V čem byly letošní Luhačovice výjimečné?

Po letech on-line kongresů jsem se na „off-line Luhačovice“ opravdu těšila. Před dobou „covidových“ omezení jsem na tento kongres jezdívala pravidelně, a tak jsem byla opravdu ráda, že je možné se ho účastnit opět osobně. Přestože věřím, že i on-line setkání mají ve vzdělávání lékařů své místo, nic nenahradí osobní kontakt s kolegy. Možnost sdílení zkušeností a poznatků při setkání tváří v tvář se nedá nahradit ani těmi nejmodernějšími technologiemi. Rekordní účast na letošních diabetologických dnech svědčí o tom, že i ostatní kolegové se na setkání mimo virtuální platformu těšili.

Tak jako i minulé roky jsem se i letos zúčastnila workshopů, které považuji za velmi přínosné, a ještě nikdy mě nezklamaly. Letos se workshopy věnovaly problematice pohybové aktivity a technologií. Obzvláště zajímavý byl pro mne prakticky zaměřený workshop vedený MUDr. Evou Horovou. Obsahoval aktuální doporučení o pohybové aktivitě, která budou vydána Českou diabetologickou společností ČLS JEP. Autorka, jako sportovkyně a zkušená diabetoložka, prakticky probrala doporučení pro pohybovou aktivitu diabetiků 1. i 2. typu. Také workshopy věnované technologiím v diabetu (a sice zejména kontinuální monitoraci glukózy) byly zaměřeny na řešení této problematiky v každodenní praxi. Vzhledem k tomu, že moderní technologie přinášejí do léčby diabetu zásadní pokrok, je nutné i v této problematice „držet krok s dobou“.

Diabetologické dny byly tradičně protkány i řadou firemních sympozií. Z těch jsem ocenila zvláště ta, která byla zaměřena na komplikace diabetu. Jako velmi přínosnou hodnotím přednášku oftalmoložky o diabetické retinopatii a její terapii.

Velmi cenné pro mne byly také odborné diskuse s kolegy, ať již moderované při pracovním obědě, anebo zcela neformální v rámci přestávek či společenských večerů.

Diabetologické dny v Luhačovicích byly pro mne příjemným zpestřením každodenní klinické praxe a zároveň přinesly podněty pro její další zlepšování.

Diabetologické dny v Luhačovicích mě nikdy nezklamaly. Jsou tradičně zdrojem velkého množství informací jak z vědeckých prací a ze zkušeností v oboru, tak i ze zázemí odborné společnosti, a tedy praktických informací k provozu diabetologických praxí a k optimální spolupráci se zdravotními pojišťovnami. Letošní Luhačovice z tohoto pohledu nebyly výjimkou.

Odborných sdělení bylo velké množství a vzhledem k paralelní sekci v Rondu a v Kinosále jsem se dostávala do obtížné situace, kdy jsem se musela rozhodovat, o kterou přednášku se připravím.

Hned zpočátku mě hodně zaujala Syllabova přednáška, která se týkala důležitosti transplantací tkáně produkující inzulin. Přístup k transplantacím se lehce posunul s ohledem na rozvoj technologií a poměrně rychlý nástup uzavřených okruhů do praxe. Především těžké hypoglykemie z důvodu nerozpoznávání jejich nástupu lze pomocí uzavřených okruhů prakticky eliminovat. V ostatních indikacích má ale transplantace ať už pankreatu s ledvinou či Langerhansových ostrůvků stále své nezastupitelné místo.

Zahraniční přednášející Tim Heise nám nastínil výhled do budoucna stran inzulinoterapie. Těšíme se na bazální inzulin podávaný 1× týdně, jsme napjatí, jak bude dál pokračovat výzkum stran perorálního prandiálního inzulinu, a smart glucose-senzitive insulin by byl také zajímavým zpestřením a zjednodušením naší práce.

V návaznosti na tuto problematiku mi udělalo radost sdělení, které prezentovalo nová chytrá inzulinová pera. Ta nejen že umožní diabetikovi, aby zmaten každodenním stereotypem několikeré aplikace inzulinu mohl v případě nejasnosti zkontrolovat, kdy a kolik inzulinu si naposledy podal, ale i nám se s ním bude lépe spolupracovat, pokud si stáhneme data z aplikátoru a dozvíme se, kolik z doporučených dávek inzulinu opravdu použil.

