Dramaticky odlišný průběh COVID-19 u lékařského páru

Manžel kardiolog skončil na jednotce intenzivní péče, jeho žena hematoonkoložka měla průběh COVID-19 asymptomatický. Příběh manželského páru dvou jinak zdravých lékařů ze Spojených států, kteří žijí ve společné domácnosti a jež měli tak odlišné reakce na infekci novým virem SARS-CoV-2, naznačuje, jak málo toho o onemocnění COVID-19 zatím víme. Přestože oba pracují ve velkém akademickém zdravotnickém centru, setkání s touto chorobou – z pohledu pacienta i pečovatele – pro ně bylo výzvou, jakou dosud nezažili.

Své zkušenosti popsala prof. Noopur Rajeová z Harvard Medical School, ředitelka Center for Multiple Myeloma at Massachusetts General Hospital v Bostonu, v rozhovoru pro server Medscape Medical News.

Upozornila, že příznaky nemoci COVID-19 se mohou vyvinout skutečně rychle a náhle. Po dobu 10 dnů se doma starala o svého manžela, prof. Jaga Singha, kardiologa z Harvard Medical School, který byl infikován virem SARS-CoV-2. Její 55letý muž byl před nákazou koronavirem zdráv a netrpěl žádnými chronickými chorobami. N. Rajeová používala při péči o svého manžela chirurgickou ústenku i rukavice a žila v odděleném podlaží jejich bostonského domu. Ačkoli měl její muž vysoké horečky, zimnici, byl extrémně unavený a výrazně zhubnul, byla přesvědčena, že se jeho zdravotní stav zlepšuje. Jeho teplota po několika dnech klesla z 39,5 °C na zhruba 38,3 °C, srdeční frekvence dosahovala okolo 80 tepů/minutu a krevní tlak byl v normě.

Poté se však u J. Singha objevil suchý dráždivý kašel, dušnost a výrazná slabost – najednou se tedy jeho symptomy výrazně změnily a potřeboval lékařskou pomoc.

Manželka plánovala, že ho odveze do nemocnice, kterou mají kousek od domu, ale nakonec musela zavolat tísňovou linku 911, neboť její muž se obával, že nezvládne sejít ze schodů jejich domu. Pacient byl po převozu do nemocnice přijat přímo na jednotku intenzivní péče. N. Rajeová byla podle svých slov šokována, když viděla manželovy rentgenové a CT snímky prokazující rozsáhlou bilaterální pneumonii, která se u něj vyvinula – s ohledem na jeho klinický průběh by tomu nikdy nevěřila. „Upřímně jsem se domnívala, že manžel zůstane v nemocnici jen přes víkend a v pondělí si ho odvezu domů,“ uvedla N. Rajeová. To se však nestalo a kvůli COVID-19 byl J. Singh hospitalizován celkem 9 dnů. Na JIP zůstal přes noc i další dny a souhlasil s tím, že bude intubován, pokud by se jeho stav dále zhoršil a vyžadoval by umělou plicní ventilaci.

Dobrou zprávou bylo, že pacient byl schopen udržet normální hodnoty saturace hemoglobinu kyslíkem, na druhé straně obtížně dýchal (dechová frekvence činila 26 dechů za minutu), hodnoty jeho zánětlivých markerů stále stoupaly a horečky přetrvávaly. Klinický průběh se naštěstí posléze zlepšoval a připojení k ventilátoru tak nakonec nebylo potřeba.

Mají se pečovatelé obávat závažného průběhu?

Také u N. Rajeové byla při testech prokázána pozitivita na COVID-19 a musela zůstat v domácí karanténě. Očekávala stejné příznaky, jaké se vyskytly u jejího manžela, ale ty se nakonec vůbec nedostavily a nákaza koronavirem u ní proběhla naprosto asymptomaticky. Podle N. Rajeové je proto velmi důležité, aby si lidé, kteří se starali či starají o své blízké s vážným průběhem COVID-19, uvědomili, že jsou s největší pravděpodobností rovněž pozitivní, avšak pokud nepociťují symptomy, pravděpodobnost toho, že i u nich se projeví závažný klinický průběh koronavirové infekce, je opravdu nízká.

Cytokinová bouře – hlavní podezřelý závažného průběhu COVID-19

J. Singh se nyní, téměř měsíc po prodělané pneumonii v důsledku nákazy virem SARS-CoV-2, dobře zotavuje v domácím prostředí. Během hospitalizace na JIP byl léčen azitromycinem a hydroxychlorochinem, jež jsou v Massachusetts General Hospital standardně podávány nemocným jedincům se závažným průběhem COVID-19. Zařazen byl taktéž do dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studie s remdesivirem. N. Rajeová si ovšem není jista, co nakonec pomohlo zvrátit zdravotní stav jejího manžela k lepšímu a zda k tomu přispěla podávaná farmakoterapie. Například první dávku hydroxychlorochinu totiž dostal v pátek v noci při přijetí na JIP, ale jeho zánětlivé markery se stále zhoršovaly až do následujícího čtvrtka – zejména hodnoty CRP, které dosáhly 260–270 mg/l. N. Rajeová si myslí, že u jejího muže proběhla přehnaná imunitní reakce v podobě tzv. cytokinové bouře, nicméně výsledky jeho podrobnějšího imunologického vyšetření zatím nezná. Podle ní bude však klíčové pochopit imunitní pozadí nemoci COVID-19. Pokud má někdo velmi vysokou virovou zátěž a jeho imunitní systém je určitým způsobem oslaben, i když je jinak zdráv, může mít u takové osoby koronavirová infekce závažný klinický průběh. Je tedy nutno zaměřit se na onemocnění COVID-19 komplexně, studovat imunitní systém, stav protilátek, virovou nálož a mnoho dalšího, než bude k dispozici vakcína.

Přestože se N. Rajeová aktuálně cítí zcela zdráva, musí setrvávat v domácí karanténě a nemůže se vrátit k práci v nemocnici. Tři týdny po prvním testu je totiž stále pozitivní na COVID-19 a čeká na dva po sobě jdoucí negativní výsledky v rozmezí 72 hodin. Po návratu plánuje pracovat na oddělení pro nemocné infikované virem SARS-CoV-2, bude-li to potřeba. Důležité je podle ní, aby zejména lékaři v primární péči varovali své pacienty, kteří se izolují v domácím prostředí, popřípadě jejich pečovatele, že pokud se několik dní po sobě necítí dobře, aby své symptomy nepodceňovali.

Redakčně zpracováno ze sdělení publikovaného na Medscape Medical News:
Johnson K. COVID-19 hits physician couple: dramatically different responses. Medscape 2020 April 11.