Co dělat při hypoglykemii za volantem a jak často se na ni myslí?

Během hypoglykemie dochází k únavě, neschopnosti se soustředit, narušení adekvátních reakcí na senzorické podněty, celkovému kognitivnímu oslabení a riziku ztráty vědomí. Kromě toho se vlivem hypoglykemie mění také emoční nastavení, objevuje se větší vznětlivost, netrpělivost a vztek. Všechny tyto projevy jsou během řízení vysoce nebezpečné. Z publikované odborné literatury vyplývá, že diabetici jsou obecně častěji vystaveni pádům a úrazům. Podle některých studií jsou ale u diabetiků, zejména 1. typu, častější také autonehody.

Výše zmíněná práce francouzských autorů se proto zaměřila nejenom na incidenci hypoglykemických příhod během řízení, ale také na analýzu rizikových faktorů a naopak preventivního chování ze strany pacientů. Do observační studie bylo od listopadu 2013 do května 2018 zařazeno celkem 233 diabetiků starších 18 let, kteří ambulantně navštěvují endokrinologicko-diabetologické centrum univerzitní nemocnice v Montpellier, jsou léčeni inzulinem a pravidelně řídí automobil. Každý vyplnil dotazník s otázkami na jejich postoj k tématu, informovanost a znalost důsledků případných hypoglykemií.

Ohrožení jsou hlavně diabetici 1. typu s asymptomatickou hypoglykemií

Z hodnocené skupiny uvedlo 45 diabetiků (19 %) alespoň jednu hypoglykemickou epizodu za volantem během posledního roku. Signifikantně častěji šlo o diabetiky 1. typu (odds ratio [OR] = 3,19; 95% konfidenční interval [CI] = 1,55–6,57) a o osoby, u kterých se objevovaly asymptomatické hypoglykemie (OR = 2,20; 95% CI = 1,05–4,63). Kromě toho byl pozorován statisticky nesignifikantní trend častějšího výskytu sledovaných příhod u respondentů, jimž bylo zdravotníkem vysvětleno, že léčba inzulinem je pro vznik hypoglykemií riziková. Ze 41 pacientů (18 % z celkového počtu), kteří vykazovali všechny tři zmíněné znaky – diabetes 1. typu, asymptomatické hypoglykemie v osobní anamnéze a poučení o rizikovosti inzulinu, zaznamenalo hypoglykemickou epizodu během řízení 20 osob.

Klíčové je monitorování glykemie a její případná korekce

Autoři si rovněž všimli suboptimálního dodržování preventivních opatření – 34 % respondentů totiž uvedlo, že u sebe nikdy nemají sacharidy ke korekci glykemie, a 76 % si před usednutím do automobilu nemonitoruje aktuální glykemii. Minimálně u francouzské populace se tak otevírá značný prostor pro edukaci pacientů. Ti by měli být poučeni o nutnosti monitorování glykemie nejenom před rozjetím, ale i v pravidelných intervalech během řízení, nejdéle jednou za dvě hodiny. Někteří nemocní totiž nemusejí hypoglykemické epizody vědomě rozpoznávat. V případě zastavení a kombinace s další činností, jako je například nakupování, by se měla glykemie měřit i před zpáteční cestou.

Při koncentracích pod 5 mmol/l je obecně vhodné nejprve glykemii korigovat a následně s řízením vyčkat po dobu 45 minut. V klinických studiích se totiž tato doba ukázala jako nutná k obnově kognitivních funkcí. Sacharidy pro případnou korekci by měl mít diabetik vždy k dispozici. Kromě toho jsou u pacientů s diabetem ještě důležitější běžná pravidla, jako je vyvarování se alkoholu za volantem nebo řízení během užívání léčiv, která způsobují únavu, a to nejenom proto, že snižují schopnost koncentrace, ale i proto, že pod jejich vlivem diabetik nemusí včas rozpoznat a efektivně řešit hypoglykemickou epizodu.

Z praktického hlediska je vhodné doporučit pacientům, aby v případě hypoglykemie co nejdříve vyhledali bezpečné místo pro zastavení vozidla, vypnuli motor a vyjmuli klíček ze zapalování, a pokud není hypoglykemie příliš hluboká, tak se přesunuli na místo spolujezdce – hypoglykemie totiž může zvenku vypadat jako řízení pod vlivem alkoholu nebo omamných látek. Řidič diabetik v riziku by rovněž měl na svou diagnózu nějakým způsobem vizuálně upozornit – v případě nehody a bezvědomí se potom záchranný tým může zaměřit nejenom na management polytraumatu, ale také na korekci glykemie.

Redakčně zpracováno podle článku: 
Lohan L, Clément F, Duflos C, et al. Hypoglycemia while driving in insulin-treated patients. J Patient Saf 2020 Aug 7. Online ahead of print [cit. 2020-09-04]. DOI: 10.1097/PTS.0000000000000764. ISSN 1549-8417.
Dostupné z: https://journals.lww.com/10.1097/PTS.0000000000000764