Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Fotogalerie: Evropa v Praze-Vysočanech
Pražský kongresový hotel Clarion měl tu čest hostit koncem minulého roku každoroční evropské setkání odborníků o diagnostice a managementu symptomů dolních močových cest ELUTS 2019. Přinášíme Vám ve fotogalerii několik málo postřehů z této akce a některým tématům se ještě v příštích vydáních budeme podrobněji věnovat. A ve spolupráci s Mezinárodní společností pro kontinenci (ICS) a portálem ICS.TV Vám zprostředkujeme i několik zajímavých rozhovorů a videopostřehů z tohoto kongresu i jiných urologických seminářů a odborných setkání.
Každoroční meeting evropských odborníků o diagnostice a managementu symptomů dolních močových cest ELUTS 2019 měl tu čest hostit koncem minulého roku kongresový hotel Clarion v Praze-Vysočanech. Přinášíme Vám ve fotogalerii pár postřehů z této akce. Račte listovat.
Na úvod pražského setkání předních urologických kapacit zmínil člen Síně slávy ICS, prof. Christopher Chapple přetrvávající potíže při diagnostice a léčbě LUTS: „Močový měchýř bohužel musíme v tomto zapeklitém případu považovat za nespolehlivého svědka – příznaky v prostoru dolních močových cest jsou poměrně nespecifické a i 50 let využívaná urodynamická vyšetření jsou víceméně jen objektivním vyjádřením subjektivních parametrů. U těchto onemocnění tak my, urologové, doufáme v další standardizaci a podložená doporučení ze strany odborných společností, více průkazných klinických studií, jakož i spolehlivých intervenčních i farmakoterapeutických léčebných postupů.“
Prof. Salvador Arlandis Guzman, MD, PhD, FEBU z Valencie informoval kolegy v Praze o pokrocích v oblasti farmakoterapie hyperaktivního močového měchýře (OAB) i starém známém nebezpečí ze strany anticholinergního působení různých ne-urologických léčiv (a také o zajímavé pomůcce pro jeho stanovení na webu www.anticholinergicscales.es). Kromě účinného beta-3 agonisty mirabegronu, používaného s určitým benefitem v monoterapii nebo i spolu s tamsulosinem či solifenacinem (Rees J et al., NAU 2019), zmínil také jiné pokusy o využití dalších léčiv (onabotulinu A, gabapentinu, či inhibitorů fosfodiesterázy 5 – tadalafilu a vardenafilu) a též slibná pokračování klinických hodnocení se solabegronem a vibegronem.
Operačním zákrokům se věnovala Dr. Tamsin Greenwellová, FRCS z University College London Hospitals ve Velké Británii – přednášela o managementu komplikované močové inkontinence po prostatektomii. Její sdělení se týkalo především pacientů s fragilní uretrou (po realizované uretroplastice či předchozích erozích). Uvedla i odkaz na autory Van der Aa F et al. dokumentující 26% celkový výskyt revizí po použití umělého svěrače (Eur Urol 2013; 63:681–689) a zmínila i kontroverze související s použitím této techniky po radioterapii (významně vyšší četnost explantací, erozí, infekcí i inkontinence).
Předseda Sekce ženské a funkční urologie Evropské urologické společnosti (ESFFU), prof. Francisco Cruz, MD, PhD, působící v nemocnici São João a na lékařské fakultě univerzity v portugalském Portu, kladl autorům sdělení všetečné dotazy z auditoria, ale také přednášel – mimo jiné o tom, proč je důležité fenotypizovat pacienty s inkontinencí a syndromem bolestivého močového měchýře (PBS). SPOILER WARNING: Především proto, že odpověď na léčbu může být u určitých podskupin pacientů lepší než u jiných.
Pokrokům ve farmakologické terapii PBS se ve svém vystoupení věnoval také prof. Tufan Tarcan, MD, PhD z Marmarské univerzity v Istanbulu (Turecko). Na závěr podotkl, že u tohoto onemocnění existuje velmi silný placebo efekt, a právě proto je v této oblasti provedení placebem kontrolovaných studií mimořádně důležité. I dle něj je zde podstatná fenotypizace (ve studiích i v terapii). Syndrom PBS je chronické onemocnění, a zásadní je tedy i dlouhodobá bezpečnost léčby. Uvidíme, zda takto úspěšnými terapeutiky budou hydrofobní léčiva (například takrolimus) enkapsulovaná v intravezikálních lyzosomech nebo třeba antagonisté toll-like receptorů (Ichihara K et al., Pain 2017).
Na problematiku korekce pánevního prolapsu (POP) pomocí augmentace s užitím síťky ze syntetického materiálu (mesh) se zaměřil Dr. Alex Digesu z londýnské Imperial College a St. Mary’s Hospital. Ve shrnutí svého sdělení uvedl: „POP je možné řešit i bez použití síťky. K její implantaci přistupujte pouze v indikovaných případech, a jen pokud jste k jejímu zavedení vyškoleni. Léčbu určitě předem prodiskutujte s pacientkou a raději počítejte s problémy – a rozhodně je řešte co nejdříve! K operaci přikročte, pouze pokud selžou konzervativní techniky (management bolesti, estrogenní terapie a fyzioterapie)“.
Oblast fyzioterapie a její význam podrobně zmapoval Bary Berghmans, PhD, MSc, RPT z Univerzity v Maastrichtu – v cochranovské databázi je k dispozici (jen co se týká mužské inkontinence) 50 randomizovaných klinických studií (Anderson 2015), nicméně jejich definice a závěry jsou poměrně nekonzistentní a tak zatím není možno prospěšnost ani škodlivost konzervativních opatření potvrdit, nebo odmítnout, ať již v léčbě či prevenci inkontinenčních obtíží. Přednášející říká: „V případě radikální prostatektomie je však na základě údajů z odborné literatury již nyní jasné, že svalová cvičení jsou pro pacienty prospěšná, a to v případě, jsou-li realizována před výkonem i po něm. Úspěch u nemocných mají především ta, která jsou invenční a zábavná.“
Hovořilo se i o srovnání pacienty hlášené spokojenosti s mírou močové inkontinence po operačním řešení, radioterapii či pouhém sledování karcinomu prostaty, diskutovalo se o časné obnově kontinence po radikální prostatektomii s procvičováním svalstva pánevního dna (Mariotti J et al., J Urol 2009) i o řešení složitých případů (uretrální atrofie, striktur, erozí a infekce). A na přetřes se též dostala implantace umělého svěrače močového měchýře v porovnání se slingovou operací u mužů. A mnoho dalšího.
Na sílu a vliv sociálních sítí (a ne vždy právě pozitivní) upozornil ve svém sdělení prof. Dr. med. Karl-Dietrich Sievert, PhD, FACS, FRCS, působící v Kontinenzzentrum Lippe v Detmoldu (Německo). Právě na internetu totiž často pacienti primárně hledají informace o svých nemocech, nežádoucích účincích léků i výsledcích operací. Včetně kontaktů na „zaručené odborníky“. Nebo na specializované právníky. Proto by i lékaři měli zvažovat, jaké informace na svých profilech šíří a sdílejí.
Jak vědí ti, kdo si do Vysočan na přelomu října a listopadu 2019 našli cestu, zaznělo ještě mnohem více zajímavých a podnětných sdělení, a vášnivé urologické diskuse probíhaly každý den do pozdních hodin. Jsme rádi, že jsme Vám mohli nabídnout malou ochutnávku i z tohoto ročníku. A těšme se již nyní na ELUTS 2020 v Lisabonu!