Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Zemřel prof. Kolek – mušketýr své doby
Česká pneumologie se musí vyrovnávat s velkou ztrátou. Ve čtvrtek 30. ledna 2020 náhle zemřel prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. Ve věku 66 let odešla výrazná osobnost české medicíny, která měla zásadní vliv na rozvoj celého oboru pneumologie a ftizeologie.
Jako předseda vedl prof. Kolek po dvě funkční období Českou pneumologickou a ftizeologickou společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČPFS), předtím v ní působil jako místopředseda a řadu let jako člen výboru. V těchto funkcích se podílel na prosazení změn, které v konečném důsledku pomohly rozvoji celého oboru. Mimo jiné v posledních letech propojil ČPFS s Evropskou respirační společností (ERS) formou sdruženého členství, což otevřelo široké možnosti mezinárodní spolupráce a rychlé výměny nových odborných informací.
Budování moderní plicní kliniky
Prof. Kolek vnímal pneumologii jako komplexní obor, což se projevovalo především na jeho domovském pracovišti, Klinice plicních nemocí a tuberkulózy ve Fakultní nemocnici Olomouc. Zde působil již od promoce, postupně jako odborný asistent, docent (1991) a profesor (stal se jím v roce 1997 ve svých 44 letech), od roku 1999 pak byl jejím přednostou. Zažil zde přelomové období v pneumologii, kdy byly do klinické praxe zaváděny nové léky a nové diagnostické i terapeutické metody. Změny, které prof. Kolek na svém pracovišti inicioval, vedly k vybudování moderní plicní kliniky, již vedl plných 21 let. Kromě standardního plicního oddělení, s diagnózami CHOPN, astma, pneumonie apod., zde pod jeho vedením vzniklo samostatné oddělení pneumoonkologie, jednotka intenzivní péče a spánková laboratoř. Klinika se dále specializuje na péči o pacienty před transplantací plic a po ní, o nemocné s cystickou fibrózou, pacienty se stenózami průdušnice a intersticiálními plicními procesy.
Bronchoskopie – stálá výzva
Prof. Kolek byl olomoucký patriot a rodilý „Olomoučák“. V Olomouci prožil dětství, absolvoval tam základní i střední školu a poté v roce 1977 také Lékařskou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1981 atestoval z vnitřního lékařství, o tři roky později v oboru tuberkulóza a respirační nemoci a v roce 1997 získal ještě atestaci z klinické onkologie.
Po nástupu na kliniku jej od začátku lákalo endoskopování. Tehdejší vybavení kliniky však bylo víc než žalostné. Pracovalo se se starými rigidními bronchoskopy typu Prema, které měly „úžasnou“ vlastnost: když se lékaři podařilo do dýchacích cest proniknout, většinou se uvolnila navigační žárovička na konci tubusu a muselo se začít znova. Získávání potřebných zkušeností a rutiny při bronchoskopování tak nebylo úplně snadné, přesto byla pro prof. Kolka bronchoskopie stálou výzvou spojující manuální zručnost i potřebné znalosti.
Později se prof. Kolek na svém pracovišti zasloužil o vytvoření moderně vybaveného specializovaného bronchologického oddělení, kde se kromě diagnostických bronchoskopií a torakoskopických výkonů provádějí i terapeutické intervence s použitím laserů, endobronchiálních a endotracheálních stentů a intrabronchiálních zářičů. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc se kromě jiného může pochlubit i prioritní zkušeností s aplikací tracheobronchiálních protéz a prioritními zkušenostmi s miniinvazivní bronchologickou diagnostikou pomocí různých navigačních systémů. Prof. Kolek pak sám provedl více než 10 000 bronchoskopických výkonů. Své znalosti v této oblasti si doplňoval mimo jiné také účastí na mezinárodních kurzech a stážích.
Zájem o pneumoonkologii
Nejčastější indikací diagnostických i terapeutických bronchoskopických výkonů jsou nitrohrudní nádory, a proto nepřekvapí, že prof. Kolek měl velmi blízko také k pneumoonkologické problematice. V této oblasti se nejvíce zabýval kombinovanou léčbou časných stadií karcinomu plic a terapií mezoteliomu. Na toto téma přednášel na domácích i zahraničních odborných akcích a rovněž o něm pravidelně publikoval v českých i zahraničních časopisech. Byl mimo jiné i členem Mezinárodní asociace pro studium karcinomu plic (International Association for the Study of Lung Cancer, IASLC).
