Komentář k ACTRIMS-ECTRIMS 2020: Lze již u CIS/FDE zjistit, zda se skutečně rozvine roztroušená skleróza?

Zajímavý výstup z on-line kongresu ACTRIMS-ECTRIMS 2020 pochází od dr. Alexandra Xaviera ze School of Biomedical Sciences and Pharmacy, University of Newcastle, s názvem: „Deconvolution of an epigenetic profile reveals blood cells specific pathways associated with early-staged MS in AusImmune Study“. Studie AusImmune je velmi zajímavá především svou dlouhodobostí. Její autoři zkoumali od roku 2004 v pětiletých intervalech 253 pacientů s CIS. Nábor těchto nemocných probíhal v letech 2004–2007; nyní existují data o prvních 10 letech studie, brzy již budou k dispozici analýzy z třetího intervalu – po 15 letech od začátku.

Metylace HLA-DRB1 =  časný marker MS

Po 10 letech od začátku sledování došlo u 221 nemocných s CIS k přechodu do rozvinuté formy MS. U zbylých 32 pacientů byl stále pozorován pouze CIS. Zásadní otázkou tedy je, které časné epigenetické faktory lze pozorovat u pacientů s CIS bez konverze do MS. Hodnotila se klinická data jako skóre EDSS, kouření, medikace, sociální status, laboratorní výsledky, genotypizace, úroveň metylace imunitních buněk, hladina vitaminu D, virová sérologie a další. Studie pracovala s kontrolní skupinou zdravých dobrovolníků, přičemž poměr byl jeden až tři dobrovolníci na jednoho pacienta.

Výsledky jsou velmi zajímavé. Zaprvé se ukázalo, že úroveň metylace genu HLA-DRB1 lze považovat za časný marker MS – především tedy jeho haplotyp HLA-DRB1-1501. Obecně se ví, že genů asociovaných s MS je přes 250, přičemž se dělí na geny HLA a non-HLA. Právě zmíněný HLA-DRB1 je v současné době považován za velmi významný gen asociovaný s MS, což tato studie potvrzuje. Je třeba myslet na to, že na HLA-DRB1 se pohlíží hlavně z epigenetického hlediska, tedy se hodnotí jeho metylace.

Dalším výstupem ze zmiňované vědecké práce je zjištění, že notch pathway, což je dráha související s remyelinizací, a axon guiding pathway, tedy dráha navádějící axony, jsou v časných stadiích MS narušeny – a to bez závislosti na zkoumaném buněčném subtypu imunitních buněk. Tento fakt ukazuje, že není nutné cílit výzkum na konkrétní imunitní buňky, je ale možné se zaměřit na patofyziologické dráhy, což je poměrně novátorský pohled, neboť většinou se práce zaměřují na určité subpopulace buněk, a nikoliv na celé dráhy.

Úroveň metylace to rozliší

NK-buňky a CD4+ lymfocyty vykazují podle této práce metylaci i v drahách netrinových a integrinových, což jsou součásti axon guiding pathways. Tyto dráhy jsou tedy opět narušeny vlivem epigenetických změn. Posledním významným výsledkem, o němž tento článek hovoří, je to, že B-buňky, CD8+ lymfocyty a monocyty vykazují u MS narušení drah spřažených s extracelulární matrix.

Klíčové tedy je zjištění, že úroveň metylace může pomoci rozeznat dokonce i ve stadiu CIS, zda se u pacienta rozvine MS ve své plné formě.

Chybění markerů a možností predikce vývoje MS značně komplikují přístup k terapii této choroby. Ukazuje se, že výzkum epigenetických změn přináší výsledky, z nichž velká část může být zcela klíčová pro pochopení patofyziologie onemocnění a pro rozvoj nového pohledu na to, jak MS léčit. Budoucnost snad přinese možnost rutinního vyšetřování epigenetických faktorů, které pomáhají predikovat vývoj nemoci u konkrétních pacientů. Odpověď totiž nemusí ležet v genech samotných, ale právě v epigenetice.

MUDr. Mgr. Matouš Rous
Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc