosti, a o roli PIRA v této populaci pacientů je dosud známo poměrně málo.

Významná část progrese u pediatrické MS není vázána na relaps

Výzkumný tým okolo autora prezentace hodnotil přispění PIRA a RAW k šestiměsíční potvrzené akumulaci disability v populaci s POMS vs. AOMS. Také zkoumali potenciální prediktory obou forem progrese disability, a to zda DMT tyto příhody v obou skupinách snižuje.

Do jejich analýzy bylo zařazeno 5 169 osob z italského registru MS s klinicky izolovaným syndromem (CIS) nebo relabující-remitentní roztroušenou sklerózou (RRMS), které byly hodnoceny do jednoho roku od nástupu nemoci a dále sledovány alespoň pět let.

Velkou většinu ze zkoumané populace tvořili pacienti s AOMS (93,8 %), jejichž průměrný věk v době zařazení do registru činil 32,9 roku. Zbytek (323 osob, 6,2 %) byl zastoupen dětmi a adolescenty s POMS s průměrným věkem 15,8 roku. Pacienti byli sledováni průměrně 11,5 roku.

Šestiměsíční potvrzená akumulace disability byla klasifikována podle nárůstu skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale), přičemž vyšší skóre představuje významnější disabilitu.

Delší užívání léčby modifikující chorobu spojeno s významně nižším rizikem PIRA

Akumulace disability byla považována za příhodu RAW, pokud k ní došlo v období mezi třicátým dnem před relapsem do devadesátého dne po relapsu. Pokud se zhoršení disability objevilo mimo toto časové období, událost byla klasifikována jako PIRA.

Během celého období sledování došlo v obou skupinách (POMS vs. AOMS) k potvrzené příhodě zhoršení disability u podobné části populace. Žádná taková příhoda nebyla zaznamenána u 58,5 % vs. 54,3 % osob, jednu příhodu zažilo 26,6 % vs. 27,9 % pacientů a dvě nebo více potvrzených příhod byly pozorovány u 14,9 % vs. 17,8 % nemocných.

PIRA se však vyskytovala s významně nižší frekvencí u dětí s POMS (22,6 %) než u dospělých s AOMS (33,8 %). Progrese nezávislá na relapsu tedy představovala signifikantně menší podíl případů zhoršení disability u POMS než u pacientů s AOMS (47,8 % vs. 66,7 %).

Stojí za zmínku, že podobné výsledky byly získány při pohledu pouze na prvních pět let sledování, přičemž 43,1 % příhod ve skupině POMS a 55,2 % ve skupině AOMS bylo nezávislých na relapsech.

Další analýzy ukázaly, že riziko výskytu PIRA u pacientů s POMS je o třetinu (33,5 %) nižší než u AOMS. V obou skupinách byla PIRA významně spojena s délkou trvání onemocnění, přičemž riziko se zvyšovalo ve skupině POMS přibližně třikrát, zatímco ve skupině AOMS asi 1,5krát.

Z uvedených čísel tedy vychází, že zatímco je PIRA méně častá u pacientů s POMS v porovnání s AOMS, i tak může značná část pacientů s POMS takovou příhodu prodělat, a to i v časné fázi onemocnění.

Byly sledovány a analyzovány i příhody RAW, kdy byl v obou skupinách nižší věk významně asociován s mírně nižším rizikem progrese spojené s relapsem. Ve skupině POMS byly silnými prediktory příhod RAW ženské pohlaví a delší trvání onemocnění, které zvyšovaly riziko přibližně dvakrát.

Ze studie vyplynul další důležitý poznatek, a sice že v obou skupinách byla delší expozice DMT spojená s významně nižším rizikem PIRA, přičemž výsledky byly zvláště patrné ve skupině POMS.

Data odrážející reálnou klinickou praxi potvrdila, že věk je jedním z hlavních determinujících faktorů pro akumulaci disability, přičemž ta je u starších pacientů častěji způsobena PIRA. Nicméně i u pacientů s POMS představovala PIRA téměř polovinu všech příhod akumulace disability, z čehož lze dovozovat, že onemocnění je třeba brát jako kontinuum, ve kterém je zhoršení disability způsobeno jak výskytem relapsů, tak mechanismem na relapsu nezávislým již od časných fází. Z analýz dále vyplývá, že časné zahájení DMT může významně snížit riziko PIRA, což bylo výrazné zejména u dětských pacientů, kde je maximálně žádoucí mít nemoc pod dobrou kontrolou co nejdelší dobu.

Redakčně zpracováno z příspěvku „Progression independent of relapse activity can occur in pediatric-onset multiple sclerosis and can be prevented by disease modifying drugs“, který v rámci 38. kongresu ECTRIMS přednesl:
Emilio Portaccio, MD
Università degli Studi di Firenze, Dipartimento di Neuroscienze, Psicologia, Area del Farmaco e Salute del Bambino (NEUROFARBA), Florencie, Itálie