Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Data o vlivu sportování na zdraví kardiaků
Je známo, že sedavý způsob života může mít na život kardiaků negativní dopad, jak z hlediska fyzického, tak i psychického. Naopak mírná zátěž by měla jejich kardiovaskulárnímu systému svědčit. A jak je to u vysoce aktivních sportovců s poruchami srdeční činnosti? Zakazovat sport? I rekreační? Či naopak – podporovat?
Co se sportování kardiologických pacientů týká, odborná doporučení na obou stranách Atlantiku byla doposud poměrně striktní a sportování se spíše nedoporučovalo. V poslední době se v této oblasti guidelines poněkud liberalizovaly a v doporučeních Evropské kardiologické společnosti (ESC) se vztahem ke sportování osob s hypertrofickou kardiomyopatií (Pelliccia A et al., Eur Heart J 2021) se za markery zvýšeného rizika považují srdeční zástava, myokardiální symptomy či nevysvětlená synkopa, rizikové skóre ESC ≥ 4 %, tlakový gradient LVOT v klidu > 30 mm Hg, abnormální reakce krevního tlaku při zátěži a tělesnou aktivitou vyvolané arytmie.
Riziko žádné – sportujte naplno
Při přítomnosti kteréhokoliv z uvedených faktorů se u těchto pacientů vysoce intenzivní zátěž nedoporučuje (III C), a to ani rekreačního charakteru – není-li však takový marker zaznamenán, může se u osoby s hypertrofickou kardiomyopatií (i vysoce intenzivní) sportování zvážit (IIb C), trvá-li na něm (kromě případů, kdy by případná synkopa u ní mohla vést k újmě na zdraví nebo k smrti), a také není nedoporučen rekreační sport o nízké či mírné intenzitě (IIb C), v obou případech však vždy po odborném vyšetření. Povolení soutěžních sportů je možné zvážit (IIb C) u genově pozitivních (a fenotypově negativních) osob při zajištění pravidelných kontrol.
Tělesné cvičení pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií může vést k funkčnímu zlepšení jejich stavu a u nízkorizikových pacientů nebyla ani při 9letém sledování zaznamenána jakákoliv závislost výskytu kardiovaskulárních (KV) příznaků na sportování (Pelliccia A et al., Circulation 2018) ani žádné zvýšení výskytu KV příhod či jejich zhoršení i při pokračujícím tréninku (Pelliccia A et al., Br J Sports Med 2020). Žádné negativní vlivy na remodelaci ani na klinické výsledky nebyly nalezeny ani v přehledové práci s cca 7 700 subjekty (Gati S et al., Heart 2022;0:1–8) a taktéž pokračování ve sportovních aktivitách (ani jejich ukončení) nijak nezhoršilo parametry levostranné hypertrofie u 60 pacientů s nízkým rizikem (Pelliccia A et al., JACC Cardiovasc Imaging 2021).
Nebo raději – sportujte přiměřeně
I tak je nicméně třeba dbát opatrnosti – též u osob zcela bez rizikových faktorů a nepravidelností srdeční činnosti na EKG je po dlouhodobém intenzivním tréninku určité zhoršení (lehké) hypertrofie levého srdce možné zaznamenat (jak dokumentuje autorka sdělení na progredujícím sonografickém nálezu u svého pacienta po 4 letech intenzivních příprav na soutěžní maratonské běhy). Je tedy záhodno u sportujících pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií dobře zvažovat intenzitu výkonu – i studie, na nichž jsou založena odborná doporučení, totiž většinou zařazovaly sportovce pod mírnou až střední zátěží a nebyly rozhodně designovány k prokazování bezpečnosti daných tělesných aktivit. A jak známo, ani nepřítomnost hlavních rizikových faktorů u sportovců neznamená jejich imunitu vůči náhlé srdeční smrti. Ostatně i rizikové skóre ESC se z velké části zakládá na studiu kohort nesportovců.
Ke kvalitnímu sledování KV příhod a progrese srdečních onemocnění u sportovců bude ještě třeba provést sledování většího rozsahu i délky u vhodných populací. U kardiaků by každopádně široká „šedá zóna“ nacházející se mezi sedavým způsobem života a intenzivním sportem měla být odborníky pokryta s důrazem na tři „P“ – pohyb by měl být předepsán lékařem, personalizován a jeho intenzita (a dopad) periodicky kontrolována. A míra (rekreačních či výkonnostních) tělesných aktivit by se měla vždy nastavovat a upravovat v kooperaci se samotným kardiakem/sportovcem.
Redakčně zpracováno ze sdělení, která během virtuálního kongresu preventivní kardiologie ESC 2022 přednesla:
Prof. Viviana Maestrini, MD, PhD
Dipartimento di Scienze Cliniche Internistiche, Anestesiologiche e Cardiovascolari, Sapienza Università di Roma; Istituto di Medicina e Scienza dello Sport, Řím, Itálie