Mezinárodní vědecké úspěchy
Zásluhou prof. Kolka na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc probíhá rovněž mezinárodní výzkum na poli intersticiálních plicních procesů, zejména sarkoidózy. Už v 80. letech 20. století se prof. Kolek s olomouckými genetiky začal věnovat studiu HLA antigenů u sarkoidózy. V roce 1995 se podílel s italskými kolegy na vytvoření určité „genetické mapy“ sarkoidózy, kde se zobrazily vztahy HLA systému a fenotypů nemoci, a o 11 let později se podílel na publikaci práce o významu některých proteinů při vzniku sarkoidního granulomu, s nadějí, že by tyto proteiny mohly být terčem pro cílenou léčbu.
Publikační a pedagogická činnost
Prof. Kolek byl autorem nebo spoluautorem 30 monografií, 36 kapitol v monografiích, 3 učebních textů a autorem či spoluautorem 504 odborných publikací a 1 574 přednášek doma i v zahraničí. Jeho citovanost v databázi WOK přesahovala 1 200 a H-index byl 22. Kromě členství v ČPFS a spolupráce na mnoha domácích i zahraničních odborných akcích byl také předsedou České aliance proti chronickým respiračním onemocněním (ČARO), členem Amerického kolegia hrudních lékařů (American College of Chest Physicians), čestným členem Evropské respirační společnosti (ERS) a zakládajícím členem Světové asociace sarkoidózy a jiných granulomatóz (World Associacion of Sarcoidosis and other Granulomatous Disorders, WASOG). Dodejme, že prof. Kolek se velmi angažoval také v akademické sféře. Měl možnost přednášet a tvořit náplň pregraduální výuky pneumologie na domovské Lékařské fakultě UP a také působil jako školitel postgraduálních studentů či postgraduálních kurzů intervenční bronchologie pro IPVZ a ČLK. Jako ocenění své práce obdržel mimo jiné Zlatou pamětní medaili ČLS JEP.
Sportovec s duší mušketýra
Prof. Kolek měl v sobě i velký kus sportovního ducha. Celý život se snažil provozovat aktivně různé sporty. V mládí to byl především šerm, a jako junior dokonce reprezentoval tehdejší Československo, čímž si splnil svůj „mušketýrský sen“. Měl rád i tenis, golf, jízdu na kole, lyžování a vysokohorskou turistiku.
Od intenzivního pracovního nasazení se snažil odreagovávat také při pobytu v přírodě, práci na chatě či poslechu hudby. K jeho oblíbencům patřili Eric Clapton, Santana, Joe Cocker, Paul Simon a také Bob Dylan. Dost možná, že si při jízdě autem nejednou broukal i jeho Knockin’ on Heaven’s Door. A i když, jak se zpívá v jedné české cover verzi této písně, „všichni jednou zaklepem na nebeskou bránu“ a „všichni se tam za tou bránou sejdem“, většina se stále nemůže smířit s tím, že další působiště prof. Kolka bude už navždy jen v „království nebeském“.
Co dodat závěrem?
Prof. Kolek byl člověk s širokým odborným rozhledem a záběrem, který dokázal své kolegy a spolupracovníky vést a současně jim dopřával potřebnou volnost pro jejich vlastní vývoj. Jeho odchod hluboce zasáhl nejen jeho nejbližší a přátele, ale také řadu kolegů a spolupracovníků i velké množství jeho vděčných pacientů.
Při vzpomínce na prof. Kolka proto nelze než souhlasit s vyjádřením předsedkyně ČPFS prof. Martiny Vašákové na webových stránkách společnosti: „Bez nadsázky mohu říci, že profesor Vítězslav Kolek byl a bude jednou z nejvýraznějších osobností české pneumologie, která šířila slávu českého plicního lékařství i za hranicemi naší vlasti.“
Tomáš Novotný
A jak na prof. Kolka jako člověka vzpomínají někteří jeho kolegové a spolupracovníci?
MUDr. Petr Jakubec, Ph.D., Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UK a FN Olomouc
Za dvacet let, co jsem ho znal a měl možnost s ním pracovat a být jeho žákem, je těch zážitků a vzpomínek mnoho. Pracovní, kdy udivoval svou nesmírnou pracovitostí, vytrvalostí, znalostmi, rozhledem, dovedností, entuziasmem a nápady. Společenské, kdy svým dokonalým chováním a charismatem byl duší každé události. Sportovní, kdy nás jako vůdce smečky na kolech vedl Lednicko-valtickým areálem. Hudební, kdy brilantně hrával na klavír. Showmanské, kdy se dokonale převlékl za Elvise Presleyho, hrál na imaginární kytaru a karaoke zpíval jeho hity. Nejvíce lidské, kdy jsme ho viděli a učili se od něj, jak jednat s pacienty a jejich rodinami. Těch vzpomínek je neuvěřitelně moc, a nejsmutnější je, že již žádné další nebudou. Víťo, děkujeme!
