Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
2021–2022: perspektivy léčby karcinomu prostaty
„Jako pacient ve více než dvacetileté terapii budu pochopitelně sledovat dnešní diskuse o inovacích a nových postupech v diagnostice a léčbě karcinomu prostaty velmi pozorně,“ zahájil spolupředsedající Dr. Robin Millman z Middlesbrough (Velká Británie) na urologii fokusované vysílání v rámci sekce ESO (European School of Oncology) během nedávného kongresu Evropské urologické společnosti (EAU.21) a připojení urologové začali hned on-line rozebírat problematické okruhy, které v této oblasti aktuálně rezonují ze všeho nejvíce. Patří sem i operační řešení této malignity a poznatky, které se v této souvislosti nedávno objevily.
Jako například čerstvá publikace o randomizovaném klinickém hodnocení rozšířené versus standardní disekce pánevních mízních uzlin (Lestingi JFP et al., Eur Urol 2021), kterou zmínil prof. Steven Joniau, MD, PhD, z Urologického oddělení Univerzitní nemocnice v belgickém Leuvenu a jejíž Kaplanovy-Meierovy křivky ukazují, že v horizontu 60 měsíců by se v benefitech (BCR – přežití bez biochemické recidivy) tyto metody neměly lišit. A ptal se řečnickou otázkou: „Blíží se tedy již konec využívání rozšířené pánevní lymfadenektomie v této indikaci?“
Zmizí ePLND v propadlišti dějin?
Další čerstvá randomizovaná studie, aktuálně právě v tisku (Touijer KA et al. Eur Urol Oncol 2021), totiž po hodnocení obou těchto metod naznačuje totéž – obě křivky přežití bez BCR probíhají ve sledovaném 7letém období naprosto souběžně. Nicméně S. Joniau na obrazovce analyzuje s odkazem na další práci právě v tisku (Devos G et al. Eur Urol Oncol 2021) limitace těchto nově publikovaných poznatků – v každé z těchto studií byly definice i rozsah template lymfadenektomie poměrně rozdílné a ve druhé z nich byl dokonce v obou větvích odebrán přibližně stejný počet uzlin! A obě studie byly provedeny převážně v populaci pacientů s nízkorizikovým až středně rizikovým karcinomem prostaty (CaP), která – jak známo – profituje z této rozšířené disekce (ePLND) nejméně. V první citované studii se navíc v subanalýze subjektů s vysokým rizikem ukázala u přežití bez biochemické recidivy po rozšířené PLND superiorita. Je možné, že za prezentovanými výsledky stojí spíše vysoký podíl pozitivních okrajů (v práci kolektivu Lestingi JFP et al. uváděno 40 %) a ePLND tak dle přednášejícího není možné zavrhnout, ale je nutno ji dále studovat. Je toho názoru, že další rozšíření obzorů je možné očekávat od probíhající švýcarské studie (NCT03921996) a německé studie SEAL-2 (DRKS 00012763). A také se domnívá, že ještě dále naroste význam záchranné roboticky asistované radikální prostatektomie (salvage RARP) a dalších robotických výkonů.
Roboti už i servírují kávu!
Jasný benefit u robotem asistované radikální prostatektomie oproti otevřené operativě po radioterapii již byl prokázán a prosazuje se i Retzius-sparing RARP (RS-RARP). „Proč tedy tyto dvě metody nekombinovat?“ pokládá do kamery další z řečnických otázek S. Joniau. Metaanalýza autorů Rosenberg JE et al. (BJU Int 2021; doi:10.1111/bju.15385) totiž ukázala u RS-RARP lepší výsledek než při využití klasické (anteriorní) roboticky asistované techniky (a sice u kontinence po 1 týdnu i 3 měsících od odstranění katétru), přičemž parametry kontinence a potence po 12 měsících od výkonu i přežití bez BCR byly u obou metod obdobné (a u RS-RARP bylo jen o něco více pozitivních chirurgických okrajů, konkrétně o 123 více na 1 000 případů). I velká kohortová retrospektivní studie (Gontero P et al., J Urol 2019), srovnávající provedení záchranné radikální prostatektomie robotickým a otevřeným přístupem u pacientů po radioterapii, odhalila výhody robotem asistovaného výkonu, především ve vyšší míře zachované kontinence pacientů (64,61 % vs. 47,15 %) a také lepší erektilní funkci subjektů ve větvi operované s robotem. Nová data autorů Kowalczyk KJ et al. (J Urol 2021) navíc přinášejí informaci o tom, že více kontinentních pacientů generuje oproti standardní RARP metoda RS-RARP (44 % vs. 80 % z 27, respektive 33 operovaných).
Existuje tedy perspektiva, že lepší výsledky pacientů po RS-RARP budou v příštích letech předznamenávat větší příklon operatérů k této metodě a že urologové budou takto operovaných pacientů potkávat stále více (nebo stále méně – díky ústupu jejich funkčních obtíží).
(red)