
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Snížení rizika hypoglykemií v úvodu léčby bazálním inzulinem může vést k redukci výskytu tohoto patologického stavu v další fázi terapie a může to pomoci podpořit efektivní titraci. U klinicky významných populací pacientů s diabetem 2. typu a zvýšeným rizikem hypoglykemií, s poškozenou funkcí ledvin nebo u pacientů ve věku 70 let a starších přináší koncentrovaný inzulin glargin významné benefity oproti inzulinu degludeku. I takové jsou nejnovější výsledky ze subanalýzy studie BRIGHT, prvního přímého klinického srovnání bazálních inzulinových analog druhé generace.
Připomeňme v rychlosti, že multicentrická, otevřená, randomizovaná, aktivně kontrolovaná studie BRIGHT byla prvním „head-to-head“ klinickým zhodnocením, jehož cílem bylo prokázat non-inferioritu inzulinu glarginu 300 U/ml (Gla-300) a inzulinu degludeku 100 U/ml (IDeg-100). Ty byly podávány jednou denně po dobu 24 týdnů 929 dospělým pacientům s nedostatečně kontrolovaným diabetem 2. typu a dosud neléčeným inzulinem. Efektivita léčby byla hodnocena nejen v průběhu celého sledovaného období, ale i ve dvou časových periodách – titrační (0.–12. týden) a udržovací (13.–24. týden). Již dříve bylo potvrzeno, že terapie oběma léky poskytuje srovnatelnou glykemickou kontrolu, neboť ve 24. týdnu bylo zaznamenáno průměrné snížení glykovaného hemoglobinu (HbA1c) o zhruba 1,6 % oproti výchozím hodnotám v obou ramenech. Ukázalo se však, že podávání Gla-300 v titrační fázi vedlo oproti terapii IDeg-100 k významnému snížení výskytu potvrzených hypoglykemií, a to nejen kdykoli během dne (24 hodin), ale i v noci. V případě hypoglykemií definovaných hodnotou ≤ 3,9 mmol/l to bylo o 26 % méně v průběhu dne a o 35 % v noci. Nabízí se tedy otázka, zda může mít časný výskyt hypoglykemií dopad na další kompenzaci diabetika 2. typu.
Ze subanalýzy studie BRIGHT (Harris SB et al., ADA 2019), ve které byli účastníci rozděleni podle toho, zda v titrační fázi měli hypoglykemii, či nikoli, vyplynulo, že odpověď na uvedenou otázku zní rozhodně ano. Bylo totiž zjištěno, že jedinci, kteří bez ohledu na úvodní terapii prodělali hypoglykemii (≤ 3,9 mmol/l), byli tímto stavem ohroženi přibližně dvojnásobně častěji i v udržovací fázi (výskyt kdykoli přes den 77,3 % vs. 35,7 %, výskyt v noci pak 30 % vs. 11,9 %). Je tedy zřejmé, že titrace dávky v průběhu prvních týdnů po zahájení léčby bazálním inzulinem 2. generace je klíčová pro dosažení glykemických cílů a snížení rizika následných hypoglykemií, což může pomoci podpořit efektivní dávkování.
Další subanalýza studie BRIGHT byla zaměřena na jednotlivé výchozí charakteristiky diabetiků 2. typu (Haluzík M et al., ADA 2019). Jednou z nich byla i nefropatie, kterou jedinci s diabetem trpí velmi často – prevalence chronického onemocnění ledvin (CKD) je odhadována na 38 %, přičemž asi pětina pacientů má mírné až střední postižení funkce ledvin. CKD je přitom nezávislým rizikovým faktorem vzniku hypoglykemie a zároveň zvyšuje morbiditu i mortalitu spojenou s kardiovaskulárními onemocněními. U osob s diabetem 2. typu a sníženou renální funkcí je proto třeba antidiabetickou léčbu včetně té inzulinové zahajovat s opatrností, neboť bazální inzulin je u takto nemocných mnohdy první volbou. V případě Gla-300 existuje poměrně rozsáhlá evidence o jeho účinnosti a bezpečnosti u diabetiků s CKD, nejen z randomizovaných klinických hodnocení, ale i z tzv. real-world dat.
Uvedená subanalýza studie BRIGHT prokázala výraznou heterogenitu léčebného účinku s ohledem na renální parametry – odhadovanou glomerulární filtraci (eGFR). Bylo zjištěno, že v podskupinách pacientů s normální (eGFR ≥ 90 ml/min/1,73 m2), respektive mírně sníženou funkcí ledvin (eGFR 60–90 ml/min/1,73 m2) nebyl mezi oběma přípravky zjištěn de facto žádný rozdíl v ovlivnění glykovaného hemoglobinu ve 24. týdnu (rozdíl ve změně HbA1c byl 0,09 %), respektive rozdíl nesignifikantní (rozdíl ve změně HbA1c byl –0,14 %). Naproti tomu v případě nemocných se zhoršenou renální funkcí, tedy s eGFR pod 60 ml/min/1,73 m2, došlo ke statisticky významnému poklesu HbA1c při léčbě Gla-300 v porovnání s IDeg-100, konkrétně o –0,43 %, což ukazuje na jejich odlišné působení u této křehké populace. Podobné trendy byly sledovány i při osmibodovém selfmonitoringu glukózy během 24 hodin. Důležité je, že větší efekt na kompenzaci glukózy u diabetiků s renální insuficiencí nebyl vyvážen vyšším rizikem potvrzených hypoglykemií. Jejich incidence a počet byly během celého klinického hodnocení srovnatelné s ostatními jedinci s normální či mírně sníženou funkcí ledvin.
Další zajímavé údaje pak přinesla subanalýza studie BRIGHT zaměřená na podskupinu diabetiků 2. typu ve věku ≥ 70 let (Charbonnel B et al., ADA 2019), kterých bylo v celém souboru 161 (ve věku ≥ 65 let bylo 333 pacientů). Cílem bylo zhodnotit rozdíly v redukci HbA1c při terapii Gla-300 a IDeg-100 u starších osob, jež jsou nezřídka zatíženy komorbiditami a ohroženy hypoglykemiemi, přičemž byla porovnávána data u osob < 65 let vs. ≥ 65 let (předem plánováno) a < 70 let vs. ≥ 70 let (post hoc). Prokázáno bylo, že pokles glykovaného hemoglobinu od výchozí koncentrace do 24. týdne byl v populaci straších nemocných pro obě léčebná ramena srovnatelný s celým sledovaným souborem, nicméně v podskupině pacientů ve věku 70 let a starších byla při podávání Gla-300 evidována klinicky významnější redukce HbA1c oproti IDeg-100, a to o –0,34 %. Změny v kompenzaci přitom nebyly asociovány s nárůstem rizika potvrzených hypoglykemií vyskytujících se kdykoli během dne či v noci. Uvedené výsledky naznačují, že Gla-300 může být vhodnou alternativou terapie starších pacientů s diabetem 2. typu.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na Kongresu ambulantní diabetologie „Aktuality v diabetologii Poděbrady 2019“ přednesl:
doc. MUDr. Martin Prázný, Ph.D.
III. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?