mRNA vakcíny proti COVID-19 nezvyšují krátkodobé riziko klinického relapsu roztroušené sklerózy

S pandemií vysoce nakažlivého onemocnění COVID-19, způsobeného novým typem koronaviru SARS-CoV-2, se celý svět snaží vypořádat už téměř dva roky. Kromě přísných hygienických opatření je účinným přístupem proočkovanost většiny populace. Bylo vyvinuto hned několik vakcín založených na rozdílných mechanismech účinku, včetně mRNA očkovacích látek od firmy Pfizer/BioNTech (BNT162b2) a Moderna (mRNA1273). Vakcinace osob s roztroušenou sklerózou (MS) byla doporučena mnoha národními i mezinárodními odbornými společnostmi, nicméně účinnost a bezpečnost těchto mRNA vakcín u populace s MS dosud nebyla potvrzena. Cílem italské prospektivní, multicentrické, observační klinické studie bylo zhodnotit krátkodobé riziko klinického relapsu MS v průběhu dvou měsíců od první aplikace mRNA vakcíny proti COVID-19. Participovalo na ní 25 MS center.

Do studie byli zařazeni pacienti s MS, diagnostikovaní podle McDonaldových kritérií z roku 2017, kteří v průběhu ledna 2021 podstoupili první dávku mRNA vakcíny proti COVID-19. Všichni nemocní dostali očkovací látku BNT162b2 a byli sledováni minimálně dva měsíce od její první aplikace. Sbírala se následující data: pohlaví, věk, trvání MS, forma MS (relaps-remitentní – RR, sekundárně progresivní – SP, primárně progresivní), stupeň disability podle EDSS, přítomnost klinických relapsů v posledním roce před očkováním s pozorností upřenou na poslední dva měsíce, aktivita onemocnění na magnetické rezonanci (MR) v posledním roce (nové T2 nebo Gd-enhancující léze), předchozí PCR testování na přítomnost SARS-CoV-2 infekce, datum podání vakcíny a užívání terapie modifikující chorobu (DMT).

Cílovým parametrem studie byla přítomnost, charakter a počet relapsů v 60 dnech následujících po podání první dávky očkování. Relaps byl definován jako akutní nebo subakutní klinická epizoda způsobená demyelinizací, trvající minimálně 24 hodin při absenci horečky či infekce. Sledoval se rozestup mezi výskytem klinického relapsu a vakcinace.

Studijní populace

Zařazeno bylo celkem 324 pacientů s MS. Průměrný věk byl 42,7 roku, tři čtvrtiny tvořily ženy, 94 % případů byly RRMS, necelých 5 % pak SPMS, průměrná doba od diagnózy činila přibližně 12 roků a EDSS dosahovalo v průměru stupně 2. Pacienti užívali široké spektrum DMT, nejčastěji šlo o dimethyl fumarát (26 %), interferony (16 %), natalizumab (11 %) a fingolimod s okrelizumabem (shodně cca 10 %). 8 % zařazených osob žádnou léčbu nedostávalo.

Celkem 28 z 324 (8,6 %) pacientů prodělalo infekci SARS-CoV-2 potvrzenou PCR testem v průběhu předchozího roku před očkováním. Obě dávky s průměrným rozestupem tří týdnů podstoupila drtivá většina z nich (99,4 %). Dvě osoby vakcinační schéma nedodržely – jedné z nich byl diagnostikován COVID-19 po podání první dávky a u druhé byla potvrzena radiologická aktivita choroby bez klinického relapsu na předem plánovaném vyšetření MR, což bylo důvodem k odložení další vakcinace.

Častější klinické relapsy nepozorovány

V období dvou měsíců před očkováním bylo zaznamenáno šest klinických relapsů u 6/324 pacientů (1,9 %). V průběhu dvou měsíců po první dávce vakcíny došlo k sedmi klinickým relapsům u 7/324 nemocných (2,2 %). Rozdíl v incidenci relapsů v těchto dvou obdobích nebyl statisticky významný (p = 0,78). Na výskyt relapsů neměl vliv ani věk, pohlaví či klinické charakteristiky onemocnění (jeho trvání, EDSS). Pět z relabujících osob byly ženy. Pět relapsů bylo monofokálních a dva mutlifokální. Průměrná doba mezi první dávkou vakcíny a klinickým relapsem činila 44 dnů. V době očkování byli tři z těchto pacientů léčeni dimethyl fumarátem, jeden glatiramer acetátem, dva okrelizumabem a jeden byl bez léčby.

Předběžné výsledky analýz v této studii prokázaly, že vakcína typu BNT162b2 nezvyšuje krátkodobé riziko klinického relapsu u osob s MS. Podobná data nedávno vyplynula i z observační studie s více než pěti sty pacienty. Při porovnání s neočkovanou kohortou v tom samém období pandemie autoři neidentifikovali zvýšené riziko relapsu (Achiron A et al., Mult Scler 2021).

Limitem tohoto italského sledování, který souvisí s jeho designem reálné klinické praxe, je nedostatek dat vzešlých ze zobrazovacích vyšetření. To mohlo v důsledku vést k nižší detekci potenciální aktivity na MR při chybění klinického relapsu. Také je třeba dodat, že dalším slabším místem je pouze dvouměsíční sledování. K potvrzení těchto předběžných výsledků budou potřeba větší observační studie s delším follow-up. Vzhledem k malému počtu nemocných s progresivní MS v této sledované kohortě (21/324 subjektů, 6,5 %) nelze také vyvodit jasné závěry o vlivu vakcíny BNT162b2 na zhoršení průběhu progresivních forem MS.

Navzdory těmto limitacím mohou být data pro reálnou klinickou praxi a rozhodování přínosná a podpoří vakcinaci pacientů s MS proti COVID-19.

(red)