Přejít k hlavnímu obsahu

Terapie založená na virtuální realitě zlepšuje rovnováhu a snižuje strach z pádu u pacientů s RS

V oblasti neurorehabilitace roztroušené sklerózy (RS) se spolu s farmakologickou a konvenční léčbou v posledním desetiletí stále více prosazuje terapie založená na virtuální realitě (VRBT – virtual reality-based therapy). Systémy pro virtuální realitu lze navíc využít i jako relativně levné diagnostické nástroje k posouzení poruch rovnováhy, což představuje výhodnou alternativu k dražším a sofistikovanějším technologiím.

Pacienti s RS se potýkají s narušením senzorických systémů, které až u 75 % z nich způsobují poruchy rovnováhy. Vestibulární poruchy (například závratě), poruchy zraku (například diplopie) a poruchy propriocepce způsobené únavou a svalovou slabostí ovlivňují posturální kontrolu a různé oblasti rovnováhy (funkční, statickou nebo dynamickou), snižují důvěru pacientů k jejich schopnosti rovnováhu udržet a zvyšují riziko pádu a strachu z něj.

Na průkaz účinnosti VRBT na multidimenzionální parametry rovnováhy a strachu z pádu u pacientů s RS se zaměřila metaanalýza publikovaná 15. dubna on-lineJournal of Neuroengineering and Rehabilitation (Cortés-Pérez I et al., J Neuroeng Rehabil 2023). Zahrnula 19 randomizovaných klinických studií publikovaných před 30. zářím 2021, které porovnávaly účinnost VRBT s jinými intervencemi celkem u 858 pacientů s RS. Hodnocenými parametry byly funkční a dynamická rovnováha, sebevědomí při udržování rovnováhy, posturální kontrola pomocí posturografie, strach z pádu a rychlost chůze. Výsledek byl udáván v podobě standardizovaného rozdílu průměrů (SMD – standardized mean difference).

V analyzovaných studiích bylo použito více různých systémů VRBT lišících se mírou imerze („ponoření“) do virtuální reality. Neimerzivní systémy (niVRBT) jsou založeny na komunikaci s virtuálním prostředím prostřednictvím počítače či jiného zařízení, například herní konzole. Pacient do virtuálního světa může zasahovat ovládáním postavy nebo činnosti na obrazovce, virtuální prostředí s ním ale přímo neinteraguje. Semiimerzivní systémy (siVRBT) umožňují nemocnému pohybovat se ve virtuálním prostředí (například s využitím 3D brýlí), absentují však další smyslové vjemy. Konečně systémy imerzivní VRBT vyžadují zapojení různých přídatných ovladačů, snímačů, detektorů či senzorů pohybu, díky kterým je pacient plně ponořen do virtuální reality a interaguje s ní v reálném čase.

VRBT obecně se v uvedené metaanalýze ukázala být signifikantně účinná při zlepšování funkční rovnováhy (SMD = 0,8; p < 0,001), dynamické rovnováhy (SMD = −0,3; p = 0,002), posturální kontroly pomocí posturografie (SMD = −0,54; p = 0,017), sebevědomí při udržování rovnováhy (SMD = 0,43; p = 0,003) a při snižování strachu z pádu (SMD = −1,04; p = 0,035). Na rychlost chůze naopak VRBT prokazatelný vliv neměla (SMD = −0,11; p = 0,4).

Sekundárním cílem metaanalýzy bylo stanovit adekvátní četnost užití a délku trvání VRBT. Bylo zjištěno, že pro dosažení nejlepšího zlepšení funkční rovnováhy je třeba nejméně 40 terapeutických sezení (5 sezení za týden, jedno sezení v délce 40 až 45 minut). Nejlepší protokol VRBT pro zlepšení dynamické rovnováhy vyžaduje 8 až 19 sezení a měl by být prováděn dvakrát týdně s délkou trvání 20 až 30 minut na jedno sezení. Autoři metaanalýzy dodávají, že všechny uvedené intervence mohou být účinné v krátkodobém horizontu, ale není dosud jasné, zda jejich pokračování může zajistit trvalou účinnost.

(red)

Kongresonline.cz

Reportáže a rozhovory z odborných kongresů

Obsah stránek je určen odborným pracovníkům ve zdravotnictví.



Upozornění

Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?

Ano
Ne