Urolog klidně usíná, pacient běhá

Prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, z Urologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice v Praze ve svém příspěvku zaměřil pozornost přítomných kolegů na kvalitu života pacientů po operačním řešení karcinomu prostaty, jíž možná mnozí nevěnují tolik pozornosti, kolik si zaslouží. A přizval si i zdatnou výpomoc!

„Není vyloučeno, že lékaři léčící pacienty s karcinomem prostaty vnímají především primární onemocnění a jeho terapeutické řešení, přičemž možným následným komplikacím, jako jsou symptomy dolních močových cest (LUTS), tolik pozornosti ve své mysli nedopřávají,“ zahajuje M. Hora své sdělení a pokračuje: „A tak operatér i urolog večer často mohou usínat klidným spánkem s tím, že hodnoty PSA i pooperační rekonvalescence u operovaného nevyžaduje většího znepokojení, ale pacienta tou samou dobou trápí nykturie či nově vzniklé LUTS.“ Léčba maligního onemocnění tedy může dopadnout poměrně dobře, avšak kvalita běžného pacientova života často doznává i poměrně podstatného zhoršení, ať již kvůli mikčním poruchám nebo souvisejícímu stresu, který takový člověk každý den (a každou noc) zažívá. Nemluvě o komplikacích a trapných událostech v zaměstnání, při cestě do práce nebo ve společnosti. „Slýcháváme od našich pacientů, že LUTS je dokážou obtěžovat do té míry, že kromě mapky veřejných záchodků v mobilní aplikaci situaci nezřídka řeší i prázdnou PET lahví, kterou nosí stále při sobě. Ani nevím, zda se do jejich stavu dovedeme se všemi aspekty vcítit,“ říká M. Hora a nechává na plátno promítnout předtočenou videoanketu z několika českých a moravských pracovišť, v níž urologové odhadují počet pacientů s LUTS, které léčí, a svěřují se i s místně obvyklými postupy při řešení právě těchto problémů.

Anketa napříč ČR

Rychlým průzkumem, prezentovaným na kongresu ČUS 2019 videovstupy kapacit z některých urologických pracovišť ČR, se zjistilo, že je to ve všech koutech naší vlasti podobné – s příznaky dolních močových cest se na urologických pracovištích pohybuje přes 60 % osob (bez ohledu na etiologii), ať již se jedná o Ústí nad Labem, Plzeň, Opavu, Liberec, Brno, Hradec Králové či Nový Jičín. Jde o stovky až tisíce pacientů na každém pracovišti. A co se týče zahájení léčby LUTS po lokální léčbě karcinomu prostaty, i zde panuje plus minus shoda: „Léčbu LUTS zahajujeme po chirurgickém zákroku dle toho, jak se tyto příznaky rozvíjejí, nejčastěji po 6 týdnech, v případě indikované radioterapie již v jejím průběhu,“ říká na kameru například MUDr. Michaela Matoušková z Urocentra Praha, s. r. o., a prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc., z Urologické kliniky FN Motol v Praze víceméně přitakává: „Já v těchto situacích nechávám nějaký čas na nápravu přírodě, ale pokud se stav nelepší a je doprovázen úniky moči či evidentními iritačními projevy, tak po měsíci až dvou k léčbě přistupujeme.“ Z Jihlavy vzkazují (MUDr. Martin Drábek), že léčba je nevyhnutelná v případě, že komplikace pacienta omezují v běžných životních aktivitách. Přičemž prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, ke kolegům ze záznamu promlouvá takto: „Inkontinenci farmakoterapií těžko změníme, ale pokud zaznamenáváme komplikace typu hyperaktivního močového měchýře – většinou po radioterapii – tak je jistě v přiměřeném odstupu vhodnými farmaky léčíme.“ A v Českých Budějovicích by chtěl žít každý – tam léčí pacienty v případě obtíží a v komplikovanějších případech objektivizují nález i urodynamickým vyšetřením (říká MUDr. Aleš Petřík, Ph.D.), zatímco z Plzně zní hlas MUDr. Petra Stránského, Ph.D.: „Zahájení takové léčby po zákroku na karcinomem stižené prostatě je myslím docela individuální – přihlížíme ke klinickému stavu pacienta i předchozí léčbě.“ V Liberci si pacienti v případě obtíží o léčbu i sami řeknou, jak sděluje MUDr. Jan Mečl z tamní Krajské nemocnice. A nejinak tomu jistě je i u ctěného čtenáře. Prostě LUTS jsou neoblíbené i u pacientů (a to i těch bez maligního onemocnění).

Studie, analýzy, metaanalýzy a registry

„Na spojitost mikčních poruch a zákroků na prostatě se zaměřil MUDr. Otakar Čapoun, Ph.D., z 1. LF UK a VFN v Praze, který nám podstatné informace z odborné literatury jistě rád sdělí,“ předává M. Hora mikrofon jmenovanému kolegovi, který do něj říká: „Je známo, že nejčastějším nežádoucím účinkem chirurgické léčby karcinomu prostaty je pooperační inkontinence, kterou hlásí každý zhruba pátý pacient, ať již po roboticky asistované laparoskopické prostatektomii, nebo po retropubickém radikálním zákroku. Ani švédská nerandomizovaná analýza otevřených a miniinvazivních výkonů v četnosti LUTS u těchto dvou technik nezaznamenala rozdíl,“ a odkazuje na zdroj Haglind E et al., Eur Urol 2015; 68:216–225. „Co se radioterapie týká, pacienty důsledně informujeme o tom, že gastrointestinální toxicita s odstupem od ozáření klesá, avšak ta genitourinální se může objevit prakticky kdykoliv, i několik let po ošetření. Co se týká močové inkontinence, nejvíce negativní vliv – i v porovnání s radioterapií – má nepřekvapivě radikální prostatektomie, jak ostatně demonstrovali v průzkumu pěti amerických registrů Barocas DA et al., v titulu JAMA 2017; 317:1126–1140,“ uvádí O. Čapoun a v závěru sdělení podotýká: „Relevantních informací z randomizovaných studií srovnávajících otevřenou proceduru s laparoskopicky vedenou radikální prostatektomií není právě záplava – podrobná cochranovská analýza obsahuje přesně dvě – vždyť se sami přesvědčte u Ilice D et al. na Cochrane Database Syst Rev 2017;9:CD009625.“

I přesto, že ani zmínek o výskytu LUTS po chirurgickém či radioterapeutickém řešení CaP není v odborné literatuře právě přehršel, neměla by se tato problematika přehlížet a podceňovat – už jen pro klidný spánek lékařů i pacientů. A jak zmiňují všichni přední čeští odborníci v závěrečné anketě – tato následná péče i řešení symptomů dolních cest močových patří výhradně do působnosti urologa!

(red)