Přejít k hlavnímu obsahu

Od mediátorů pruritu k novým typům jeho léčby

Během virtuálního kongresu EADV 2020 vysílal své sdělení z Düsseldorfu také Univ.-Prof. Dr. med. Bernhard Homey, vedoucí Dermatologické kliniky tamní Univerzitní nemocnice, aby kolegy informoval o nových objevech v oblasti vzniku pruritu u dermatologických pacientů. A také o nových slibných možnostech jeho léčby. Kam se posunula věda při ovlivňování úporného svědění? A jde vůbec o nějak významnější oblast terapie? Na svědění se přeci neumírá…

Ilustrační obrázek
Zdroj: Shutterstock

Než se zamyslíme nad možnostmi léčby pruritu, je dobré si uvědomit, jak tento jev vzniká. Senzorické nervy sahají ze škáry do epidermis až těsně pod vrstvu stratum corneum a interagují s celou řadou buněk – keratinocytů, dermofibroblastů, endoteliálních buněk, jakož i různých typů leukocytů, které tyto kožní struktury invadují. Receptory zodpovědné za vznik pruritu se přitom dělí do dvou velkých skupin, a sice na cytokinové (interleukinové a toll-like) a receptory spojené s G-proteinem (proteázou aktivované, histaminové, serotoninové, neurokininové, bradykininové, leukotrienové, fosfolipidové, opioidní, kanabinoidní, Mrgpr a také CGRP). Na ně se navazující ligandy působí jako modulátory či mediátory svědění, přičemž využívají signalizaci TRPA1 či TRPV1 (nebo i obě). Kromě endogenních pruritogenů typu TSLP (například IL-2, IL-31, IL-13, trypsin, trombin) však receptorovou signalizaci umožňuje i působení Janusových kináz – JAK1/2 (Kahremany S et al., Int J Mol Sci 2020).

Pomooooc, to svědíííííííí!

V souvislosti  s odhalením podílu Janusových kináz na vzniku pruritu se již do klinické praxe dostávají i přípravky, které jsou schopny pruritus efektivně tlumit, a sice blokádou interleukinové signalizace. Co se svědění týká, je třeba si uvědomit, že to pro pacienta není jen nepříjemný tělesný vjem, ale jde také o faktor zhoršující stav kožních patologií a také nemálo snižující kvalitu života nemocného. Jsou známy případy (které přednášející demonstruje záběry ze svého archivu), kdy se například ekzém mimořádně dobře hojí v oblastech těla, kam si nemocný nedosáhne (typicky horní partie zad). A je to právě pruritus, který se mnohdy podílí i na neúspěchu dermatologovy léčby právě kvůli iniciaci (a udržování) „začarovaného kruhu“ dermatitida – svědění – škrábání – infekce – rozvoj dermatitidy.

Při studiu pruritu a zánětlivých změn svrchních vrstev kůže si zájem vědců (a farmakologů) aktuálně získalo působení interleukinu IL-31 (ze skupiny IL-6) na heterodimerický receptor IL-31RA/OSMRb, skládající se ze dvou podjednotek (Cornelissen C et al., Eur J Cell Biol 2012). Interleukin IL-31 je produkován hlavně TH2-buňkami (ale také bazofily, eozinofily, monocyty a žírnými buňkami) a váže se mimo jiné na receptory v keratinocytech, fibroblastech, makrofázích, dendritických buňkách – a také signalizuje přímo senzorickým nervům, příslušným receptorem vybaveným (Cheung PFY et al., Int Immunol 2010; Cevikbas F et al., J Allergy Clin Immunol 2014).

Myši nic nesvědilo!

In vivo evidence ze zvířecích modelů (Dillon SR et al., Nat Immunol 2004) ukazují, že IL-31 indukuje pruritus a také chronickou dermatitidu (typu atopického zánětu kůže). Pod vlivem IL-31 též dochází v kůži (pokusných myší) k množení PGP9.5+ neuronů a zesílenému síťování senzorických nervů (Feld M et al., Allergy Clin Immunol 2016). A jak ukazují i Sonkoly E et al. (J Allergy Clin Immunol 2006), IL-31 nejen že signalizací senzorickým nervům vyvolává pruritus, ale také přímo ovlivňuje určité skupiny leukocytů, jejichž působením v pokožce vznikají zánětlivé změny. A působí i na epiteliální buňky, což může vést k narušení jejich bariérové funkce a pronikání mikroorganismů do pokožky.

I díky těmto poznatkům se antagonizací receptoru pro IL-31 monoklonální protilátkou nemolizumabem podařilo u atopiků signifikantně (o 60 %) tlumit pruritus (Ruzicka T et al., N Engl J Med 2017). Tyto slibné výsledky (a také pozitivní vliv na noční spánek pacientů a zlepšení skóre EASI) byly potvrzeny ve studii s nemolizumabem kombinovaným s kortikoidy (Kabashima K et al., N Engl J Med 2020). A dobrý vliv na pruritus u osob s prurigo nodularis prezentovali i Ständer S et al. (N Engl J Med 2020).

V současnosti jsme tedy v dermatologii svědky převratných objevů nejen v oblasti nových mediátorů pruritu, ale již také efektivních cílených terapií, dostupných pro pacienty s úporným svěděním.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které během virtuálního 29. kongresu EADV 2020 přednesl:
Univ.-Prof. Dr. med. Bernhard Homey
Klinik für Dermatologie, Universitätsklinikum Düsseldorf, Německo

Kongresonline.cz

Reportáže a rozhovory z odborných kongresů

Obsah stránek je určen odborným pracovníkům ve zdravotnictví.



Upozornění

Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?

Ano
Ne