Praktické otázky ke karfilzomibu aneb o čem se také diskutovalo v Mikulově

V diskusi, jež následovala po sdělení zaměřeném na další analýzy studií využití režimů s karfilzomibem (KFZ) v léčbě mnohočetného myelomu (MM), které na XVII. národním workshopu mnohočetný myelom v Mikulově prezentoval prof. MUDr. Ivan Špička, CSc., z I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze, zaznělo několik zajímavých otázek. Na dotazy odpovídali také prof. MUDr. Vladimír Maisnar, Ph.D., MBA, ze IV. interní hematologické kliniky LF UK a FN Hradec Králové, autor předchozího sdělení s podobným zaměřením, a prof. MUDr. Marta Krejčí, Ph.D., z Interní hematologické a onkologické kliniky LF MU a FN Brno, která na workshopu přednášela o léčbě kostních komplikací MM.

* První otázka z pléna se zaměřila na současnou pozici karfilzomibu (KFZ) v léčbě MM. Jak je na tom toto léčivo v porovnání s ostatními?

„Kromě CD-38 protilátek je KFZ stěžejním lékem, a čím dříve budeme mít možnost jej plně využívat, tím lépe. Ve dvojkombinaci, nebo úplně nejlépe v trojkombinaci s protilátkami je to jednoznačně lék číslo jedna,“ říká I. Špička.

„Především v léčbě relapsu je pro nás KFZ velmi důležitý, zvláště předtím, než bude schválen režim DRd. Tou ideální kombinací by byl nejspíš režim KDRd, kterého se snad také dočkáme,“ dodává V. Maisnar.

* Druhý dotaz se týkal nežádoucích účinků KFZ, zvláště na srdce a oběhový systém. Jsou závažné?

„U těchto nežádoucích projevů je hlavní problém v tom, že se v podstatě nedají predikovat, ale už jsme se naučili s touto možností pracovat,“ říká V. Maisnar. Pokud je u pacientů pečlivě sledován krevní tlak a typické příznaky toxicity, kam se řadí hlavně dušnost, lze těmto projevům poměrně dobře předejít. „Musím říct, že v naší praxi jsme žádný závažný případ kardiotoxicity nezaznamenali,“ říká V. Maisnar.

„Je pravda, že v některých úvodních studiích se objevila dvě nebo tři náhlá úmrtí; v jednom případě pitva prokázala amyloidózu srdce, o níž se do té doby nevědělo, v těch dalších dvou případech byla příčina smrti nejasná. To nás v začátcích znejistilo, nicméně u pacientů, které dnes léčíme KFZ a kterých je už několik desítek, na tyto nežádoucí účinky nenarážíme,“ navazuje I. Špička. Dodává, že je třeba, aby si nemocní pravidelně měřili tlak, a také je nutné korigovat hypokalemii – i v případech, kdy je snížení hladiny draslíku jen minimální. „V případě, že se objeví dušnost z neznámých příčin, dávky KFZ okamžitě redukujeme,“ doplňuje.

„KFZ je velmi efektivní lék a jsme rádi, že ho máme k dispozici a můžeme ho i s limity, které tam stran kardiální toxicity jsou, podávat pacientům. KFZ je velmi dobrá alternativa hlavně pro mladší pacienty bez kardiovaskulárních komorbidit,“ říká k otázce M. Krejčí.

* Další otázka se věnovala dávkování. Ze studie ARROW vyplynulo, že podávat KFZ 1× týdně v dávce 70 mg je výhodnější než 2× týdně 36 mg. Dávka 70 mg ale v tuzemsku není registrovaná, a tedy není možné ji použít – bude snaha o prosazení schválení této úpravy dávkování?

„Vzhledem k tomu, že v ČR je dvojnásobný stupeň indikačních komisí a struktury, které se schvalování účastní, jsou poměrně rigidní, si tuto snahu v nejbližší době nedokážeme představit,“ odpovídá I. Špička.

„Výsledky studie ARROW pro nás byly velkým překvapením; brali jsme to, že by dávka 70 mg byla lepší, jako příliš optimistický výhled, ale ukázalo se, že to tak opravdu je. I přes tento výsledek je nutné dodržovat podmínky, které máme v ČR nastaveny,“ říká V. Maisnar.

„Bohužel – nebo možná spíše bohudík – žijeme v systému legislativních norem a musíme hrát podle pravidel, které máme. Jistě by toto dávkování bylo pro některé pacienty výhodou; kdyby ale došlo u takového jedince k náhlému úmrtí, těžko bychom potom obhajovali, proč jsme nepodali standardní, schválenou dávku,“ zakončuje M. Krejčí.

(red)