Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Generační rozvrstvení pracovních týmů aneb „proč jsou mladí tolik jiní“
Setkávání různých generací v jednom týmu může vést k problémům. Jak se jim vyhnout? Jedině tak, že se vedoucím týmů podaří pochopit nejvýznamnější okolnosti, které ovlivňují motivaci pracovníků „nových generací“, včetně jejich generačních a kulturních specifik. Mladá generace nastupuje a přináší odlišnosti, o tom není pochyb. Je čas se s těmito odlišnostmi naučit pracovat.
Rádiu trvalo dosáhnout 50 milionů uživatelů celých 40 let. Televize totéž zvládla za 15 let. Mobilní telefon za pouhé 3 roky. Tento nárůst v rychlosti je jasně patrný i v tom, jak jsou dnešní lidé ovlivněni prostředím, v němž žijí. Tempo změn je tak velké, že nelze již o generacích mluvit jako o lidech narozených v rozmezí 25–30 let – tzv. generační švy se zkracují na nějakých 7–12 let. Proto spolu dnes na jednom pracovišti může žít až sedm generací.
Co je to vůbec generace? Jako generaci lze označit jistou skupinu populace, která se narodila v určitém časovém období vymezeném významnými událostmi (válka), technologiemi (nástup internetu) či společenskými podmínkami (politický systém). Lidé dané generace sdílejí jeden historický čas a prostor, který je spojuje jakousi „kolektivní osobností“. A čím se tedy vyznačují generace, které spolu v současné době sdílejí náš svět? Nutno poznamenat, že následující rozdělení vychází ze Spojených států amerických a v některých případech tak nemusí plně odpovídat evropským poměrům.
Životní prostor spolu sdílí až sedm generací
Nejstarší z nich je tzv. generace hrdinů narozená mezi lety 1901–1924. Pochopitelně už nejde o lidi zapojené do pracovního procesu a jejich celkové zastoupení v populaci je velmi nízké, přesto není vhodné na ně zapomínat – naopak. Se členy této generace se lékař může setkat v ambulanci, v pečovatelských domech i jinde. Tito jedinci jsou silně poznamenáni událostmi dvacátého století, oběma válkami, hospodářskou krizí, ztrátou blízkých, finančním nedostatkem, ale i posilováním národních hodnot. Jejich vliv na ostatní generace je v dnešní době již jen malý.
V populaci je o něco více zastoupena „generace budovatelů“, narozená v letech 1925–1946. Pracovní i osobní život těchto jedinců, systém hodnot i kulturu ovlivnila zejména světová hospodářská krize a druhá světová válka. Tato generace se narodila příliš pozdě na to, aby měla velké válečné hrdiny, a příliš brzy na to, aby byla zasažena bezstarostností a uvolněním. Jde o generaci, která měla „na starost“ obnovu světa po druhé světové válce.
Tzv. generace „baby boomers“ přišla na svět v letech 1946–1964, neodpovídá tedy časově generaci českých „Husákových dětí“, je starší. Byla formována koncem druhé světové války, érou obnovy, vysokou zaměstnaností. V počátcích těchto dob byla patrná uvolněná atmosféra, pak další napětí. Ve středním věku tito jedinci kladou důraz především na životní styl a kariéru. Jde o první generaci, která „dláždí novou cestu“ – s touto generací začíná globalizace světa a je mnohem výraznější oslabení vlivu církve ve společnosti. V současné době jde o stále početnou skupinu s vlivem na ekonomiku jednotlivých zemí. Ve firmách tito lidé často zastávají vysoké posty, podle nové generace však spíše blokují rozvoj a jejich metody vedení jsou zastaralé a výkony nízké. Často tak dochází k napětí mezi touto generací a generacemi X a Y.
