Kvalita života, guidelines a chemoterapie u časného karcinomu prsu

V dubnu 2022 byla publikována nová doporučení Americké asociace klinické onkologie (ASCO), týkající se biomarkerů a jejich použití u časného karcinomu prsu. Vznikla na základě analýzy klinických studií se záměrem selekce biomarkerů, které by bylo možné spolehlivě použít pro volbu adjuvantní hormonální terapie a chemoterapie (včetně přežívání nemocných, času bez známek nemoci, respektive relapsu onemocnění). Jak je tomu v případě HR+/HER2– časného karcinomu prsu? Odpovídají letošní doporučení na tuto palčivou otázku i u tohoto typu nádoru? I u postmenopauzálních pacientek?

Počty odhalovaných případů maligních onemocnění ve světě aktuálně neklesají a nezdá se, že by zde měl být zaznamenán sestupný trend ani v budoucnosti – pro rok 2030 existuje odhad nově diagnostikovaných nádorů v úrovni 22 milionů diagnóz ročně (Jemal A et al., The Cancer Atlas: American Cancer Society 2014), přičemž karcinom prsu je s 1,7 miliony nově zjištěnými nemocnými aktuálně druhým nejčastějším onkologickým onemocněním a mezi příčinami úmrtí figuruje na pátém místě (Ferlay J et al., Int J Cancer 2015).

Kvalita života – je při terapii karcinomu prsu správně vnímána?

Systémová léčba má u karcinomu prsu neoddiskutovatelný pozitivní efekt na snižování rizika rekurence onemocnění (Anampa J et al., BMC Med 2015), avšak také negativní vliv na kvalitu života přeživších pacientek (Chopra I, Kamal KM, Health Qual Life Outcomes 2012). U časné formy karcinomu prsu bývá kvalita života podmíněná zdravím (HRQoL) negativně postižena i během chemoterapeutické léčby (Binotto M et al., Ecancermedicalscience 2020). A přestože je stanovení HRQoL pro optimalizaci péče vhodnou metodou, její implementace do klinické praxe stále zůstává výzvou. Nežádoucí účinky terapie se u těchto pacientek stále ještě podceňují a uplatňované parametry HRQoL by se u nich pravděpodobně měly znovu zvážit.

Neustále se také opakovaně zvažují a zkoumají benefity podávání samotné chemoterapie u těchto nemocných a také využitelnost a relevance výsledků dostupných genomických testů v této souvislosti. A upravují se odborná doporučení. Například aktualizované guidelines ASCO vycházely z rešerší závěrů relevantních randomizovaných a prospektivních i retrospektivních klinických hodnocení, publikovaných mezi lednem 2016 a říjnem 2021 za účelem prezentace evidence-based konsenzuálních doporučení. Jedním z obzvláště důležitých problémů bylo právě zpřesnění biomarkerů, které by se měly využívat při rozhodování o adjuvantní hormonální léčbě a chemoterapii, a to i u postmenopauzálních pacientek s pozitivními uzlinami (Andre F et al., J Clin Oncol 2022). Ostatně například studie TAILORx, která zahrnula 10 273 žen (s karcinomem prsu s pozitivitou hormonálních receptorů a HER2 a uzlinovou negativitou), prokázala non-inferioritu endokrinní monoterapie, co se týká přežití bez invazivního onemocnění, oproti chemo-endokrinní terapii (Sparano JA et al., N Engl J Med 2018). Většina žen s časným karcinomem prsu tak z chemoterapeutické léčby profit nemá.

Práce z roku 2020 (Nardin S et al., Front Oncol 2020; doi.org/10.3389/fonc.2020.00864), která se zabývala karcinomem prsu z pohledu přežití, kvality života a pozdní toxicity u italských žen, zmiňuje, že díky rozšíření léčebných možností lze metastatický karcinom prsu u většiny pacientek považovat za chronické onemocnění se zvyšujícím se podílem dlouhodobě přežívajících. O to více bychom se měli zamyslet nad toxicitou případné adjuvantní chemoterapie, a to i pozdní. To se týká například kardiotoxicity, rozvoje osteoporózy nebo onemocnění parodontu. Samostatnou kapitolou je pak gonadotoxicita u premenopauzálních žen. Téměř všechny postižené ženy procházejí vlivem nemoci a léčby fyzickými i psychosomatickými změnami, časté jsou deprese, úzkost, strach a neodbytné myšlenky. Podstatnou roli hraje nízké sebevědomí a negativní vnímání vlastního těla spojené s vypadáváním vlasů, bledostí a změnami hmotnosti, což často dopadá i na spokojenost se sexuálním životem. Právě sexuální zdraví ženy pak může způsobovat kritický problém i v oblasti partnerských vztahů.

Multigenové testy mohou být jedním z klíčů k personifikované léčbě

Na základě aktualizované verze zmiňovaných amerických guidelines je možné multigenový test Oncotype DX považovat za jeden ze standardních prostředků vhodných ke stratifikaci léčby žen s rizikem relapsu karcinomu prsu. V současné době představuje Oncotype DX jediný doporučený test k predikci přínosu chemoterapie u premenopauzálních žen bez postižení uzlin, který by měl být akceptován v klinické praxi i v České republice.

Doporučení vyjmenovávají i několik biomarkerů pro zhodnocení benefitu chemoterapie u postmenopauzálních pacientek s HR+ časným karcinomem prsu a postižením 1–3 uzlin (nebo bez uzlinového postižení) – s nejvyšší úrovní evidence a zároveň silou doporučení opět u multigenového testu Oncotype DX.

(red)