Jsem hodně vděčná psychologické pracovní skupině (nikoli prý sekci) za to, že nás v době, kdy v medicíně obecně začínají dominovat laboratoře, zobrazovací vyšetření a všeobecně technologie, vrací zpátky na zem a připomíná, že středem našeho usilování by měl zůstat člověk. Jak vidím ve své praxi, někdy na to zapomínají i moji pacienti. Aniž by po vstupu do ordinace odpověděli na mou otázku, zda mají nějaké potíže či zda se s nimi od minulé kontroly něco odehrálo ve smyslu změny jejich zdravotního stavu, okamžitě požadují „výsledky“. Vnímám to jako určité „odosobnění“ medicíny. Z mého pohledu právě tento přístup k nemoci jako k něčemu, s čím vlastně „já tak úplně nemám nic společného, prostě se mi něco děje a doktore, oprav to“, je to, co léčbu komplikuje.

Další dimenze psychologie medicíny spočívá v tom, že velká skupina pacientů má určitý psychický problém (těch je neuvěřitelné spektrum) a lékař jej včas nerozpozná nebo mu nepřikládá význam. Tam máme určitě velké rezervy, které nám naši psychologové pomáhají zvládat.

Top programem konkrétně pro mě byly přednášky a především workshop týkající se technologií v diabetologii. Uzavřené okruhy skvěle fungují, v mé ambulanci je t. č. na uzavřeném okruhu 9 pacientů. Jsou to spolupracující pacienti, stav všech se s novou technologií zlepšil, u některých až neuvěřitelně. Systém je hodně samostatný, stále se ale vyskytují situace, kdy je potřeba aktivního přístupu pacienta, ať už jde o řešení úprav dávek inzulinu v nemoci, ve stresu, při technických problémech typu zalomená kanyla atd., a v tomto ohledu přinesl kongres mnoho praktických návodů a vychytávek.

Ráda bych se ještě zmínila o sympoziu OSAD, kde byli i zástupci zdravotních pojišťoven. Vážím si toho, že jsou ochotni i na tomto fóru řešit společné problémy. Oceňuji jejich konstruktivní přístup, protože zvláště v této době je jejich i naše finanční situace poměrně napjatá. Je určitě přínosné pro obě strany, že je realizován bonifikační program VZP PLUS, i když, jak správně zdůraznil MUDr. Jankovec, je sporné, že jsme nejvíce bonifikováni za dosažení HbA1c < 53 mmol/mol, když indikační kritéria podání většiny antidiabetik snad jen kromě metforminu a inzulinu zahrnují HbA1c 60 mmol/mol a více. Svědčí to o smysluplnosti takových setkání.

Odjížděla jsem z Luhačovic s nejlepšími dojmy a se spoustou nápadů, jak ještě zkvalitnit péči o své pacienty. Jakkoli je zřejmé, že pouze virtuální setkávání, jak tomu bylo v době pandemie COVID-19, tradiční kongres plně nenahradí, neubráním se myšlence, že hybridní forma by měla nesporné výhody. Nevím, jak je tato forma kongresu organizačně či finančně náročná, ale je jednoznačné, že by umožnila alespoň částečnou účast lékařům a sestrám, kteří mají například akutní nebo chronický zdravotní handicap a cesta do Luhačovic a pobyt v nich v době kongresu jsou pro ně obtížně zvládnutelné, nebo těm, kteří už pro velké množství účastníků nesehnali v Luhačovicích ubytování (jako třeba moje sestřičky). Určitě by bylo s výhodou (možná mi něco uniklo), kdyby byly přenášky k dispozici i elektronicky dodatečně (jako je tomu například na Diabetologove.online) pro ty, kdo by rádi slyšeli obě paralelní sekce.