MUDr. Stanislav Kos, CSc., FCCP, předseda výboru ČOPN
S prof. Vítězslavem Kolkem jsme se znali přes 30 let, skoro stejně tak dlouho jsme spolupracovali ve výboru České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS), jehož jsem členem od roku 1985. Měl jsem tu čest, že jsem odborné společnosti po tři funkční období předsedal (1998–2010), a byl jsem rád, že jsem tuto čestnou, ale současně velmi náročnou funkci mohl předat právě prof. Kolkovi. On byl už v té době významným pneumologem nejen v českém, ale také mezinárodním odborném světě. Už před rokem 2000 byl také – kromě jiného – členem (Fellow) American College of Chest Physicians (ACCP). A jako takový měl možnost navrhovat další členy této významné celosvětové pneumologické organizace. On této možnosti využil a v roce 1999 mne – spolu s dalšími českými členy – ACCP navrhl a doporučil jako nového člena, takže jsem byl následně na kongresu ACCP v Chicagu slavnostně přijat. Velmi rád na tuto událost vzpomínám a považuji ji za jeden z dokladů našich přátelských vztahů a vzájemné podpory.
Další výraznou vzpomínku na prof. Kolka mám z doby jeho předsednictví ČPFS, kdy cíleně podporoval přeměnu Českého občanského sdružení proti CHOPN (ČOPN) na pacientský spolek, který si ponechal zkratku ČOPN, ale změnil svůj název na Český občanský spolek proti plicním nemocem a změnil se z původně více odborného sdružení lékařů zaměřených na problematiku CHOPN v pacientský spolek, který se zabývá všemi důležitými plicními chronickými nemocemi včetně malignit a je zaměřen hlavně na edukaci pacientů, jejich rodinných příslušníků a celé veřejnosti, hájení a prosazování jejich zájmů v rámci České republiky i na mezinárodní úrovni. Prof. Kolek byl z titulu své funkce předsedy ČPFS také členem výboru ČOPN, kde vystupoval velmi aktivně, a významně přispěl k aktivitám spolku ve vztahu k pacientům své kliniky v Olomouci i na celorepublikové úrovni.
Jeho odchodem ztrácí nejen česká pneumologie významného odborníka, učitele, organizátora a funkcionáře, ale také já svého přítele. Čest jeho památce!
Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D., Plicní oddělení, Medicon, a. s., Praha
Má první vzpomínka na Víťu Kolka sahá do 90. let 20. století, kdy ve Výzkumném ústavu tuberkulózy a respiračních nemocí prezentoval svoji výzkumnou práci týkající se sarkoidózy. Během dalších let došlo k mnoha našim kolegiálním setkáním na odborných akcích doma i v zahraničí. Všemi vzpomínkami prochází jeden silný moment. Kdykoliv byl Víťa požádán o jakoukoli pomoc, nikdy neodmítl a vždy se snažil bez ohledu na časový pres a vytíženost poradit, podat pomocnou ruku. Víťu můžeme nazvat „mušketýrem své doby“ a jeho činy slovy „jeden za všechny“. Nyní budeme my všichni vzpomínat na statečného a skvělého kolegu, který neměl odejít tak brzy.
MUDr. Pavel Turčáni, Ph.D., MHA, Klinika nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno
Profesora Vítězslava Kolka jsem znal více než 20 let. Byl to on, kdo v tomto období, díky svému charismatu, svým schopnostem a z titulu svých funkcí určoval směr, kterým se vyvíjela česká pneumologie. Představitel generace, která byla ochotna obětovat práci pro pneumologickou komunitu vše. Budu na něj vzpomínat jako na inspirujícího odborníka i člověka, na něhož mohlo být jeho okolí právem hrdé, organizačně schopného muže, který v Olomouci vybudoval jedno ze špičkových center moderní pneumologické péče. S jeho předčasným a zdrcujícím odchodem pro mne končí jedna éra české pneumologie, která už od teď nikdy nebude taková, jakou ji moje generace znala dosud. Jeho lidská i profesní kvalita se mi jeví jako výjimečná nejen v rámci pneumologické komunity, ale i mimo ni.
Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., ředitel ČIPA
Profesor Vítězslav Kolek byl vynikající a uznávaný odborník v širokém spektru pneumologie a vynikající broncholog. Byl to ale hlavně dlouholetý kolega a kamarád, který byl přirozenou autoritou a vyčnívající součástí pneumologické komunity. Zbude tu po něm velké prázdné místo, které nepůjde zaplnit. Čest jeho památce.