Telemedicína je na vzestupu – přežije však i v klidnějších dobách?

Jak ve svém virtuálním vstupu řekl Prof. Dr. med. Friedrich Koehler, FESC, z berlínské nemocnice Charité – kardiologové v Německu (ale jistě i jinde na světě) během pandemie konzultují nejen s pacienty z jejich spádové oblasti, ale často i s osobami, které v daném zdravotnickém zařízení ani nikdy nebyly léčeny. Podle něj je v těchto pandemických dobách pro poskytování kvalitní péče více než vzdálená komunikace s pacientem důležité dobré a nepřetržité elektronicko-technologické spojení mezi medicínskými odborníky různých specializací i dalšími poskytovateli péče. A budování propojených a zabezpečených sítí, v nichž se mohou data rychle a efektivně pohybovat, analyzovat a sdílet. Mohou z nich benefitovat nejen obyvatelé z venkova a odlehlejších oblastí a jejich (terénní) lékaři, ale i specialisté v centrech, k nimž tak mohou proudit údaje o zdravotním stavu i na samotě žijících pacientů vskutku nepřetržitě.

Striktní Německo i bohorovné Švédsko na digitální vlně

Do digitálních sítí je možné nejen zapojovat nejrůznější snímače, mobilní, nositelná i implantovatelná zařízení či medicínské přístroje, ale také umělou inteligenci (AI), která dovede spolehlivě zpracovávat obrovské množství dat, v reálném čase detekovat případné odchylky i patologické stavy a také podstatně navýšit počty sledovaných pacientů. Taková zdravotnická datová centra a sítě již u našich západních sousedů vznikají. A rozvíjely by se asi i bez pandemie COVID-19 (i když karantény a lockdowny byly dle názoru německého řečníka katalyzátorem tento rozvoj zrychlujícím) – díky nim se totiž již i v dřívějších „klidnějších“ dobách dařilo zlepšovat kvalitu poskytované péče a stírat nežádoucí rozdíly mezi medicínou poskytovanou v městských a venkovských oblastech.

Prof. Tiny Jaarsmaová, PhD, působící na Univerzitě v Linköpingu v oblasti výchovy středního zdravotnického personálu, zase na svou webkameru hovořila o podvědomé tendenci svých švédských (a také koronavirem nedávno těžce zkoušených holandských) kolegů vrátit se co možná nejrychleji ke „klasické“ práci se „živými“ pacienty, jen co první vlna koronavirové nákazy pominula. Nicméně jak osobní vyšetřování pacientů, tak i vzdálený dohled nad jejich parametry pomocí přístrojů a cloudových služeb může někomu vyhovovat a může mít něco do sebe. I to dle jejích slov aktuální pandemie ukázala – telemedicína vyhovuje některým lékařům, sestrám i některým pacientům (a velmi blízko prý k ní mají studenti medicíny). Krev sice pacientovi po internetu prozatím neodeberete, ale mnoho administrativních, dokumentačních a edukačních procesů tyto aplikace vyřešit umějí.

Telemost Itálie–USA

Dr. Marco Tubaro z kardiologického oddělení římské nemocnice San Filippo Neri je toho mínění, že prostředky telemedicíny mohou a umějí již nyní i mnohem více – přiblížit pacientům rychlou a kvalitní péči a také zkrátit intervaly mezi vznikem srdečních poruch a jejich zjištěním (a také urychlit adekvátní reakce zdravotníků na ně). Zcela zřetelné to je už nyní u implantovaných zdravotních pomůcek, ještě je však nutné zapracovat na snížení chybovosti při přenosu dat a na schopnosti zdravotníků i systému ihned na doručené výzvy reagovat. A dle jeho názoru je třeba také nastavit legislativní rámec toho, kdo bude za poskytování konzultací a léčby formou distanční telemedicíny zodpovědný.

O prudké explozi využívání prostředků telemedicíny hovořil i prof. John Rumsfeld, MD, PhD, FACC, FAHA, FESC, zodpovědný při American College of Cardiology za medicínské inovace – tato technika se ve Spojených státech ještě nedávno využívala jen na několika izolovaných pracovištích a nyní již jde o nárůsty v řádu stovek procent. A jako jinde ve světě i v Americe nastává posun od prosté „virtualizace“ péče a vzdáleného monitorování pacientů k mnohem sofistikovanějšímu zapojování prvků umělé inteligence do nejrůznějších oblastí zdravotnictví, včetně kardiologie. Řečnickou otázkou „Přetrvá však tento trend?“ naráží na nedávno publikovaný článek, který zmiňuje neméně důležité, „nevirtuální“ aspekty, které musejí tento exponenciální digitální trend následovat – regulaci, úhrady a právní rámec telemedicíny (Poppas A et al., J Am Coll Cardiol 2020; 75(23): 2989–2991).

Ostatně, jak trefně poznamenává Trudie Lobbanová, MBE, FRCP (Edin), zakladatelka Arrhythmia Alliance ve Velké Británii: „Technologie je jedna věc, podstatné však je, jak s ní zdravotníci a kardiologové dovedou pracovat a co z ní dovedou vytěžit.“

Pandemie COVID-19 výrazně mění tvář společnosti, práci ve zdravotnictví i specifické činnosti v oblasti kardiologie. A jak vidno, některé zdánlivě dočasné změny budou mít pravděpodobně trvalejší charakter. Možná i distanční vyšetřování pacientů, sledování nemocných a jejich terapie. Tak snad nás – stejně jako doposud téměř každá světová pohroma – také tato „morová rána“ posune i k něčemu dobrému a urychlí rozvoj vědy, technologií a poznání (a doufejme, že i civilizace obecně).

(red)