Astma se nevyhýbá koním ani jejich chovatelům

A neplatí to pouze pro drobná domácí zvířata, ale i pro chovatele či majitele koní. Riziko alergie na koně je totiž poměrně vysoké. K senzibilizaci dochází zejména při kontaktu se zvířetem, podobně jako v případě ostatních zvířecích miláčků. Klinickými příznaky může trpět až 5 % populace. Nejčastější „koňské“ alergeny se nacházejí ve slinách a potu těchto zvířat. Hlavním alergenem je lipokalin Equ c 1, nicméně senzibilizace na koně se zdá být komplexnější. Reakce na lipokalin Equ c 1 je totiž přítomna přibližně jen u poloviny pacientů alergických na koně. Proto je tento alergen zatím špatně diagnosticky využitelný. K dalším alergenům koní patří lipokalin Equ c 2 a sérový albumin Equ c 3.

Pozor na zkříženou či nepřímou senzibilizaci

Molekuly z rodiny lipokalinů jsou však obecně častými hlavními zvířecími alergeny. Zkřížená reaktivita v rámci této rodiny tak může mnohdy vysvětlit zkřížené senzibilizace mezi různými savčími druhy. Proto nepřekvapí, že člověk senzibilizovaný alergeny skotu, kočky, popřípadě hlodavců a jiných zvířat, může mít při kontaktu s koněm klinické příznaky astmatu.

Další nepříznivou zprávou je, že existuje riziko tzv. second hand senzibilizace typu A (indirektní – senzibilizovat se nepřímo od blízkého člověka může i pacient, který se s koněm nikdy tváří v tvář nesetkal) nebo typu B (doprovodné – k senzibilizaci může docházet také u ošetřovatelů při kontaktu s krmivem či podestýlkou obsahující alergeny Equ c1, Equ c2 a Equ c3). Je třeba myslet na to, že v některých případech se u takových jedinců mohou rozvinout i závažné stavy v podobě těžkého astmatu s mykotickou senzibilizací (SAFS), alergické bronchopulmonální aspergilózy (ABPA) nebo exogenní alergické alveolitidy (EAA).

Anafylaxe po kousnutí koněm

V této souvislosti je dobré pamatovat na to, že existuje rovněž riziko anafylaktické alergické reakce způsobené koněm, ačkoli o tom existují jen ojedinělé kazuistiky. Anafylaktickou reakci po kousnutí koněm popsali před časem například italští lékaři u čtyřicetileté ženy. Po několika minutách po povrchovém kousnutí koněm do předloktí se u ní objevilo zarudnutí kůže a otok. Následně se v místě kousnutí rozvinula kopřivka, pacientce se spustila rýma, objevila se dušnost a přidaly se i dechové potíže. Její stav byl tak vážný, že bylo třeba podat adrenalin, antihistaminika a kortikoidy. Do tří hodin se naštěstí stav ženy zlepšil a anafylaktická reakce odezněla.

Žena následně uvedla, že se u ní v minulosti občas objevovaly mírné alergické reakce typu rýmy při práci s koněm. Kožní testy potvrdily senzibilizaci na koňskou srst, psí a kočičí chlupy a na pyly. Další vyšetření prokázálo, že její celková reakce byla vyvolána bílkovinou lipokalinem, obsaženou ve slinách koně.

Dobrou zprávou je, že navzdory výše uvedeným rizikům je jízda na koni krásný sport a lze si při něm mimo jiné užít rychlého běhu, aniž by jezdec dostal ataku například ponámahového astmatu (EIA – exercise-induced asthma).

Astma koní

Připomeňme, že chronickou obstrukcí dýchacích cest může trpět i samotný kůň. Ekvinní astma je nejčastějším onemocněním dolních dýchacích cest dospělých koní (> 7 let věku). Poprvé bylo popsáno již v antice. Veterinářům a chovatelům je známo také pod staršími názvy dušnost, CHOPN, RAO (rekurentní obstrukce dýchacích cest). Pro označení mírné formy ekvinního astmatu byl zaveden název IAD (inflammatory airway disease). Do souboru klinických příznaků RAO patří chronický kašel, výtok z nozder, ztížené dýchání a snížená výkonnost bez alterace celkového stavu. V závislosti na sezónním průběhu se rozlišuje zimní a letní forma ekvinního astmatu.

Příčinou RAO je hypersenzitivita bronchiální sliznice na organický prach, jehož zdrojem je převážně krmivo a podestýlka. Po jeho inhalaci se vyvíjí neutrofilní zánět, provázený reverzibilní bronchiální obstrukcí a bronchiální hyperreaktivitou. Diagnóza se stanoví na základě anamnézy, klinického vyšetření a endoskopie dýchacích cest.

Mezi hlavní zásady terapie ekvinního astmatu patří eliminace alergenů a jiných škodlivých nox z prostředí, systémová nebo inhalační aplikace kortikoidů a bronchodilatancií.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na XXI. kongresu České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a Slovenské pneumologické a ftizeologické spoločnosti SLS v Olomouci přednesli:
doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
Klinika pneumologie a ftizeologie Lékařské fakulty UK a FN Plzeň
MVDr. Petr Jahn, CSc.
Klinika chorob koní Fakulty veterinárního lékařství VFU v Brně