Chcete se dožít vysokého věku? Žijte v harmonickém manželství!

Kardiovaskulární (KV) mortalita je asi nejaktuálnější problém celosvětového zdravotnictví vůbec. Ovlivňuje ji mnoho rizikových faktorů medicínských i nemedicínských. Na otázku, jak moc KV mortalitu ovlivňuje rodinný stav, se snažila dát odpověď studie recentně zveřejněná v Journal of the American Heart Association. Výsledek není překvapivý. A jaké příčiny k němu vedou?

Kardiovaskulární mortalita je celosvětově hlavní příčinou úmrtí. Platí ti bez výjimky na všech kontinentech vyjma zemí, kde se umírá na válečné konflikty a některých rozvojových oblastí, kde délku dožití obyvatel výrazně ovlivňují především infekční nemoci.

Faktory ovlivňující dlouhověkost

Potěšitelné je, že délka dožití v České republice se opět zvětšila. Na začátku roku 2017 se u žen prodloužila na 82,1 roku a u mužů na 76,2 roku. Za posledních deset let se tak střední délka dožití zvýšila o více než dva roky. Mezi lety 2006 až 2016 se podle statistiků střední délka života zvýšila u mužů o 2,8 a u žen o 2,4 roku. Nejdelší naději dožití mají lidé v Praze. U chlapců narozených v období let 2015 až 2016 se pohybuje na úrovni 78,0 let a u děvčat 82,7 let. Šanci na dlouhověkost mají muži rovněž na Vysočině a Jihomoravském kraji, kde je střední délka dožití 82,6 roku.

Výši věku, kterého se člověk dožívá, ovlivňuje množství faktorů, jako například prostředí, ve kterém žije (radiace, záření, průmyslové oblasti, města x venkov), strava a její složení (podíl zeleniny a ovoce, přímořská strava s vyšším podílem nenasycených mastných kyselin x tučný základ jídelníčku v ČR), fyzická kondice (souvisí s pohybem, otužování, udržování svého těla), abusus (kouření, závislost na alkoholu, lécích, kofeinu apod.) a významnou stránkou bude i duševní stav.

Život mimo manželství – další KV rizikový faktor?

V poslední době se objevuje i další téma a to, že lidé, žijící v manželství, se dožívají vyššího věku než jejich svobodní vrstevníci. Článek z Journal of the American Heart Association (JAHA), uveřejněný loni v prosinci, se věnoval prognóze pacientů s KV onemocněním v závislosti na jejich rodinném stavu.

Osoby, které nikdy nevstoupily do manželského svazku, byly v průměru mladší než rozvedení nebo ovdovělí (53 vs. 60, respektive 73 let). Mimo manželství žily častěji ženy a tito lidé současně častěji trpěli hypercholesterolemií, hypertenzí a srdečním selháním. Naopak méně z nich pravidelně kouřilo. I po statistické úpravě pro tyto parametry nicméně měli pacienti, žijící mimo manželství, o 24 % vyšší riziko úmrtí z jakékoliv příčiny a o 45 % vyšší riziko úmrtí z KV příčin.

Proč je život v páru „zdravější“?

Nejsem odborník na tuto problematiku, ale nepřekvapuje mne to a podobné výsledky bych očekával, i kdybych neznal uvedený průzkum. Vysvětlení vidím ve dvou rovinách – v psychologické a v ryze medicinské.

Začněme tou medicínskou. Domnívám se, že manželství mimo jiné zkvalitňuje péči o zdravotní stav jednoho nebo obou partnerů. Jako typický příklad bych uvedl mnoho svých pacientů, především mužů, kterých když se zeptám, co užívají za léky a co potřebují předepsat, tak mne odkáží na manželku, protože ta má přehled, ta nemocnému chystá denní dávku léku a kontroluje, zda léky užil. Samozřejmě může to být i obráceně a může muž takto pečovat o svou ženu.

Druhou důležitou oblastí je dostupnost péče, a to jak akutní, tak dlouhodobé. Když budete sami doma, dostanete infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu, tak bez rychlého přivolání lékařské pomoci pravděpodobně zemřete. Podobné to může být i u chronických onemocnění. Těžce nemocný pacient může na potřebné vyšetření zapomenout a partner mu to připomene, případně může mít fyzický problém, jak se dostavit na kontrolu a partner pomůže s dopravou, resp. s doprovodem. Není možné se nezmínit i o ošetřovatelské péči imobilních nemocných.

Druhá oblast je psychologická. Já sám žiji ve šťastném manželství již 34 let a domnívám se, že kdo má podobné štěstí jako já, tak má taktéž pravděpodobnost delšího dožití než svobodní jedinci. Jedná se jednak o vlastní psychiku, pohodu a pravidelnost života, který nemá zásadní výkyvy a udržuje oba partnery v životní čistotě a zdraví. V neposlední řadě je to i společná péče o děti a později vnoučata, která určitě dává životu smysl, a domnívám se, že ho i prodlužuje. Pragmaticky se taktéž domnívám, že svobodní chodí častěji na večírky, do hospody a kouří (i když toto americký průzkum popírá), což určitě k prodloužení života neprospívá.

Přeji tedy všem šťastně ženatým mužům a vdaným ženám, ať jim jejich vztah a láska vydrží a věřím, že to přispěje i k jejich dlouhověkosti a spokojenosti.

Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc, FESC,
Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno-Bohunice