Jak já nemám ráda balení! Letos jsem ale sama sebe nepoznávala. Den před zahájením kongresu v Luhačovicích jsem s chutí běžela do sklepa pro kufr a přitom si pomyslela: „Letos bydlíš v Harmonii. Je to skoro symbolické. Bydlela jsi tam, když jsi byla na Diabetologických dnech úplně poprvé, když tě cesty osudu začaly stáčet na cestu diabetologie. Počasí bylo tenkrát velmi příjemné, skoro letní. Odborný program i celková atmosféra kongresu tě utvrdily v tom, že tvé profesionální směřování je to nejlepší možné. Tehdy se hotel jmenoval Fontána a bylo to na kongres kousek cesty, takže žádná módní přehlídka, ale pohodlné boty a sportovně-společenský oblek. A něco podobného se dá čekat i letos. Počasí má být pěkné, procházky budou příjemné.“

Na první polovinu dopoledne 27. 4. jsem ještě měla objednané pacienty, ale kupodivu se nic nezadrhlo a já vyrazila na cestu do Luhačovic tak, jak bylo naplánováno. Poprvé za přibližně deset cest do tohoto malebného lázeňského města jsem zažila dé jedničku bez zácpy! Ubytování bylo rychlé. Kufr na pokoj, potřebné věci z kabelky přendat do společenského batohu a hurá na kongres. Registrace jako v době předcovidové ve stanu před Elektrou a pak skoro poklusem pospíchám na workshop o fyzické aktivitě. Bohužel jsem doklusala už do rozběhlé prezentace, ale rozhodně to stálo za to, i když jsem přišla o úvod. Příští rok si prostě už nikoho na středu objednávat nebudu a vyrazím do Luhačovic pěkně hned ráno.

Zahájení kongresu bylo úžasné! Radost z toho, že se zase můžeme vidět osobně, zářila snad z tváří úplně všech. Silně na mě zapůsobilo nesmírně kultivované, až dojemné, předání vedení České diabetologické společnosti nově zvolenému předsedovi a utvrdilo mě v tom, že většina diabetologů jsou lidé milí, vstřícní, empatičtí, s úctou k práci svých kolegů, ať už jsou z velkých center nebo periferie, a že jsou to zdravotníci milující svoji práci, což si myslím už od mých prvních Luhačovic.

Po slavnostním zahájení kongresu a první přestávce začal můj každoroční vnitřní boj – čemu dát v programu přednost. V tom jsem viděla jedinou přednost „Luhačovic z Prahy“, že v on-line formě byla jen jedna linie programu. Nakonec jsem od všeho ochutnala něco. Z posterové sekce hned tu první, která byla inspirativní pro drobná vylepšení v mé další péči o pacienty.

Vzhledem k tomu, že součástí naší diabetologické ambulance je i podiatrie, nevynechala jsem z programu nic, co se jí týkalo. Po skončení sympozia společnosti Zentiva jsem se i já postavila do fronty, abych získala „čerstvého literárního novorozence“ s názvem „Syndrom diabetické nohy – prevence, diagnostika a terapie“ s podpisem hlavní editorky profesorky Alexandry Jirkovské.

Nevynechala jsem ani Běh proti diabetu, i když v mém případě šlo spíše o chůzi. Udivilo mě, že navzdory teplému a slunečnému počasí byla účast menší než v předchozích ročnících. Méně bylo i firemních stánků, ale i tak jsem nestačila obejít všechny.

A co mě zaujalo nejvíc? Nedokáži říci. Co jsem nestihla, nemohu hodnotit, a z toho, co jsem stihla, nic nezklamalo má očekávání. Přestože se letos kongresu účastnilo méně firemních zástupců, byla podle závěrečných slov předsedy naší společnosti účast rekordní. Mladé tváře, které se zde objevily (dokonce zde bylo i 23 mediků), mě utvrdily v tom, že nepatřím do starého železa, když prezenční forma kongresu je pro mě mnohem přitažlivější než forma on-line. Letošní Luhačovice byly prostě úžasné, stejně jako ty moje úplně první před šestnácti lety!

Z kongresu jsem odjížděla se skvělými pocity. Po třech letech jsem viděla kolegy a kolegyně naživo, reálně, nikoli prostřednictvím obrazovky počítače. Mohla jsem si s nimi podat ruku, sdělit informace, zjistit, jak se jim žije a s jakými problémy se potýkají v ordinaci, nebo jestli pandemie COVID-19 změnila přístup jejich pacientů k diabetu. Tato komunikace není ničím nahraditelná! K příznivé atmosféře kongresu přispělo i krásné počasí a lázeňská atmosféra.

