Co brání využívání technologií v ordinaci ambulantního diabetologa?

Zavádění nových technologií do praxe znamená pro ambulantní diabetology větší časovou i finanční náročnost pacientů, kteří je využívají. Co přesně to v praxi znamená? Lékaře ordinující mimo diabetologická centra může od nových technologií odrazovat jednak nutnost nákupu potřebného hardwarového a softwarového vybavení (nejen vlastních senzorů, ale i software pro komunikaci s nimi a zařízení pro přenos dat atd.). Další nezbytnou podmínkou je dostatečné personální vybavení ordinace, tedy zkušený a proškolený personál, a to nejen lékařský, ale i nelékařský (vyškolená sestra, edukátor, IT specialista). Kromě toho je třeba zajistit pro pacienty indikované k používání nových technologií dostatek času pro jejich edukaci a motivaci, což může být v běžném provozu ambulance někdy obtížné. V neposlední řadě je pro ambulance klíčové nasmlouvání patřičných výkonů se zdravotními pojišťovnami (ZP) a zajištění jejich financování. A jaká je realita?

Ambulantní diabetologové bohužel v praxi často narážejí na neochotu ZP nasmlouvat nové výkony a také na regulace úhrad vykázané péče. Může se tak stát, že lékař nakoupí technické vybavení pro profesionální kontinuální monitoring (či další technologie a k tomu potřebný software a další IT vybavení), indikuje je svým pacientům, ale nedostane za to od ZP řádně zaplaceno.

Co lze vykázat pojišťovně?

S novými technologiemi se v ambulanci diabetologa pojí zejména kódy 13026, 13077 a 13075. První z nich (13026) představuje „vyhodnocení glykemických profilů z glukometru pomocí počítače“. Lze jej vykázat pouze u pacientů léčených inzulinem ve 3 a více dávkách denně nebo inzulinovou pumpou za podmínky, že mají neuspokojivou kompenzaci (HbA_1c > 5,3 %). Hodnota tohoto výkonu je 115 bodů a lze jej u jednoho nemocného vykázat 4× ročně. Není třeba připomínat, že selfmonitoring je klíčový pro léčbu většiny diabetiků a kromě jiného je také důležitým edukačním a motivačním nástrojem.

Dalším kódem (13077) je „opakované kontinuální monitorování glykemie pomocí senzoru“. Ten mělo v polovině letošního roku nasmlouváno jen necelých 50 diabetologických ordinaci. Důvodem je pravděpodobně obava z překračování finančních limitů pro léčbu, zejména u VZP (u ostatních ZP senzory schvaluje revizní lékař).

Naopak možnost používání zaslepeného CGM mělo v polovině letošního roku nasmlouvanou již více než 150 ordinací. Tento výkon lze vykázat pod kódem 13075 (kontinuální monitorování glykemie pomoci senzoru) zpravidla u pacientů (s DM1 i DM2) léčených inzulinem se syndromem nerozpoznání hypoglykemií a při neuspokojivé kompenzaci (HbA_1c > 5,3 %) i při léčbě inzulinovou pumpou.

Ekonomické dopady na ambulanci

A jak vychází pro ordinace použití zaslepeného CGM z pohledu ekonomického? Spolu s kódem 13075, jehož hodnota činí pouze 2 092 bodů (přičemž zahrnuje cenu senzoru ve výši jen 1 000 bodů), je možné vykázat i další péči (cílené vyšetření diabetologem – 13022, cílená edukace diabetika – 13051, odběr žilní krve – 09119 a signální kód 09543), což celkově představuje příjem 2 825 bodů. Na straně nákladů je však třeba započítat cenu senzoru (podle typu 1 201 Kč nebo 1629,60 Kč), cenu dalšího materiálního vybavení (pořízení a obměna), softwarových a IT služeb a práci sestry.

Každý si tak může snadno spočítat, jak velký „zisk“ (kromě zkvalitnění péče o pacienty) nebo ztrátu z takového vyšetření má.

Trochu jiná situace je, pokud nemocný vyžaduje více takových vyšetření do roka (výkon 13075 lze vykázat až 4× ročně). Pak se může dostat do kategorie mimořádně nákladných pacientů, kteří se již nezapočítávají do limitací.

Na druhou stranu je třeba dodat, že práce s pacienty využívající nové technologie je výrazně časově náročnější. Například za dobu, po kterou se lékař věnuje jednomu pacientovi s inzulinovou pumpou (edukace, zhodnocení léčby, nastavování kalkulátoru bonusů, administrativa s poukazy a schvalování ZP atd.), může vyšetřit 3–4 „obyčejné“ diabetiky 2. typu s mnohem větším profitem.

Lze tedy shrnout, že zavádění inovativních technologií klade větší nároky jak na pacienty, tak i lékaře a další zdravotnický personál. Pokud je diabetolog fanda nových technologií a vidí v nich velký přínos pro své pacienty, většinou se rozhodne je aktivněji využívat bez ohledu na další výše uvedené překážky a bariéry. Na druhou stranu je zřejmé, že ne všichni diabetologové musejí být IT nadšenci, kteří vítají nové technologie do té míry, že budou ochotni je podporovat na úkor svého času a příjmu.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na kongresu Technologie v diabetologii v Plzni přednesl:
MUDr. Zdeněk Jankovec, Ph.D.
Dialine, s. r. o., Plzeň