Esenciální fosfolipidy v léčbě NAFLD – současné poznatky a perspektivy

Připomeňme úvodem, že celkově bylo identifikováno až 500 důležitých funkcí, které játra vykonávají. Nové výzkumy prokázaly, že kromě mnoha obecně známých funkcí (metabolismus sacharidů, bílkovin a tuků, glukózová homeostáza, detoxifikace xenobiotik, degradace hemu, produkce žluči atd.) mají játra i významnou úlohu v imunitní odpovědi organismu, neboť přispívají k jeho ochraně proti působení virů a bakterií či vzniku a šíření nádorových buněk. Játra jsou vystavena mnoha antigenním zátěžím a musejí tyto zátěže tolerovat, zároveň však musejí rychle reagovat na patogeny, které proniknou do organismu. Imunologická rovnováha je pak udržována díky dynamickým interakcím mezi mnoha populacemi imunitních buněk v játrech.

Nepřekvapí proto, že cca 10 % veškeré buněčné populace jater představují právě buňky imunitního systému. Patří mezi ně Kupfferovy buňky, dendritické buňky, lymfocyty a granulocyty. Vedle nich se v játrech nachází až 90 % tkáňových makrofágů. Kromě toho jsou hepatocyty zodpovědné za produkci 80–90 % cirkulujících vrozených imunitních proteinů v těle, což je důležité zejména při akutních infekcích. Správná funkce jaterního parenchymu tak přispívá k rychlé aktivaci vrozených i získaných imunitních reakcí a antibakteriální a antivirové ochraně organismu.

Význam jaterních onemocnění v klinické praxi

V posledních letech se v České republice zvyšuje počet úmrtí v důsledku postižení jater. Například více než 2 000 lidí ročně umírá na komplikace jaterní cirhózy. Vedle nepříznivých údajů o úmrtnosti je alarmující i fakt, že narůstá incidence onemocnění, která významně poškozují jaterní parenchym a tím negativně ovlivňují i funkční kapacitu jater.

Vedle nádorů a chronické hepatitidy je v rozvinutém světě stále častější příčinou chronického onemocnění jater NAFLD. To je charakterizováno akumulací tuku v játrech, což vede k vývoji centrální a periferní inzulinové rezistence. V konečném důsledku NAFLD vede k poškozování jaterních buněk až k jejich zániku, vyvolání zánětlivé reakce a vzniku fibrózy jaterní tkáně. Jde o stavy, které se obvykle rozvíjejí po dlouhou dobu skrytě, bez příznaků, a mohou se u části nemocných projevit až jako progresivní jaterní onemocnění s komplikacemi, portální hypertenzí nebo jaterním selháním. NAFLD se dnes považuje za jaterní manifestaci metabolického syndromu a je celosvětově nejčastějším jaterním onemocněním (s prevalencí 17–46 % v obecné dospělé populaci). U obézních jedinců a pacientů s diabetem 2. typu se však vyskytuje v 75–90 % a u obézních jedinců s nadměrnou konzumací alkoholu až v 95 %. Navzdory rozsáhlým výzkumům k vysvětlení patofyziologie NAFLD zatím nebyla objevena žádná účinná cílená léčba tohoto onemocnění.

Jak zlepšit jaterní funkce, když není kauzální léčba?

Vzhledem k tomu, že u všech jaterních onemocnění je vždy možno prokázat poškození stěny a organel hepatocytů, již přes 30 let jsou v rámci komplexní péče hepatopatií různé etiologie, včetně NAFLD, podávána přírodní hepatoprotektiva na bázi esenciálních fosfolipidů s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin (například přípravek Essentiale forte). Jde o směs nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny linolové a kyseliny linolenové.

Je známo, že fosfolipidy tvoří dvojitou vrstvou buněčných a subcelulárních membrán, čímž přispívají k jejich fluiditě a biologické aktivitě. Podání esenciálních fosfolipidů při léčbě jaterních onemocnění tak vede k inkorporaci některých jejich molekulárních složek do poškozených membrán hepatocytů, čímž zlepšují jejich regenerační schopnosti a zvyšují fluiditu buněčných membrán. Výsledkem je usnadněná transmembránová výměna a zlepšená funkce membránových receptorů.

Pozitivní účinky esenciálních fosfolipidů

In vitro výzkum a experimenty na zvířecích modelech potvrdily, že esenciální fosfolipidy ovlivňují buněčné funkce, které závisejí na integritě buněčných membrán. Jejich podání pozitivně ovlivňuje regenerační schopnosti jaterního parenchymu a zvyšuje jeho odolnost vůči různým toxickým účinkům. Esenciální fosfolipidy vykazují antioxidační, protizánětlivé, antifibrotické a regenerační vlastnosti. Také modulují apoptózu buněk, stejně jako funkci receptorů a signálních funkcí membrán. Kromě toho mají esenciální fosfolipidy též schopnost regulovat metabolismus lipidů.

Na základě výsledků dostupných studií lze konstatovat, že esenciální fosfolipidy patří mezi léčiva s evidence-based potvrzenou účinností a velmi dobrým bezpečnostním profilem. Léčba esenciálními fosfolipidy může pomoci zlepšit funkci jater u pacientů s onemocněním jater, zejména v případech, kdy není k dispozici kauzální léčba. Jejich výborná tolerance pak také přispívá k navázání dobré spolupráce s nemocným.

Podání esenciálních fosfolipidů může být užitečné též při prevenci jaterního poškození u pacientů užívajících léky s hepatotoxickým účinkem, ať už jde o obligatorní hepatotoxicitu, kdy jsou játra poškozena u každého jedince v závislosti na podané dávce (například tetracykliny, paracetamol nebo metotrexát), nebo fakultativní hepatotoxicitu, která se projeví jen u senzitivních jedinců (ať už je příčinou genový polymorfysmus v enzymech zodpovědných za eliminaci léku, nebo spuštění imunitní reakce proti příslušnému léku). Mezi fakultativně hepatotoxické léky patří například amoxicilin nebo některé nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), jako jsou ibuprofen, naproxen či diklofenak.

(red)