Generaci X ovlivnily technické inovace i uvolnění společenských poměrů
Generace X se označuje také jako generace technických inovací. Patří sem lidé narození mezi lety 1965–1981. Tato skupina je daleko více heterogenní (víra, sexuální orientace, třídní rozdíly aj.) a začíná propojovat vědní obory a také je tak využívat. Dochází k rozvoji mezinárodní spolupráce, uvolnění atmosféry, dosud svázané již nefunkčními pravidly, nastupuje individualizace společnosti. Vedle pozitivních dopadů změn však přichází i negativní důsledky – rozvodovost, nárůst počtu sebevražd nezletilých, osamělost. Tato generace má daleko méně předsudků, lépe spolupracuje v rámci multikulturních týmů. V rámci východního bloku je to první generace, která měla šanci více cestovat po světě. Kontakt s technologiemi typu počítačů je pro ně mnohem přirozenější než pro generaci předchozí, protože je dostali do povědomí brzy.
Generace Y, jejímž příslušníkům se říká mileniálové, je tvořena jedinci narozenými v letech 1980–1995. Členové této generace se narodili v době relativního klidu a míru, v jejich dětství nedošlo k žádným výrazným tragickým událostem. Mládí generace Y je typické neustálým přístupem k médiím a technologiím; s tím se spojuje i vysoká informovanost o aktuálním dění. Díky tomu tato generace přijímá i tragické zprávy mnohem klidnější než generace starší – stává se však současně skeptickou vůči veřejným osobám. Velmi často jde o děti starších rodičů, nejčastěji z počátku generace X, nezřídka však také o potomky generace baby boomers. U této generace je pozorovatelný nárůst sebevědomí.
Co chybí „generaci dostatku“?
Mezi lety 1996–2010 se narodili členové generace Z – „globální“ generace. Věkový rozdíl mezi dětmi a rodiči se oproti předchozím generacím výrazně zvýšil; díky tomu se však děti rodí do dobře sociálně zajištěných rodin. Očekává se, že v oblasti vzdělávání předstihnou generaci Y a stanou se nejformálněji vzdělávanou generací. Volný čas rozdělují mezi celou řadu mimoškolních aktivit. Vyrostli se sociálními sítěmi a je pro ně běžné trávit i deset hodin on-line. Jde o generaci vynikající svou kreativitou. Současně jde o generaci s nižšími ambicemi, její příslušníci často nevědí, co budou dělat po studiích. Přikládají význam spíš rychlosti než přesnosti, s informacemi pracují jiným způsobem než generace předchozí.
Členové generace Z se narodili v dostatku, jsou často konzumně zaměření, finance vydávají na základě nových trendů, podléhají mediálnímu tlaku. Nezáleží jim na pohledu společnosti, řídí se názorem svých přátel, ne starší generace. Jde o finančně nejlépe zajištěnou generaci, která představuje významnou část kupní síly. Vzhledem ke svým možnostem často cestují a vracejí se s novými poznatky a nadhledem, na druhou stranu vlivem dlouhého vzdělávání a získávání zkušeností dlouho chybějí na pracovním trhu. Mají často silně rozptýlenou pozornost, hůře se soustředí na jednu věc. Generaci Z chybějí rodičovské modely, protože jejich rodiče vyrůstali ve zcela odlišné době a jejich zkušenosti nejsou na novou dobu dobře aplikovatelné. Svým způsobem tak této mladé generaci může chybět podpora. Není náhodou, že právě v této populační skupině je nejrozšířenější užívání antidepresiv.
A co je tedy, zejména pro mladší z těchto generací, zásadní z hlediska práce? Generace Y je mnohem flexibilnější než její předchůdci. Upřednostňuje volnou pracovní dobu, možnost pracovat on-line či v home office, je pro ni důležité vyvážení pracovního a soukromého života. Kromě finanční stránky hledí při výběru zaměstnání na zajímavost práce, možnost stálého profesního rozvoje a vlastní autonomie. Od zaměstnavatele chtějí tito lidé slyšet konstruktivní zpětnou vazbu a očekávají postup v rámci své role ve firmě. Jsou si vědomi svých příležitostí, chtějí cestovat a získávat zahraniční zkušenosti, vyžadují dobrou odměnu a kariérní postup.