Letošní 58. ročník Diabetologických dnů v Luhačovicích byl velmi nabitý od začátku do konce, z odborných bloků mne zaujala hlavně dvě setkání. Jednak to bylo sympozium „FreeStyle Libre v reálné praxi. Jak můžeme pomoci pacientům, kteří se obávají technologií?“, kde byla prezentována velmi zajímavá data, která jsem ještě neznala. Přednášející představili množství statistických údajů, pro mne velmi překvapivých. Zaznělo zde například, že se pacienti neměří stále stejně často a že se liší počet skenů během určitého období, nebo jak se vyvíjí kompenzace diabetu v závislosti na frekvenci měření pomocí FreeStyle Libre.

Druhé pro mne velmi přínosné bylo téma „Management obezity pacientů s diabetem 2. typu v ambulanci diabetologa a informace k projektu TLOUSTNEME“ a různé možnosti léčby, včetně medikace GLP-1 v denním nebo týdenním režimu. Líbilo se mi sdělení z obezitologicko-diabetologické ambulance formou otázek a odpovědí či reakce a zkušenosti naslouchajících lékařů. Problematiku léčby obezity považuji za velmi důležitou vzhledem k množství obézních osob v naší populaci i v našich ambulancích, stejně jako otázku motivace, spolupráce samotných diabetiků.

V Luhačovicích bylo samozřejmě prezentováno i mnoho dalších zajímavých přednášek a sdělení či posterů, já jsem vybrala nejpřínosnější z mého pohledu.

Do Luhačovic jsem přijížděla za lehce deštivého počasí ve středu 27. 4. 2022, navzdory tomu jsem byla šťastná a veselá, že se konečně po dvou letech pandemie COVID-19 budu moci potkat se svými kolegy, kolegyněmi a přáteli. Přátelská a bezprostřední atmosféra nás provázela celý pobyt a nakonec i cesta zpět v přeplněném rychlíku mne svedla dohromady s milou kolegyní z východního Slovenska, a tak jsem si mohla vyslechnout i aktuality ze slovenské psychologické sekce.

Jako asi každý z účastníků jsem si ale během těchto krásných a nakonec i slunečných dnů uvědomovala, že zatímco v České republice žijeme v luxusu a míru, kousek od nás zuří válka. Mnozí už mají také zkušenosti s ukrajinskými uprchlíky, jejich neštěstím, obavami o rodiny na Ukrajině, a s jejich nedobrou kompenzací diabetu.

Asi nejsilnější zážitek jsem měla na schůzi České diabetologické společnosti, kde jsme se loučili s odcházejícím předsedou společnosti profesorem Janem Škrhou, kterého jsem poznala jako vlídného examinátora u atestace v roce 1994, a poté každoročně v Luhačovicích na přednáškách o moderních trendech v diabetologii, spolu s významnými představiteli diabetologie z celého světa. Myslím si, že pro nás, ambulantní diabetology, byla velmi důležitá podpora ze strany odstupujícího předsedy a celého vedení společnosti. Nekonečný potlesk v celém sále, slzící kolegyně, to bylo skutečné poděkování.

Během dvou „covidových“ let jsem stihla několik seminářů prezenčně, ale většina vzdělávání probíhala v on-line prostředí. Odborně i ve styku s pojišťovnami mi hodně pomohla platforma internetového vysílání Diabetologove.online, za což velmi děkuji MUDr. Marcele Szabó a spolupracující III. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

Letošní kongres v Luhačovicích přinesl velmi zajímavá, vysoce odborná, ale i praktická sdělení. Velmi mne zaujala Syllabova přednáška docenta Kříže o morfologii a fyziologii beta-buněk, technikách transplantace pankreatu či izolovaných beta-buněk, o nových indikacích k transplantaci a zkušenostech s nemocnými po totální pankreatektomii, kteří přes vybavení senzory a nejmodernějšími analogy musejí stále velmi bedlivě sledovat a predikovat dávky inzulinů.

Se zájmem jsem si vyslechla i přednášky z technologické sekce, témata hybridních uzavřených okruhů, telemedicíny v diabetologii a chytrých inzulinových per. Některé technologie v ambulanci nevyužiji, ale je důležité o nich vědět a mít možnost je nabídnout nemocným, kteří sice někdy váhají, ale po jejich zvládnutí z nich mohou profitovat i ve vyšším věku. Rovněž mě zaujaly výsledky práce dětské diabetologie a kolegům k nim gratuluji.

