Fluorescenční konfokální mikroskopie ex vivo

Metoda fluorescenční konfokální mikroskopie (FCM) VivaScope využívá automatickou kombinaci dvou laserových technologií (reflektance a fluorescence) a skenování (po 30sekundovém barvení jader akridinovou oranží). Výsledné černo-zelené zabarvení obrazu sice není pro patology běžně srozumitelné, snímek je však na závěr poměrně rychle softwarově konvertován na obraz podobný standardnímu barvení hematoxylinem a eozinem (H&E). Čerstvě odebraný bioptický vzorek je tak po omytí fyziologickým roztokem a iniciálním 30sekundovém barvení možno ihned mikroskopicky analyzovat.

Italský přednášející, Prof. Dr. Bernardo Rocco, přes internet účastníkům digitálního kongresu na monitoru efektně předvedl, jak umí systém zoomovat z makroskopického obrazu odebraného vzorku až do mikroskopického zobrazení buněčných i subcelulárních struktur.

A co důkazy?

Důkazy, srovnávající FCM s výsledkem konvenční patologické analýzy tkáně, existují. Byly provedeny již dvě studie rozboru bioptických vzorků a dvě studie se subjekty podstupujícími diagnostiku karcinomu prostaty na základě prostatektomie. V jedné z nich (Pullati S et al., BJU Int 2019) vyhodnocoval 89 vzorků prostatické tkáně panel tří patologů a souhlasný výsledek u FCM a klasické metody H&E zaznamenali u 91 % analýz. Dále byla provedena prospektivní studie v klinickém prostředí, hodnotící 2× 427 vzorků od 54 pacientů (skenovaných přístrojem FCM nebo klasickým mikroskopem a digitalizovaných), které náhodným způsobem zaslepeně hodnotili 4 patologové z různých evropských zemí (aniž by znali podrobnosti o klinickém pozadí případu nebo metodě zpracování vzorku). Výsledná diagnostika karcinomu prostaty byla excelentní (úspěch v 95,1 %) a obě metody vykázaly srovnatelnou přesnost (Rocco B et al., Eur Urol Focus 2020). Tyto závěry potvrdila i zajímavá španělská studie se dvěma hodnotiteli (Marenco J et al., Eur Urol Focus 2020) s 90% úspěšností diagnostiky a mimořádně souhlasnými nálezy mezi metodami FMC a ­H&E.

FCM – zajímavé možnosti

Zásluhou konfokální mikroskopie je však možné analyzovat nejen barvené vzorky z malé části povrchu zmrazeného orgánu, získané (technikou NeuroSAFE) z řezu odebraného při radikální prostatektomii (což je ovšem technicky i personálně poměrně velmi náročné). Metoda FCM umožňuje snímat a analyzovat větší povrch předstojné žlázy, což může být zásadní výhodou při vyhodnocování reziduálního onemocnění, jak naznačuje konceptuální práce o „en-face“ technice autorů Oxley J et al. (BJU Int 2019). Orgán je povrchově „holen“/shaving (Mohsovou metodou) a i z apikálního řezu je možné v horizontu minut (intraoperačně) získat analýzu digitalizovaného obrazu tkáně (včetně posterolaterálníhch okrajů bilaterálně), dokonce i od patologů pracujících na vzdálených pracovištích (se stále zvyšující se efektivitou díky zapojování umělé inteligence).

Procedura je rychlá, trvá 15–35 minut (doba trvání striktně závisí na velikosti vzorku). A její výhodou je i to, že doposud neexistuje žádná standardní metodika pro sekundární resekci vzorku (Sighinolfi MC et al., BJU Int 2020) a je známo, že pozitivita na karcinom prostaty je nalezena jen u 23–42 % sekundárně odebraných vzorků reziduální tkáně (Oxley J et al., BJU Int 2019), a ve velké míře tak hrozí zbytečné ošetření onkologicky negativní tkáně žlázy. Metoda FCM umožňuje přesněji měřit vzdálenosti přímo v operační ráně a lépe lokalizovat maligně postiženou tkáň (i při sekundární resekci).

Technika FCM se též využívá při analýze vzorků svalové tkáně (z TURB – transuretrální resekce močového měchýře při karcinomu), k navádění robotem asistovaného chirurgického zákroku při suspekci na folikulární lymfom nebo v rámci kontroly kvality provedení perkutánní biopsie ledviny (FCM umí v reálném čase odlišit neoplastickou a nemaligní renální tkáň).

Obraz při FCM je srovnatelný s metodou ­H&E (s vysokým rozlišením) a nevyžaduje zapojení žádného úzce specializovaného personálu. Integrita použitého vzorku navíc není nijak výrazně narušena a je možné jej využít pro další histopatologické rozbory.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které během kongresu ERUS-DRUS 2020 přednesl:
Prof. Dr. Bernando Rocco 
Dipartimento Chirurgico (Urologia), Università di Modena, Itálie