Citová nedozrálost generace Z – zásadní problém v zaměstnání
Generace Z ve srovnání s ostatními generacemi vykazuje nedostatek ambicí. Dravost a touha po kariéře, která byla patrná u jejich rodičů, se v tomto případě nekoná. Kupředu je žene spíš momentální potěšení, jejich pozornost rychle opadá, jednání je více zkratkovité a netrpělivé. Netouží po zodpovědnosti. Jejich vstup na trh práce však provází zvýšená poptávka po pracovní síle. Tito jedinci často projednávají se svými vrstevníky či rodiči své kroky. Víc než práce, kterou reálně vykonávají, je zajímá „značka“ zaměstnavatele – například vyhledávají firmy etické či ekologicky zaměřené. Generace Z má velké šance zaměstnání získat, protože volných míst bude více než potenciálních pracovníků, je však otázkou, zda dokáže naplnit očekávání zaměstnavatelů. Problémem generace Z může být i pomalejší zapojování do „dospělého“ života a citová nezralost. Maturita není pro tyto jedince „zkouškou dospělosti“, spíš přechodem z mladšího pubertálního věku do staršího. Citová zralost se za zralostí tělesnou zpožďuje o deset i více let.
Vzory generace Z jsou zcela odlišné od těch, s nimiž vyrůstaly generace starší. Mají ideály, které se ne vždy naplní, iluze ztrácejí hned na začátku svého mládí a často si ani neumějí představit svou budoucnost. Je pro ně těžké si připustit, že musejí odněkud začít a postupně se vypracovat; předpokládají, že když už se věnovali studiu, měli by mít nárok na „něco lepšího“ – ať už to pro ně znamená cokoliv.
Mladší generace hůře snáší neúspěch
Tito mladí lidé jsou často vzdělaní, ale pokud svůj talent a svoji výjimečnost nepotvrdí hned na začátku, nebo nemají dost „ostré lokty“ na to, aby se brzy prosadili, může je pracovní fungování stát hodně úsilí a zklamání. Založení vlastní rodiny mají tendenci odkládat, protože vnímají, že nemají vytvořeno dostatečné zázemí, potřebují se zapracovat v profesi a nasbírat dostatečné zkušenosti.
V hodnotách má generace Z chaos, neumí se rozhodovat a nemá potřebu se dostat někam vysoko, protože často neví, proč by to měla dělat. Tito jedinci mají často zamlžené vlastní představy, chtějí být někým jiným, lepším, než skutečně jsou. Přejí si být pochopeni, ne posuzováni či kritizováni.
Generace Z neuznává poziční autoritu, protože ta byla „rozbita“ už v dětství – rodič není „osoba nadřízená“, ale kamarád. Autoritou jsou vzory ze sociálních sítí – zdánlivě „úspěšnější“ vrstevníci nebo ti, kdo se za ně vydávají. Rodiče však stále představují oporu, generace Z se k nim obrací pro rady, konzultuje s nimi svá (nejen) pracovní rozhodnutí a někdy si je dokonce bere jako psychickou podporu i k pracovním pohovorům. Rozdíly mezi generacemi jsou i ve vnímání peněz. Zatímco pro členy generace X jsou peníze hodnotou, generace Y je vidí jako prostředek a generace Z v podstatě jako samozřejmost.
Nejmladší generací, která ovšem ještě zdaleka nenastupuje na trh práce, je tzv. generace alfa. Tvoří ji děti narozené po roce 2010 a jejich rodiči jsou zejména lidé z generací X a Y. Prognózy předpovídají, že jedna třetina žen z této skupiny nebude mít děti – zejména vlivem velmi dlouhé doby studia a následným reprodukčním problémům. Generace alfa bude vyrůstat v období stárnutí populace z doby baby boomu v 60. a 70. letech 20. století a následující nízké porodnosti. U této skupiny se předpokládá velká pracovní fluktuace a vysoké nároky na pracovní podmínky.
Mladší generace nejsou horší než ty předchozí – jsou zkrátka jiné. Ty nejmladší ovlivňují zejména sociální sítě; pracovní život jim podstatně komplikuje nízká míra obranných mechanismů, které by je měly ochránit před vnímáním drobných neúspěchů jako tragédií, zkrátka neumějí zvládat stres. Čí je vina, že generace Z emočně dospívá pomaleji, nemá smysl řešit. Je potřeba se s tím naučit pracovat a žít.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 45. brněnských onkologických dnech v říjnu 2021 přednesla:
PhDr. Alena Sehnalová, psycholožka práce a organizace, a.sense, s. r. o., Praha, www.asense.cz