Tucet příkladů, jak moderní léčba astmatu pomáhá reálným pacientům

Jak lze v praxi dosáhnout 100% snížení výskytu těžkých akutních exacerbací astmatu u pacientky s perzistujícím těžkým alergickým eozinofilním astmatem a vedle zlepšené kontroly astmatu zajistit také lepší kompenzaci diabetu, který nebyl komplikován podáváním systémových kortikoidů? Jakou léčbou lze u polymorbidního pacienta s nekontrolovaným refrakterním eozinofilním alergickým kortikodependentním astmatem během 6 měsíců dosáhnout výrazného zlepšení kvality života a alespoň částečné kontroly jeho astmatu? Jakou léčbou je možné u pacientky s eozinofilním nealergickým astmatem a častými těžkými exacerbacemi s nutností systémové kortikoterapie dosáhnout toho, že již po měsíci nemusí užívat žádnou úlevovou medikaci a její stav se zlepšil natolik, že se po delší době může opět více věnovat svým koníčkům (jízdě na kole, plavání a práci na zahradě)?

Připomínají Vám výše uvedené příklady někoho z Vašich pacientů? Zajímá Vás, jakou léčbou bylo dosaženo výše uvedených terapeutických výsledků? Seznamte se podrobněji s několika kazuistikami pacientů léčených v centrech pro těžké astma, ve kterých je indikována a prováděna biologická léčba astmatu.

Najdete je v jednom z letošních čísel časopisu Farmakoterapie (Farmakoterapie 2021;17/supplementum 1/:1–40; v elektronické podobě je dostupné prostřednictvím odkazu na konci tohoto textu), které bylo tematicky věnováno multioborové spolupráci v péči o pacienty s biologickou léčbou.

Proč je biologická léčba nadějí i pro pacienty s refrakterním astmatem?

Tak jako u jiných chronických zánětlivých onemocnění i v léčbě bronchiálního astmatu představuje biologická léčba naději pro pacienty, u nichž selhávají běžně užívané terapeutické přístupy nebo tradiční léčba přináší vysoké riziko nežádoucích účinků. Konkrétně jde o nemocné s těžkou formou perzistujícího astmatu, kterých je přibližně 5 % z celkového množství astmatiků, jejichž počet je v ČR odhadován na cca 800 000. Jde o podskupinu pacientů, kteří mají opakovanou potřebu léčby perorálními kortikoidy, jež ale mají mnoho závažných nežádoucích účinků. Současně je to část nemocných, na niž onemocnění astmatem dopadá nejzávažněji, a to jak v rovině symptomů a kvality života, tak také s ohledem na náklady související s léčbou.

Můžeme říci, že u těchto „těžkých“ astmatiků (kteří jsou často kortikorezistentní) jde o léčbu sice finančně náročnou, ale jedinou možnou. Tato část pacientů, zejména s refrakterním těžkým astmatem, má totiž zvýšené riziko úmrtí na astma, a proto je pro ně biologická léčba významnou nadějí.

Připomeňme, že v roce 2016 došlo v péči o pacienty s těžkým astmatem k zásadnímu zlomu, neboť v doporučení GINA byla cílená biologická léčba u těchto nemocných předřazena před systémovými kortikoidy. Důvodem pro tuto změnu byl zejména fakt, že fenotypově cílená biologická léčba má u vybraných skupin pacientů s nekontrolovaným těžkým astmatem lepší důkazy o účinnosti (důkaz kategorie A, respektive B) oproti dlouhodobé systémové kortikoterapii (důkaz kategorie D).

Co říkají data plátců zdravotní péče v ČR?

Na rozdíl od kvalifikovaných odhadů odborných autorit evidují zdravotní pojišťovny v ČR téměř 500 000 pacientů, u nichž je opakovaně vykazována diagnóza asthma bronchiale (J45). Tento počet meziročně roste o jednotky procent.

Není bez zajímavosti, jakou léčbu u těchto nemocných pojišťovny v minulosti proplácely. Podle těchto údajů je téměř polovina pacientů s astmatem léčena kombinací inhalačních kortikoidů a dlouhodobě působících beta-2 agonistů (48 %), samotnými inhalačními kortikoidy 27 % a antagonisty leukotrienů dostává 16 % pacientů. S ohledem na výskyt těžkého astmatu je zajímavé, že téměř 20 % nemocných bylo léčeno perorálními formami kortikoidů, což indikuje těžký průběh onemocnění. Data pojišťoven současně potvrzují, že se u těžkých astmatiků často vyskytují i další komorbidity – 26 % z nich má infekční a parazitární onemocnění, 15 % má osteoporózu, 14 % trpí diabetem, 9 % má glaukom a dalších 9 % kataraktu.

Kolik je v ČR těžkých astmatiků?

Pokud bychom se v rámci analýzy dat plátců zaměřili na pacienty s astmatem, kteří se léčí perorálními kortikoidy kumulativně v jednom roce minimálně 3 měsíce, zjistíme, že cca 3 % nemocných s asthma bronchiale odpovídají definici těžkého bronchiálního astmatu refrakterního na inhalační léčbu. V absolutních číslech by to pro celou Českou republiku představovalo 15 000 pacientů, kteří by měli směřovat do specializovaných center, v nichž jim vedle modifikace stávající terapie mohou být nabídnuty i cílené léky ze skupiny monoklonálních protilátek.  

Celý tucet praktických zkušeností s benralizumabem

Pro doplnění dodejme, že klinické případy (12 kazuistik), uvedené ve zmíněném tematickém speciálu časopisu Farmakoterapie (Farmakoterapie 2021;17/supplementum 1/:1–40), jsou převážně zaměřeny na praktické zkušenosti s molekulou benralizumab (firemní název Fasenra).

Jde o humanizovanou monoklonální protilátku, která se však neváže na IL-5 přímo, ale je zaměřena proti alfa-řetězci receptoru pro IL-5 (anti-IL-5Ralfa IgG1kappa) na eozinofilech a bazofilech. Benralizumab byl v listopadu 2017 schválen americkým regulačním úřadem FDA ke klinickému užití a následně evropskou lékovou agenturou EMA jako přídatná terapie u pacientů s těžkým eozinofilním astmatem.

Plné znění supplementa Farmakoterapie 2021/1 najdete zde

(red)