Co bych si přála nakonec? Aby se více do povědomí populace dostala nutriční prevence, aby hlavně obézní diabetici pochopili, že redukce hmotnosti jim zlepší kvalitu života. Nadmíru důležitá je fyzická aktivita a také spoluúčast na terapii, například zakoupením GLP-1 při manifestaci diabetu místo nákupu cigaret. A přála bych si také, aby nenarůstal počet stále častěji těžce obézních gestačních diabetiček.

Moc si přeji, aby se konflikt na Ukrajině nepřesunul do dalších zemí, včetně naší, a také aby válka skončila co nejdříve.

Musím se přiznat, že jsem se na letošní 58. diabetologické dny v Luhačovicích moc těšil. Prakticky od ledna, kdy jsem začal řešit svoji účast na kongresu, jsem doufal, že nám tradiční akci znovu nezruší pandemie COVID-19. Podařilo se a účast i odborný program stály za to.

Z odborných přednášek či jejich bloků jsem vyhledával především ty technologické. Naše pracoviště se problematice senzorů a uzavřených hybridních okruhů poměrně intenzivně věnuje, baví nás to, a tak sdílení zkušeností s těmito novinkami bylo velmi přínosné. V současné době se těšíme na chytrá inzulinová pera, která byla taktéž v Luhačovicích představena. Dále bych rád pogratuloval k výbornému bloku psychologické sekce. V době velikého rozvoje našeho oboru nejen na poli technologií, ale i v oblasti farmakoterapie zůstávají některé problémy stále stejné – přijetí nemoci, spolupráce v léčbě… A právě pěkně připravené modelové kazuistiky se nám mnohým mohou stát inspirací v řešení těchto problémů.

Nicméně Luhačovice nejsou pouze o odborném programu, již léta jsou místem největšího setkání diabetologů u nás. Navíc po tak dlouhé době. Řada setkání mi přinesla upřímnou radost. To vše za krásného počasí. Již nyní se těším na příští rok, snad bude tak vydařený jako ten letošní.

Letošní Diabetologické dny v Luhačovicích byly úžasně prosluněné nejen zajímavým odborným programem, ale i přátelskými setkáními. Všichni jsme si užívali společné chvíle naživo a ne pouze přes obrazovku počítače.

Pro mě osobně byly Luhačovické dny výjimečné i tím, že jsem byla uvedena do čela Psychologické sekce České diabetologické společnosti. Doc. Silvie Lacigová, která byla předsedkyní sekce patnáct let, udělala na poli psychologie mnoho práce. Založila síť Pevných bodů – seznam ambulancí psychologů a psychiatrů, na které se mohou naši pacienti obracet. Vytvořila tradici velmi oblíbených „Psychodnů“, tj. mezioborových setkávání – diabetologů, psychologů a psychiatrů – kde se probírala nejrůznější témata, jako například jak přistupovat k agresivnímu pacientovi, syndrom vyhoření, bolest, dieta, pohyb, motivační rozhovory, typologie pacienta, diabetický distres a deprese, psychohygiena a další. Za tuto její práci jí děkuji a budu se snažit, abych pokračovala v jejích šlépějích.

Velmi mě hřálo, že i během Diabetologických dnů se psychologická problematika nesla všemi sekcemi. Uvědomujeme si, že osobnost pacienta a psychika hraje velkou roli i při používání technologií.

Nemohu nevzpomenout sympozium naší sekce, které se týkalo přijetí nemoci a kompetence pacienta, aneb když chceme více, než chce pacient. Danou problematikou nás provedly psycholožky PhDr. Markéta Zajícová, Ph.D., z Plzně a Mgr. Judita Konečná z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V interaktivní přednášce se s posluchači podělily o své zkušenosti a na jednotlivých kazuistikách ukázaly, že máme často tendenci vše za své pacienty řešit. Radíme, doporučujeme a už méně nasloucháme a reagujeme na jejich potřeby. Často jsme aktivnější než pacienti samotní. Učily nás více se ptát, přenechávat aktivitu též pacientům a také nezapomínat na sebe a starat se o své potřeby.

Letošní Luhačovice jsem si velmi užila odborně i společensky. Povedlo se mi i zrelaxovat a moc se těším na příští ročník.